Pro tento a následující den jsme měli jasný plán. Dopoledne se z Ljublany přesuneme do Záhřebu. Projdeme si město a večer sedneme na autobus do severomakedonské Skopje, kde budeme ráno. Tam sedneme na další přípoj a oběd už si užijeme na březích Ohridkého jezera. Jenže člověk míní a Flixbus mění.
Niš
Ráno bylo normální jako obvykle. Posnídali jsme a po tropické noci jsem se musel znovu osprchovat i s ohledem na to, že další sprcha nebude dříve než za 28 hodin. Zabalíme věci a dle plánu vycházíme. V tom mi pípne sms, že náš spoj FLixbusu do Záhřebu má hodinové zpoždění. Neřešíme a jdeme na autobusové nádraží, kde zbytek času trávíme v nádražní restauraci.
Ljublana - Tady jsme se ještě smáli
Jakmile se blíží čas alternativního odjezdu, jdeme na zastávku Flixbusu čekat než přijede. Uběhla druhá hodina a autobus nikde. Jdu na stránky Flixbusu a vidím, že autobus se nachází ještě v Rakousku. Takto to pokračovalo ještě několik hodin, až prostě autobus z mapy zmizel a bylo jasné, že už nepřijede. Jenže naše naivní představa, že autobus opravdu dorazí, nás nedonutila flexibilně zareagovat. Touto naivitou jsme přišli o všechny přípoje, celý plán se rozsypal jako čaj a my uvízli v Ljublani.
Ljublana - Vlakové a autobusové nádraží
Pružná reakce by byla skočit na vlak a do Záhřebu dojet po kolejích, protože autobusy byly plné. Ovšem poslední vlak, který by to ještě stihl, byl v časovém pásmu, kdy jsme stále věřili, že je autobus na cestě. Ony navíc ten den měly zpoždění všechny Flixbusy co Ljublanou projížděly. Byl totiž začátek srpna a Němci se valili do Řecka a do Chorvatska na dovolenou. Ještě dávno před touto nešťastnou událostí jsem byl z této cesty mírně nervózní. Jednak zda nám něco po cestě neujede a jednak zda nám budou uznány všechny koupené jízdenky přes internet. Jediným klidným přístavem byl pro mě Flixbus. Západní společnost, to je jistota, tam nás nic nepřekvapí. No vlastně za celou cestu po Balkáně jsme měli jen jeden problém s dopravcem, a to byl právě tento Flixbus. Buchty byly spáleny, jenže otázkou bylo, co teď ? Zítra musíme být v Ohridu! Je to cesta napříč čtyřmi státy a přímé spoje nejezdí každou hodinu, ale tak jednou až dvakrát denně. Jdeme se tedy s Žanet zeptat na pokladnu, zda něco nejede ještě do Skopje. Pokladní nám poradí, že máme jet do Srbské Niše, která je u Makedonských hranic a že z ní určitě něco do Skopje pojede. Nejdříve jsem tedy nepochopil odjezd, kdy jsem si myslel že to jede až v sedm ráno, ale poté jak jsem kouknul na internet, tak vidím, že jede v sedm večer, což je za dvě hodiny. Dáme rychlou týmovou poradu a jdeme koupit lístky. Ve zbývajícím čase si zajdeme na jídlo a vybrat další eura, protože tento mimořádný náklad jsme museli platit v hotovosti. V sedm stojíme nastoupení u červeného autobusu s nápisem Niš express. Na uvítanou, jak je v Srbsku zvykem, vyberou ještě od každého Euro za zavazadlo a poté nás pouštějí do vozu. Zde je jasné, že toto byl náš předem daný osud. K mému podivu se zde dodržoval zasedací pořádek dle místenek a díky toho vidím, že jsme obsadili posledních šest volných míst, co v tom autobuse dnes bylo. Já jako bonus dostanu místo u motoru a vedle mě ještě ležící klec s morčaty.
Ljublana - Náš autobus do Niše
Cestování na balkánský způsob
Moji spolusedící
Před spaním si pustím na mobilu Majora Groma a poté usínám. První probuzení mě čeká na Slovinsko-Chorvatských hranicích. Po nich rychle usínám a probouzím se až na těch Chorvatsko-Srbský. Tam stojíme v koloně, ale to vše naštěstí prospím a budím se až když jdeme na pasovou kontrolu. Ta Chrovatská je v pohodě, ale u Srbské jsem trochu nervózní, protože lidé s nedokončeným očkováním mohou jen tranzitovat a mají na to 24 hodin. Byli jsme proto zvědaví, jestli nebude problém s Patrikem. A výsledek ? Vůbec to neřešili a certifikáty ani nechtěli vidět, takže pohoda. Za hranicí máme přestávku na benzínce a jakmile vyjedeme, tak zase hned spím. Probouzím se až ráno v Bělehradě, kdy jen lehce procitnu a někde mezi Bělehradem a Niší už nespím vůbec.
