Předposlední den naší dlouhé cesty se přesouváme zpět do Skopje v Severní Makedonii. Ze Skopje se pak následující den letecky přepravíme do Bratislavy a tím zakončíme naše dva a půl týdne trvající balkánské turné.
Skopje
Autobus nám z mezinárodního autobusového nádraží odjíždí v osm ráno. Ještě spící hostel proto opouštíme kolem sedmé hodiny. Na nádraží je to z hostelu cca 20 minut pěší chůze. K cíli dorazíme s rezervou, kterou využijeme k utracení posledních albánských peněz v nedalekém bistru za čerstvou svačinu. Jízdenky na autobus byly koupeny online přes GetByBus a i když mám ohledně této online rezervace na Balkáně vždy pochybnosti, tak řidič o nás už očividně věděl a odbavení proběhlo bez problému. Před námi tak byla cesta dlouhá osm hodin. První zastávku jsme měli cca po dvou hodinách na odpočívadle za vesnicí Librazhd (na Mapy.cz pojmenováno jako Nogu).
Tirana - Mezinárodní autobusové nádraží
Odpočívadlo Nogu
Po pauze následuje serpentinovitý výjezd k hraničnímu bodu Qafë Thanë, který se nachází ve výšce cca 1000 m n. m. Oproti odfláknuté prohlídce při vjezdu do Albánie, je výstupní albánská kontrola překvapivě mnohem poctivější. Autobus je odstaven bokem do garáže, kde jsme nuceni vyndat všechny zavazadla, která nám jsou následně prohledána. Pravděpodobně zda nevyvážíme drogy. Proč to kontrolují Albánci a ne Makedonci, mi není ale jasné. Svou minutu strachu jsem si zažil, když mi z hygienické taštičky celník vytáhne pytlík s bílým práškem, což bylo původně pevné mýdlo z hotelu, které se za těch několik cest rozdrtilo. Přičichl si a uznal, že to je mýdlo a nechal mě projít.
Stoupání k hraničnímu bodu Qafë Thanë
Nikoho nezavřeli a pustili nás dále. Na makedonské straně jen ověřili pasy a bez dalšího zdržování blbostmi jsme mohli pokračovat. První zastávka byl Ohrid, za ním klasická přestávka za Kičevem, na místě zvaném Straža a k naší smůle zastavoval i v Tetovu. Do rozpálené Skopje přijíždíme utahaní s patnácti minutovým zpožděním. Při tak dlouhé cestě je každá minuta navíc utrpením.
Ve Skopje opět padá teplotní rekord a je zde opravdu na umření. Bereme věci a jdeme do starého města, kde máme rezervaci v již ověřeném motelu Atika. Tady dáme rychlou sprchu a vydáváme se ven, abychom z města stihli co nejvíce za světla. Před samotnou prohlídkou, ještě vybereme bankomat, aby bylo na zítřejší odvoz na letiště a na večeři, na kterou rovnou míříme, teda kromě Patrika a Ály, kteří si chtějí nejdříve projít historické město. My, co jsme zbyli, jdeme do ověřené restaurace Tavče Gravče, kde si objednám s Žanet, co jiného než pljeskavici, na kterou jsem se po albánském půstu docela těšil. K pljeskavici samozřejmě nemohl chybět ani Šopský salát.
Skopje - Staré město
Během jídla se k nám připojí Patrik s Álou a po vydatné večeři jdeme všichni na prohlídku centra města. Míříme k mostu přes řeku Vardar k soše Alexandra Makedónského. Přechod mostu ovšem opět není možný bez žebrajících romských dětí, kupodivu podobným těm, co zde otravovaly i při naší poslední návštěvě.
Skopje - Staré město
Skopje - Makedónské náměstí
Skopje - Socha Alexandra Makedónského
Následně vedou naše roky vzhůru ke Skopské pevnosti, kterou stihneme spolu s vyhlídkou na město ještě před západem slunce. Nicméně to je vše, co stiháme za světla. Vracíme se do starého města, tam nás zaujme prodejna s tureckými sladkostmi, kde uděláme solidní útratu. My za čaje a ostatní za sladkosti a podobné zboží. Prodejci jsou milí a hned při příchodu nám dají ochutnat z místního sortimentu. Na mě jsou ty jejich sladkosti příliš sladké a ulepené, proto bereme s Žanet jen krabičku sypaného černého čaje. Jelikož Patrik s Álou ještě nejedli, tak se vydali k Tavče Gravče a my s nimi, že posedíme za poslední peníze u piva. Tím dnešní den zakončujeme.
