Rakousko a Lichtenštejnsko

Svátek Dne osvobození letos vycházel na středu. Proč toho nevyužít a za dva dny dovolené si pořádně neprodloužit víkend?

Údolí Stubaital

Mimino nám již povyrostlo, ale stále ještě ne natolik, aby bylo schopné bez potíží absolvovat nějaké vzdálenější přesuny. Z toho důvodu jsme byli odkázáni na země v sousedství. Původně jsme uvažovali o Švýcarsku, ale bylo zde několik "ale". Malý večer moc dobře nespí, takže noční přejezd autobusem, který vycházel nejlevněji, nepřipadal v úvahu. U varianty B, nočního vlaku, je ten problém, že bychom museli mít celé kupé pro sebe, což znamená lůžko v De luxe variantě za cenu cca 4000 Kč v jednom směru. To už nám dá pěkné ubytování na dva dny v nějaké jiné zemi. Po úspěchu z minulého roku, kdy jsme navštívili Hallstatt, mi padlo do oka Tyrolsko, kde je také mnoho k vidění. Stejně jako v Horních Rakousích, i zde se nabízí zvýhodněné jízdné pro celé Tyrolsko. Za 50,6 eur můžete sedm dní neomezeně cestovat všemi dopravními prostředky, které spadají pod dopravní svaz VVT. Jsou v tom regionální vlaky, autobusy a MHD v Innsbrucku, včetně tramvaje STB. Jelikož nedaleko Tyrolska je Lichtenštejnsko, využijeme této skutečnosti a jeden den si vyhradíme na tuto malou zemi.

Nejdražší položkou celé dovolené se stává ubytování. My jsme navíc omezeni potřebami malého dítěte a tím i nutností mít vlastní kuchyň. Nejlevnější ubytování nacházíme ve městě Hall in Tirol, které leží vedle Innsbrucku. Pro cestu sem využíváme nabídku ČD, kde včasné jízdenky platí i do těchto míst. V předstihu ji kupujeme za 1006 Kč na osobu. Zpáteční cesta nás vyšla dráž a platili jsme za ni 1300 Kč. V ceně je Jižní expres a Railjet z Lince do Innsbrucku plus osobní vlak do Hall in Tirol. Pro cestu do Lichtenštejnska kupuji jízdenky na stránkách ÖBB, kde včasná vázaná jízdenka tzv. Fahrschein vychází na 20 eur v jednom směru, a navíc zpátky pojedeme německým ICE jako bonus.

Vše je zařízeno, můžeme se vydat na cestu. Zahajujeme ji již v úterý po obědě, kdy rovnou z práce nasedám spolu se Žanetou na autobus do Prahy, kde přesedáme na Jižní expres do Lince. Opět musím vyzdvihnout krásu modernizace této trati, kdy se ještě pořádně nestačíme rozkoukat a už brzdíme v Českých Budějovicích.

Bohužel zde veškerá radost končí a následuje nekonečná cesta po zkroucené jednokolejce, která je navíc ztížena výlukou za Pregartenem, kde musíme přesedat do autobusu. Naštěstí nás to moc nezdrží a z hodinové rezervy nám to příliš neukrojí.

Můžeme tak zbývající čas využít k nákupu svačiny v nádražním Intersparu. Dvacet minut před odjezdem už jdeme na nástupiště, odkud odjíždí jeden vlak za druhým směrem na Salzburg. Za těch dvacet minut jsem napočítal tři plus náš, který přijel na čas. Nevýhodou včasných jízdenek je chybějící rezervace místa na rakouské straně. Tu je možné přikoupit za 3 eura na osobu. My jsme to riskli bez ní a vyplatilo se. Vlak byl celkem prázdný a najít místo nebyl problém. Před námi je tak tříhodinová jízda do Innsbrucku, během níž nakrmíme malého a Žaneta se ho marně snaží uspat, což se jí podaří až někde za Kufsteinem. Zde také začíná být trať zajímavější, kdy uprostřed Alp vjede vlak do sítě tunelů a uhání rychlostí 230 km/h. Díky tomu jsou regionální tratě volné a vlaky zde přes den jezdí v čtvrthodinovém taktu.

