Jelikož jsme si ještě jízdy autobusy neužili dostatek, tak dnešek bude především ve znamení přesunu do Albánského Shkoderu.
Shkoder - Mešita Ebu Beker
Vstávat musíme brzy, autobus vyjíždí v osm a cesta k němu je dlouhá. Bereme tak všechny věci a vyrážíme. Na autobusovém nádraží se odehrává stejná scéna jako před dvěma lety, kdy jsme nuceni k již zakoupeným jízdenkám doplatit tzv. ošlapné. Na kase mě paní trochu vyvede z míry, když se ptá kolegy jestli s námi v autobuse vůbec počítají a jestli se tam vlezeme. Naštěstí se s tolika lidmi počítalo a přijely dvě dodávky. Před námi je cesta, která bude trvat tři a půl hodiny. Z toho po makedonské straně je to cca půl hodiny jízdy. Vtipná byla hraniční kontrola na albánské straně. Řidič vybral pasy a odnesl je do kanceláře k celníkům. Pak se s pasy vrátil a jeli jsme. Nikdo nekontroloval, jestli ke konkrétnímu pasu náleží odpovídající osoba.
Hranice se nachází ve výšce 1000 m n. m. a za ní dojde ke klesání pomocí serpentin, které nabízejí pěkné výhledy na okolní krajinu. Až k Elbasanu připomíná Arizonu, díky do ruda zbarvené půdě. Dalším zapamatovatelným momentem byla přestávka na záchod, kdy jsme zastavili na odpočívadle uprostřed ničeho a při výstupu nás hned uvítal žebrající kluk. Říkal jsem si pěkné uvítání, ale tyhle prudiče jsme už pak nepotkávali s výjimkou Tirany.
Další kulturní šok nastal po vjezdu do Tirany. Takový dopravní chaos jsem nikde v Evropě neviděl. Nicméně do cíle jsme dorazili a nastal další fail. V Tiraně je několik autobusových nádraží, z nichž nejdůležitější jsou dvě. Jedno je mezinárodní u ulice Dritan Hoxha a to druhé je lokální, říká se mu Terminál Jug-Veri a odjíždějí z něj autobusy do většiny Albánie (ale ne všude). Pak je ještě třetí nádraží Terminal Juglindje (jihovýchod), kde odjíždějí autobusy do méně důležitých destinací, jako je například Elbasan.
Mezinárodní nádraží a Jug-Veri terminál jsou od sebe vzdáleny několik kilometrů. A tady nastal náš problém. Trochu jsem počítal s tím, že z mezinárodního do Skhodery něco pojede, jenže ono ne. A jelikož jsem si nezjistil dopředu, jak se dostat na to druhé autobusové nádraží a jsme mimo EU, data a online informace, tak jsme byli trochu v pasti. Nicméně Albánie se vyznačuje mimo jiné tím, že když vypadáte jako turista, který je navíc zmatený, tak někdo okamžitě přiskočí, aby vám pomohl. A není to ten způsob pomoci známý v turistických destinacích, že cílem je vás co nejvíce natáhnout. Tady vám prostě pomůžou nezjištně, protože Albánie ještě není plnohodnotnou turistickou destinací a lidi zde ještě nejsou úplně zkažení. Vraťme se zpět na autobusové nádraží. Snažíme se zjistit, jak se dostaneme do Skhodery, když v tom vyběhne mladá holka ze své kanceláře s otázkou, jestli potřebujeme pomoc. Souhlasně jsme kývli a řekli, že se potřebujeme dostat na autobus do Shkodery. Ona na to: "Není problém zajistím převoz na druhé nádraží, pojďte se schovat mezitím ke mně do kanclu, je tam klima".
Tirana - Mezinárodní autobusové nádraží
Za deset minut u nás zastavil mikrobus, který nás sem přivezl z Ohridu a hodil nás tam, kam jsme potřebovali. Nicméně za hloupost, v mém případě nepřipravenost, se platí a každý za svezení zaplatil tři Eura. Řeknete si není to moc, ale na zpáteční cestě jsme jeli místním MHD (linky L5/A, L5/B a linky na trase Kamez-Tirane) a jízdenka stála cca deset korun. Ale co už, jsme rádi, že jsme na správném autobusáku. Teď musíme najít správný autobus. Naštěstí to zde funguje jako všude na východě. Řeknete někomu název města a on už vás nasměruje správným směrem. Teď ale nastala další komplikace. Neměli jsme čím zaplatit. Odjezd byl cca za půl hodiny a my se narychlo vydali s Žanet hledat do nedalekého nákupního centra Casa Italia bankomat, abychom měli na zaplacení.