Skopje - Skopská pevnost
Skopje - Skopská pevnost
Skopje - Noční Staré město
Následující den
Ráno se zabalíme a pomalu vycházíme k hotelu Holiday Inn, odkud vyjíždí shuttle bus na letiště. Oproti minulé návštěvě jsme rezervaci přes Wizz air nedělali a jízdenku jsme chtěli koupit až na místě. Nakonec se za ní platilo až při výstupu z autobusu na letišti. Jdeme se rovnou odbavit, protože covidové restrikce můžou způsobit problém u Patrika, který nemá dokončené očkování. Slovensko totiž požadovalo v té době dvě dávky proti covidu nebo negativní antigenní test. To neplatilo samozřejmě pro transfer do 24 hodin. Na to jsme u něj spoléhali a na to jsme i narazili. To že pokračujeme hned do Čech je nezajímalo, protože let je pro ně cílová destinace a ne tranzit. To znamenalo, že Patrik musel na antigenní test, který se dal zařídit před vstupem na letiště, jenže tam byla solidní fronta a začal trochu boj s časem. Mezitím co Patrik čekal na svůj test, fronta na překážku se násobně zvětšovala. Holky se proto postavily za něj do fronty u odbavení a postupně se střídaly, aby se mohl jít hned odbavit a neuváznul v téhle dlouhé frontě. Díky této strategii jsme to vše s rezervou stihli a Severní Makedonii opouštíme kompletní.
Skopje - Holiday Inn
Let uběhl rychle a bez nějakých dramat. To stejné pasová kontrola na Slovensku, kde jsme si užili legendární sto metrovou jízdu letištními autobusy. Drama ale opět začalo u výdeje zavazadel, kdy mi nedorazil batoh. Problém to byl v tom, že se blížil čas odjezdu posledního autobusu, který ještě stíhal náš vlak pro odjezd domů. Když už byly všechny batohy pryč a pás už nejel, jdu se zeptat na ztracená zavazadla, kde mám batoh. Tam se dozvídám, že mi ho ti experti vyložili na pásu pro nadměrná zavazadla, na druhém konci odbavovací haly. Tam samozřejmě byl a s ním i další překvapení. Na boku jsme měl připevněné trekové hole, které byly nyní rozlámané. Deja vu z letu do Bulharska a slovenské letiště mi už dluží třetí pár trekových holí. Mimochodem, tyhle byly rovněž nové. Vztek na Slováky musí jít stranou, protože mám asi 5 minut, než mi ujede autobus. Sprintem přebíhám zelenou celní zónu doufajíc, že mě nebudou ještě tady prudit a sprintuju na autobus. Ten stihnu a všechno dobře dopadne.
Rozlámané části hůlek hodím do koše a jdeme na vlak. Před Břeclaví se dozvídáme, že na trati do Brna je sebevrah a vlak pojede odklonem přes Olomouc, jenže my potřebujeme do Brna, kde máme přestoupit na vlak do Ostravy (ostatní jedou do MB). Jsme tak nucení vystoupit již v Břeclavi a čekat hodinu na první vlak do Ostravy, který ještě stihne cestou z Vídně nabrat zpoždění. Touto příhodou naše pouť po Balkánu končí. Rozhodně na příště bych si odpustil, ty dlouhé přejezdy, kterým se sice v Albánii nedá vyhnout, ale je lepší to rozmělnit na více dní. Slovinsko opět nezklamalo a Albánii musíme určitě ještě minimálně jednou navštívit. Pokud vás Albánie taky zaujala, vyrazte co nejdříve, než bude zaplavená a zkažená masovým turismem.
Užitečné odkazy:
České dráhy
MHD Bratislava
Oficiální stránky společnosti Wizzair
Jízdní řád autobusu z letiště do Skopje
Stránky motelu Atika na www.booking.com
Vyhledávač autobusů na Balkáně
Můj cestopis ze Skopje z roku 2019