Cestování s dítětem v rakouském Railjetu

Do Innsbrucku přijíždíme s pětiminutovým zpožděním, což dramatizuje přestup, na který jsme původně měli deset minut. Musíme tedy rychle vystoupit, a když celí udýchaní doběhneme na správné nástupiště, zjišťujeme, že vlak má deset minut zpoždění. Tyrolsko nás vítá hustým deštěm, což je jen zlatá tečka za posledním kilometrem, který musíme v deset večer ujít do centra města, kde na nás čeká náš apartmán. Ten najdeme snadno. Překvapení nás ale čeká hned za hlavním vchodem, kde v této staré budově je úzké dřevěné schodiště se strmým stoupáním jako po žebříku. To znamená, že Žaneta má ruce dole a já mám kolečka kočárku v úrovni hlavy. Abychom to neměli moc jednoduché, pokoj máme až ve druhém patře. Takto jsme si každý den pěkně vylepšovali fyzičku. Nijak se nezdržujeme a po sprše jdeme rychle spát.

Ráno pro mě nebylo vůbec příjemné. Jednak stále pršelo, ale hlavně mě začalo bolet v krku, což značilo zánět nosohltanu, a to je něco, co na začátku dovolené v blízkosti dítěte rozhodně nechceš. Posnídáme a v deset vyrážíme na nádraží, cestou si nafotíme centrum města.

Naše ubytování Old Town Studio v Hall in Tirol

Hall in Tirol

Na nádraží si v automatu koupíme již zmiňovaný týdenní VVT ticket (Wochenticket Tirol). Po úspěšném nákupu sedáme na první vlak, který přijede, a vyrážíme do Innsbrucku. Zde nejprve hledáme nástupiště horské tramvaje STB, kterou se necháme odvést do vesnice Fulmpes, jež leží v malebném údolí Stubaital. Tramvaj jezdí jednou za hodinu. Pro nás to znamená, že máme čas a v rychlosti si můžeme projít část historického centra. V něm se vyfotíme u Vítězného oblouku a poté to pomalu směřujeme k nádraží, přičemž před odjezdem si ještě zajdeme na kebab v protější restauraci.

Hall in Tirol - Nákup VVT jízdenky

Innsbruck - Vítězný oblouk (Triumphpforte)

Tramvaj do Fulmpesu jede zhruba hodinu a projíždí kolem skokanského můstku Bergisel. Během té doby se znovu rozprší a pršet nepřestane po celou dobu, co tady budeme. Ve Fulmpesu se dá dělat mnoho věcí. Je zde spousta stezek, které jsou sjízdné kočárkem. Původní plán byl vyjít pod vrchol Klettersteig k jezeru Panoramasee, ale kvůli počasí a mému zdravotnímu stavu jsme usoudili, že to nemá cenu, a zvolili jsme procházku podél údolí.

Tramvaj STB staneice Fulmpes

Fulmpes

Údolí Stubaital

Po dvou hodinách sedáme na tramvaj a jedeme zpět do Innsbrucku. Projdeme si historické centrum, projdeme se kolem řeky Inn ke stanici lanovky Hungerburgbahn. Na ni bohužel tarif VVT neplatí. Pokud se ale chcete dostat na lanovku do Seegrube, musíte jet buď Hungerburgbahn nebo autobusem. Poté se pomalu přesouváme k nádraží a vlakem se vracíme zpět do Hall in Tirol, kde ještě zajdeme nakoupit. Večer připravíme večeři, nakrmíme a okoupeme malého a poté jdeme spát. Zítra nás čeká Kitzbühel a jezero Achen.