Tirana - Autobusový terminál Jug-Veri
Tirana - Casa Italia
Byli jsme úspěšní, autobus nám neujel a před námi další tříhodinová cesta busem. Na ní bylo nejhorší to, že polovinu cesty jsme jeli v koloně. Člověku to přišlo, že celá Albánie je jedna veliká kolona. Navíc zde není moc dálnic, tak jedete v dlouhém hadu aut až do cílové destinaci. Největší peklo jsou ale kruhové objezdy, jakmile jsme se někde zasekli, tak jsme věděl, že před námi je kruhový objezd, na kterém místní neumí jezdit a jedou stylem, kdo může ten jede, což vede k chaosu a ucpání kruhového objezdu.
Tirana - Autobusový terminál Jug-Veri
Příjezd od Shkoderu
Už znatelně unavení dorážíme do Shkoderu. Tady bloudíme, protože nemůžeme najít naše ubytování (Apartment Lika), které nebylo na Bookingu přesně vyznačeno. I to ale nakonec najdeme a uvítá nás docela ochotný, i když trochu divný majitel, který mi vyčte, že jsem očekávaný příjezd uvedl ve dvě a jsou čtyři. Jsem netušil, že ty očekávané příjezdy někdo čte. Nicméně vše nám vysvětlí, dá nám několik tipů, co vidět ve městě a ochotně nám pomůže se zařízením našeho výletu do hor. Zde bych zmínil další poznatek z Albánie. Tady zná každý každého, a když se kdekoliv zeptáte, že potřebuje zajistit přepravu k jezeru Komani, posléze potřebujete z druhého konce jezera zajistit přepravu do Valbone a za tři dny odvoz z Thetu, tak vám řekne: "Žádný problém" a vše máte zařízeno. Stačí jen na místě zaplatit.
Jakmile máme vše domluveno, vydáváme se konečně do města. V nejbližší směnárně vyměníme Eura za Albánský Lek a hned jdeme část utratit za večeři do nebližší restaurace. A trefíme fakt výbornou. Jmenovala se Peja Grill (Bulevardi Skënderbeu 70). Obsluha byla velmi ochotná a ceny směšné. Dnes budeme řádně hodovat. Já s Žanet jsme si objednali výběr místních klobás a pljeskavice se šopským salátem. K tomu jsme si objednali asi tří litrovou věž plnou piva. Výborné bylo, že ke každému jídlu nám číšník povyprávěl příběh, z jaké oblasti, které jídlo pochází.
Po vydatném jídle se vracíme k ubytování a cestou provedeme nákup jídla na následující dny trávené na horách. K tomu přibereme i meloun na večer a nějakou místní pálenku.
Chvíli necháme vytrávit večeři a vracíme se do centra. Tomu dominuje mešita Ebu Beker a přilehlá pěší zóna Rruga Kol Idromeno. Chtěli jsme si zde udělat skupinové selfie a hned přiskočil místní, že nás vyfotí. Čekali jsme, že za ním poběžíme s ukradeným mobilem, ale on nás vyfotil a telefon vrátil. Další příhodu s místním jsem měl o něco později, kdy jsem čekal na Žanet, která něco fotila a mezitím ke mně přišla nějaká slečna, která mi říká, že vypadám zmateně, jestli nepotřebuji pomoct. Já na ní jen zírám a říkám, že jsem v pohodě, že jen čekám na přítelkyni. Projdeme si zbytek centra a už za noci se vracíme zpět na ubytování.
Shkoder - Památník Luigje Gurakuqiho
Shkoder - Mešita Ebu Beker
Shkoder - Rruga Kol Idromeno
Shkoder - Mešita Ebu Beker
Musíme si ještě zabalit malé batohy jen s tím nejnutnějším, co je potřeba na následující tři dny. Zbytek věcí totiž necháme tady. Zítra nás čeká plavba po jezeře Komani a přesun do Valbone.
Užitečné odkazy:
Apartment Lika
Další ubytování ve Shkoderu
Villa Jovan
Další ubytování v Ohridu
Vyhledávač autobusů na Balkáně
Cestuj levně - doprava po Albánii
Hana Machalová cestovatelský blog o Albánii
