Dnes se naposledy okoupeme v moři a odpoledne se přesuneme do hlavního města Albánie Tirany.
Tirana
Vstáváme kolem osmé a po snídani najíždíme na naši rutinu, kdy je potřeba vše zabalit. Kolem půl desáté nadobro opouštíme apartmán. Co se týká pláže, tak jdeme na jistotu a volíme hlavní pláž u bulváru Rruga Murat Tërbaçi. Zaplatíme si lehátka a celé dopoledne zde poleháváme a koupeme se v moři.
Vlore - Poslední záznam ze selfie tyče
Vlore
Odpoledne se pomalu vydáváme na cestu do Tirany. Na slunečníku necháváme naší selfie tyč, na kterou si vzpomeneme snad až v Makedonii. Cestou na autobus si dáme oběd. Ten realizujeme v něčem, co bych nazval grill barem se jménem SUFLLAQE - Vëllezërit Zeneli – Skelë, kde jsem měl grilovaný špíz a bylo to mé druhé nejlepší jídlo v Albánii. Restaurace nebo spíš bufet se nachází v pasáží na začátku třídy Rruga Murat Tërbaçi.
Po chutném obědě sedáme na městský autobus a necháme se zavézt na seřadiště dálkových autobusů. Něco jako autobusový terminál zde nevedou a k nalezení toho správného stanoviště je nejlepší použít Mapy.cz, kde je to věrně poznačeno. Že se jedná o seřadiště, resp. o autobusové nádraží poznáte jen podle stojícíh dodávek. Jinak se to nachází uprostřed parku poblíž Monumentu nezávislosti. Park nebyl v nejlepší kondici, neboť byl v rekonstrukci, takže normálně by jste tady ani nepáchli, nebýt nutnosti vycestovat z města. Na místě nastal problém, kdy poptávka převyšovala nabídku, ale nakonec přistavili i druhou dodávku a všichni jsme se k naší spokojenosti vlezli.
Vlore - Autobusové seřadiště
Vlore - Monument nezávislosti
Cesta do Tirany byla docela bez komplikací až k Durres, kde řidič sjel z dálnice a jel po okresce, kdy navíc zastavil a hrabal se v motoru, tak jsme se báli, že ani nedojedeme. Naštěstí to kritické nebylo a do cíle jsme dorazili. Ubytování v Tiraně máme poblíž centra, strategicky blízko mezinárodního autobusového nádraží. Už jako staří mazáci využíváme zkušeně místního MHD. Fascinující je prodej jízdenek. Po autobuse chodí prodejce, co lístky prodává. Sotva vám je dá do ruky a už vám je z ní bere revizor, co stojí hned za ním, aby vám je zkontroloval a natrhnul jako označené. Přezaměstnanost v praxi.
Ubytováni máme v hostelu Albania, což byl takový poměr cena/výkon/poloha kompromis. Ani dobré, ani špatné, ale na jednu noc dostačující. Na recepci seděl nějaký bývalý padesátiletý hipík, a tak trochu zastarale vypadal i celý hostel, ale měl funkční klimatizaci a docela čistou koupelnu, více pro tuto noc nepotřebujeme. Ani se moc nezdržujeme vybalováním a jdeme hned na prohlídku města, respektive centra. Centrum je něco jako veliký kruhový objezd. Má sice tvar obdélníku, ale je dokola jednosměrný. Do něj se paprskovitě sbíhají jednotlivé třídy z celého centra města. My bydleli poblíž jednoho z nich na Rruga e Kavajës, tak jsme do centra došli po této ulici. Centrální Skanderbegovo náměstí je asi to nejškaredší, co jsem kdy viděl. Jedna velká vykachličkovaná plocha a kolem pár rozestavěných výškových budov, fakt o ničem.
Tirana - Skanderbegovo náměstí
Doporučuji popojít k Edhem Beyově mešitě, za ní je park, vedle kterého se nachází pár architektonicky zajímavých budov.
Tirana - Edhem Beyova mešita
Projdeme kolem moderní budovy obchodního centra a ocitneme se na pěší zóně ulice Shëtitorja Murat Toptani u tiranského hradu, který moc hrad nepřipomíná, ale něco jako hradby zde stojí.
Tirana - Nákupní centrum
Tirana - Ulice Shëtitorja Murat Toptani
Posledním bodem na programu je zrealizovat večeři v síti rychlého občerstvení Kolonat. Jedná se o albánskou kopii McDonaldu, což je takový bizár, že to patří k jedné z atrakcí v Tiraně. Mimochodem Albánie je jednou ze zemí, kde není ani jedna pobočka tohoto globálního řetězce. Nicméně najít Kolonat bylo ve výsledku těžší, než se na první pohled zdálo. Okolo centra mi google mapy ukazovaly dvě pobočky. Vydáváme se tedy k té první poblíž třídy Dëshmorët e Kombit. Která vede kolem albánské pyramidy, což je místní kulturní centrum. Tu nějak bez povšimnutí míjíme. Po cestě ale natrefíme na Hodžův bunkr u parku na křižovatce s ulicí Rruga Ismail Qemali.
Tirana - Třída Dëshmorët e Kombit
Tirana - Hodžův bunkr
Někde za parkem by Kolonat měl být, jenže není, bloudíme po okolí a nic. Po deseti minutách marného hledání to vzdávám a zadávám do mapy druhou pobočku, která je v podstatě na opačné straně širšího centra na ulici Rruga e Barrikadave, tak vyrážíme ještě tam. Vezmeme to kolem centrálního náměstí a narazíme na Pravoslavnou katedrálu Vzkříšení Krista. Dojdeme do cílové destinace a samozřejmě nic nenajdeme.
Tirana - Pravoslavná katedrála Vzkříšení Krista
Tímto hon za Kolonatem vzdávám a jdeme se najíst do nejbližší restaurace, na kterou narazíme. Vhodnou restauraci nacházíme u centrálního kruhového objezdu, kde si dávám naposledy pizzu. Sedíme venku na zahrádce a čekání na jídlo nám zpestří žebrající spratek, kterého já rychle odpálkuji, ale holky u vedlejšího stolu ho ignorují a on na ně agresivně vyštěkne: „Yes or no“, celé šokované odpoví: „no“ a spratek jde prudit jinde. I když někteří jsou z této scény v šoku, tak chuť k jídlu nám to nevezme.
Po večeři se již vracíme domů a kousek od naší restaurace narazíme na další fastfoodový bizárek v podobě Tirana Fried Chicken.
Cestou ještě nakoupíme snídani a svačinu na zítřejší cestu a jdeme zpátky na hostel. Ála s Patrikem ještě shánějí pohledy, tak se od nás oddělí. Jenže posléze zjistí, že neví, kde se nachází náš hostel a jako bonus mají vybité mobily, tak se nám ani nedovolají pro pomoc. Nicméně nějak ho s pomocí místních najdou a my máme další vtipnou historku bavící se na jejich účet. Po této příhodě jdeme spát, protože zítra brzo ráno vstáváme a čeká nás dlouhý přesun do makedonského Skopje.
Užitečné odkazy:
Restaurace SUFLLAQE
The Place apartment
Další ubytování ve Vlore
Hana Machalová cestovatelský blog o Albánii
Cestuj levně - doprava po Albánii
Hostel Albania
Další ubytování v Tiraně
