Dnešním dnem se na tři dny přesuneme do hor. Užijeme si plavbu po jezeře Komani a zbytek dne budeme trávit uprostřed Albánských Alp ve vesnici Valbone, což je zároveň i náš výchozí bod pro zítřejší přechod do vesnice Theth.
Valbone
Vstávat musíme brzo, trajekt na jezeře Komani vyjíždí v 9 a k němu je to ještě pořádný kus cesty. Před odjezdem schováme batohy v optické ordinaci pana domácího a po krátkém čekání nastupujeme do svozové dodávky, co pro nás právě přijela. Přímo k jezeru ještě nejedeme. Objedeme město a u dalších ubytoven přibereme další turisty, až se auto zaplní do posledního místa. Jak jsem již psal, že v Albánii zná každý každého, tak ranní cesta je jasným důkazem. Řidič pořád na někoho pozdravně troubí nebo mává. Když se čeká na spolucestující, tak kde s kým na ulici prohodí pár slov.
Shkoder - Náš odvoz k jezeru
Když konečně opouštíme Shkoder, tak najíždíme na polorozpadlou cestu táhnoucí se podél řeky Drini, která je kaskádovitě přehrazena. Jezero Komani je jedna z těchto přehrad, takže se úplně tak nejedná o opravdové jezero. Po cestě k němu máme pár kilometrů před cílem krátkou čur pauzu a posléze pokračujeme k cíli.
Údolí řeky Drini
Jakmile se rozjedeme, začne borec vybírat jízdné, kdy součásti je i jízdenka na trajekt. Tu my máme, ale objednanou přes internet, takže platíme jen za přepravu. Tady jen opět zopakuji, že dopředu není nutné nic zařizovat a místní to vše domluví za vás. K přístavišti vede 300 metrů dlouhý úzký tunel, do kterého se nahrnou další přijíždějící mikrobusy. Svoz totiž neprovozuje pouze jedna společnost. Tím, že je tady málo místa a hodně aut, vzniká tady docela chaos, kdy se motají couvající a přijíždějící mikrobusy a mezi tím prochází turisti. Na místě jsme zjistili, že zde operují trajekty dvou různých společností, takže je potřeba ještě najít tu správnou loď. Mimoto se zde nacházejí i čluny, které vás odvezou ke kaňonu Komanit, kde se nachází pramen Lumi Shales. Barva vody je zde dle fotek pěkně tyrkysová a dá se tam i koupat.
Jezero Komani - Přístaviště
Vyplouváme s půlhodinovým zpožděním trajektem do Fierze a před sebou máme dvě a půl hodiny trvající plavbu mezi bílými skalisky. Tomuto jezeru občas kazí dojem místy plovoucí skvrny plné plastových odpadků, objevující se především v záhybech jezera.
Jezero Komani
Přístav Fierze
Po připlutí do Fierze nastává trochu komplikace, protože nemůžeme najít náš domluvený odvoz. Problém nastal v tom, že na rozdíl od startu, kde je jeden přístav, jsou tady přístavy dva a jsou od sebe cca 200 metrů. Protože jsme loď kupovali na internetu, tak jsme pluli jinou společností, než náš řidič očekával a my se tak objevili na tom druhém přístavišti a řidič čekal na prvním, proto jsme se nemohli najít. Nakonec jsme se po telefonu našli a shledali. Po cestě do Valbone jsme ještě zastavili v Bajram Curri, kde náš řidič potřeboval nakoupit a doporučil nám, že máme učinit taktéž, protože ve Valbone žádný obchod není. Po této pauze pokračujeme do místa určení. A přišel docela šok. Na internetu se všude píše, že Valbone je horské středisko, kde se ve velkém buduje infrastruktura. Výsledek? Je to spíš osada o pár domech a jednom rozestavěném hotelu (Grand Hotel Valbona), který se blížil dokončení. Pozn. v době, kdy tento článek píšu (rok 2023) hotel stále nebyl otevřen. To bylo z turistické infrastruktury vše, ale příroda okolo je parádní.
Řidič nás odveze přímo k našemu ubytování (Guesthouse Skender Selimaj) a tam se s námi rozloučí. Ubytujeme se a jdeme hledat nějakou restauraci, kde bychom se mohli najíst. Naštěstí naproti něco jako restauraci nacházíme. Pravděpodobně jediná poblíž. Číšník vypadá poněkud zmateně a po našem dotazu ohledně jídelního lístku nám odpoví, že vedou jenom steak a hranolky. Bereme, co je a po delší době se nám jídlo servíruje. Steak je pravděpodobně z místního dobytka, co se pase všude okolo a hranolky budou pravděpodobně taky domácí výroby. Všechny domy okolo mají veliké zahrady, kde se kromě dobytka i něco pěstuje. Někteří podnikavci tyto zahrady proměnili cedulí na kemp. Jakmile dojíme, marně vyhlížíme obsluhu. Po hodině už se někdo zvedne a jde ji hledat s tím, že bychom rádi zaplatili. Toto nahánění číšníků je místní kolorit. Jídlo vám přinesou až rekordně rychle, ale domoci se placení to byl vždy nadlidský úkon.
Valbone
Valbone - Oběd v místní restauraci
Po pozdním obědě se jdeme projít na kraj vesnice. Řidič nám ukazoval místo, kde se chodívá koupat, tak to jdeme omrknout. Po cestě narazíme na třídírnu odpadů v podobě koní, kteří vybírají kontejnery stylem, co se dá požvýkat sežerou a zbytek pohodí vedle. Podobně odpad zpracovávají i krávy, tak si jen představuji, z čeho vznikal ten steak, co jsme zde měli na oběd.
Valbone - V dáli Grand Hotel Valbona
Valbone - Třídírna odpadu
Na konci vesnice poprvé narážíme na legendární Hodžovy bunkry. Enver Hodža byl komunistický diktátor, který se po sovětské invazi do Československa v roce 1968 tak trochu zbláznil a paranoicky přikázal postavit zhruba 170 000 podobných bunkrů rozesetých po celé Albánii, jako obranu před případným Sovětským vpádem. Tento skvělý nápad výrazně podkopal ekonomiku této země.
Valbone - Hodžovy bunkry
Dojdeme ke starému vodnímu mlýnu a Ála se zde zkouší vykoupat, jenže voda je ledová jako prase a moc dlouho v ní nevydrží. O kousek výš proti proudu to zkouší Žanet, ale zvládne taky jen několik vteřin.
Valbone - Starý vodní mlýn
Vracíme se zpět, abychom si na chvíli odpočinuli v našemu ubytování. K večeru se všichni kromě mě rozhodnou dát druhou šanci naší restauraci. Výsledek je takový, že obsluha byla ještě ubožejší, než při obědě a na placení čekali dokonce dvě hodiny. Teprve, když se začali zvedat od stolu k odchodu, přiběhl číšník s účtem. Jsem rád, že jsem protentokrát vynechal. Tímto zážitkem zakončujeme den a jdeme spát. Zítra nás čeká přechod přes Valbonský průsmyk do vesnice Theth.
Valbone - Dopást, podojit a spát
Užitečné odkazy:
Hana Machalová cestovatelský blog o Albánii
Trajekt na jezeře Komani
Guesthouse Skender Selimaj
Další ubytování ve Valbone
Apartment Lika
Další ubytování ve Shkoderu
