Co se týče malého a cestování vlakem, ještě před plánem na tuto cestu proběhly zkušební jízdy. Nejprve jsme se s ním vydali na krátký výlet do Nymburku, abychom si otestovali, jak se mu bude líbit ve vlaku, a když v tomto testu obstál, tak jako druhou zkušební jízdu jsme měli návštěvu babiček v Ostravě. Tu taky zvládl bravurně, takže jsme věděli, že to do Rakouska dáme. Teď už nezbývalo nic jiného, než zabalit kočárek a vydat se na cestu.
Vyjíždíme ve čtvrtek odpoledne před státním svátkem. Dnešním cílem jsou České Budějovice, kde máme v plánu přespat a druhý den pokračovat. Boleslav opouštíme v půl třetí autobusem ve směru na Černý most. Metro je trochu oříšek, protože přestup na Florenci je řešen tak, že vyjedete výtahem na povrch, přejdete ke vstupu do linky C a výtahy sjedete na nástupiště. Postup jsem si dopředu na internetu zjišťoval, abychom nebyli překvapení. Právě i z toho důvodu jsme vyjeli dříve, protože mi přišlo jednodušší vystoupit na Florenci a na hlavní nádraží dojít pěšky. Postranní motivace této procházky bylo podívat se na právě dokončenou administrativní budovu Masaryčku. Tato budova, kterou projektovala již zesnulá Zahy Hadid, je velice povedená a mi se velmi líbila. Je to po dlouhé době v Praze něco moderního a stojí za to, toto místo návštívit. Opouštíme Masaryčku a jdeme na hlavní nádraží. Máme ještě trochu času, tak provedu rychlý nákup svačiny v Bille a poté již jdeme na nástupiště, kde je už přistavený náš vlak. Rezervaci máme v dětském vagóně, kde se kočárky odkládají v místě pro kola. Je potřeba si předem zjistit, jaký typ vagónu jede, protože slovenské vagóny, které jezdí na Ostravu, tento prostor nemají a kočárky se odevzdávají do nákladového prostoru, který se skrývá za těmi velkými vraty uprostřed vagónu. Zaparkujeme kočárek, usadíme se a Jížním expresem se vydáváme na jih do Českých Budějovic. Po otevření posledně zrekonstruovaných úseků, je jízda na jih jedna veliká paráda a cestovní dobu hodinu čtyřicet si pochvalují i místní.
Do Budějovic přijíždíme na čas a město nás uvítá pěkným slejvákem. Na nádraží pobloudíme, protože jeden výstup z podchodů se opravuje a místo, abychom šli náhradním průchodem, jedeme zase výtahem na nástupiště, ale nakonec se z nádraží vymotáme. Tady bych zařadil kritiku velikosti výtahů jak na nádražích, tak v metru. Zaparkujete tam kočárek a už se tam sami moc nevejdete, jak je tam málo prostoru. Předtím, než dojdeme na hotel, to vezmeme ještě přes Albert, abychom nakoupili večeři a jídlo na zítřejší cestu. Poté se přesouváme do našeho kubánského hostelu nedaleko centra a nádraží. Po úspěšném check-inu dáme spát malého a nedlouho za ním spíme i my. Odjezd z Českých Budějovic máme naplánovaný až na desátou. Na tuto dobu šlo totiž koupit jízdenku jen s jedním přestupem. V ostatních případech, jedete-li spěšným vlakem Donau-Moldau, je potřeba přestoupit dvakrát. Opustíme hostel a jdeme na nádraží. Na příjezdu z Rakouska má náš vlak pár minut zpoždění. Jedeme rakouským CityShutlem, kde jsem si opět dopředu zjistil, že prostor pro kočárky a kola se nachází v řídícím voze (to je ten na druhém konci oproti mašiny). Prostoru pro kočárky a kola je tady habaděj. Malý spí, tak ho necháváme v kočárku a my se jdeme usadit do velkoprostoru hned vedle, abychom na něj viděli a slyšeli. Cesta do Lince tímto vlakem trvá dvě hodiny a čtyřicet minut. Vede pěknou krajinou, kde se trať klikatí jako had. Přejezd hranic poznáte docela brzo. Nevím, jak to na západě dělají, ale všechny nádraží tam vypadají jako nové, kdežto u nás jsou i nově zrekonstruované stanice po několika letech takové omšelé a špinavé. Do Lince přijíždíme s několika minutovým zpožděním. Jakmile se vypotácíme z vlaku, tak u dalšího nástupiště už vidím brzdit Railjet, na který bychom přestupovali, zvolili bychom si tuto rychlejší variantu se dvěma přestupy. My máme místo toho 50 minut čas, než nám pojede Regional expres do Gmundenu. Čas vyplníme nákupem lineckého ve Sparu, který se nachází na nádraží a krátkou procházkou kousek od budovy. Více se toho stihnout nedalo (Pro lepší představu, co vidět v Linzi, nabízím cestopis z naší loňské vánoční návštěvy). I tak jsme přišli docela pozdě, protože vlak už byl docela plný a hlavně rakouští cestující velmi rádi obsazují sklopné sedačky na místech pro kočárek. Nakonec jsme se ale vměstnali a pokračujeme v cestě dále. Vlak je plný až po střechu a skoro všichni jedou na Klima ticket, který opravňuje držitele v neomezeném celoročním počtu jízd jakýmkoliv vlakem, autobusem či MHD. Ve Walesu většina lidí vystoupí a nastoupí nová horda. Část vystoupí v Attnang-Puchheim a zbytek s námi jede až do Gmundenu. Zde na nádraží je konečná vlakotramvaje, která jede z Gmundenu až do Vorchdorfu. Zajímavostí je, že trasa vede po původní tramvajové trati, která je nejstarší a nejkratší v Rakousku. Tento nový vlakotramvajový systém byl otevřen v roce 2018. My máme ubytování v centru, které je vzdálené necelé dva kilometry. Tramvaj protentokrát nevyužíváme a jdeme tam pěšky. Město kompletně leží na svahu, tak do centra jdeme celou dobu z kopce. Ubytujeme se, přebalíme, nakojíme a vydáváme se na prohlídku Gmundenu. Času moc nemáme, jsou tři hodiny a po čtvrté se začne stmívat. Top atrakcí je jezero Traunsee a zámek Ort, který se nachází na ostrově. Nejprve se projdeme kolem jezera a postupně dorážíme až k zámku. Jakmile si prohlédneme zámek, tak se setmí, tudíž jdeme zpět do historického centra a celé si ho projdeme. Dojdeme až k Tranbruecke, koukneme ještě kousek za něj a jdeme zpět na ubytování. Tam si uděláme večeři, připravíme malého na spánek a jakmile usne, tak si dáme na dobrou noc Kazmův One man show film a jdeme spát. Zítra nás čeká návštěva Hallstattu.
Užitečné odkazy:
České dráhyRakouské dráhy
Horno rakouský dopravní svaz
Cuba Bar & Hostel České Budějovice
Další možnosti ubytování v Českých Budějovicích
Ubytování v Gmundenu
Další možnosti ubytování v Gmundenu
Zámek Ort