Do Niše přijíždíme v děvet ráno. První kroky směřují k pokladně, kde čekáme na ortel, zda jede nějaký autobus dále a zda je v něm místo. Všechno klaplo. Bus do Skopje jede asi za dvě hodiny a v ruce držím šest lístků. Rozdělíme se na dvě skupiny. Jedna hlídá batohy druhá jde na prohlídku okolí. Kdybyste mi zavázali oči, neřekli mi kde jsme a vysadili mě v Niši, tak vám budu tvrdit, že jsem na Ukrajině. A nedělá to jen ta azbuka, co Srbové používají, ale i vzhled města a chaos, co je všude kolem. Nejen vzhledem to tu připomíná Ukrajinu,ale podobné jsou i ceny v obchodech a na trhu. Rozměnili jsme každý 5 Euro a byl to problém utratit.
Niš - Tak se zatím zase smějeme
Niš - Autobusové nádraží
Niš
Niš - Tržiště
Zbylo mi ještě do busu výpalné za zavazadlo a pár bankovek na památku. Jakmile i druhá skupina měla problém utratit svých pět Euro a vrátila se zpět, tak se konečně přiblížil čas odjezdu a my šli vyhlížet další červený autobus. Doufal jsem, že to bude přímý spoj, ale bohužel vymetl kdejaké město po cestě a místo po dálnici jsme spíš jezdili po okreskách.
Pokračujeme do Makedonie
Když už jsme konečně dojeli až na hranice, tak jsme zažili teplotní šok. Venku bylo snad 50 stupňů a bylo tu jak na poušti. Na srbské straně byla kontrola rychlá, na té makedonské si dávali celníci na čas a docela dlouho jsme čekali, než se někdo uráčí přijít. V Makedonii už to naštěstí všechny vesnice míjelo a zastavili jsme jen v Kumanovu a pak konečně Skopje. Tam jsme přijeli něco mezi čtvrtou a pátou. Bylo tady dost nechutné horko, a tak Skopje vyhrálo titul nejteplejší město naší cesty. Nikde tepleji nebylo. Po vystoupení z autobusu to byl stejný scénář jako v Niši. Vystoupit a rychle na pokladnu koupit lístky do Ohridu. Opět jsem měl trochu strach, jak to dopadne, protože přes internet se jevily všechny autobusy do Ohridu jako vyprodané, ale naštěstí tomu tak nebylo a ten náš byl plný asi z poloviny. Odjezd byl asi za 20 minut, takže rychle vyčůrat a do autobusu. Poslední tři hodiny jízdy jsou před námi! Od poslední cesty v roce 2019 se moc nezměnilo. Rozestavěná dálnice je stále rozestavěná a nějaký větší progres jsem na ní nezaznamenal. Čeho jsem si minule nevšiml, je nepořádek podél cest, a taky množství rozestavěných staveb, v jejichž stavbě se už nepokračovalo. Makedonce jsem proto přejmenoval na mistry rozestavěných staveb. Dobrým příkladem je autobusové nádraží v Ohridu, kde mezitím rozestavěli veliké obchodní centrum. Nyní bylo opuštěné a obehnané smetištěm.
Do Ohridu dorážíme kolem deváté hodiny. Zpoždění máme asi jen půl dne, ale jsme šťastní, že jsme vůbec dorazili. Vezmeme batohy, naše oteklé nohy a jdeme k jezeru, kde máme naše nejdražší ubytování naší cesty. Ono shánět zde něco na poslední chvíli nebylo úplně jednoduché. Bylo zde dost vyprodáno a za chvíli zjistíme proč.
Ohrid - Konečně na místě po 24 hodinách
Ohrid
Ohrid je něco jako Macháč a v létě se zde na dovolenou přesunula snad celá Makedonie. Je to tady hlava na hlavě, vše plné k prasknutí. Proto chcete-li si užít Ohrid, jeďte zde kolem Velikonoc. Ten zážitek z města byl úplně jiný.
Ohrid - Centrum
Ubytovaní jsme ve Villa Jovan, která se nachází v historickém centru a je postavena v místním typickém architektonickém stylu, kdy spodní část domu je užší než jeho nejvyšší část. Jdu si dát sprchu a v koupelně si do malíčku zarazím nějaký střep ze skla. Nic extra mi nebylo, ale teklo z něj tolik krve, že byla celá koupelna zakrvácená, jak z nějakého hororu.
Ohrid - Villa Jovan
Na večer jsme se ještě vydali do města kvůli večeři a potřebovali jsme vybrat nějaké peníze v místní měně. Eura si šetříme až do Albánie. Vše bylo docela přeplněné, ale nějaké místo jsme našli, i když obsluha nepatřila k nejlepší.
Noční Ohrid
Ohrid - Večeře
Po večeři jsme šli rovnou na ubytování a spát. Na nějaké větší dobrodružství neměl nikdo po těchto dvou dnech ani pomyšlení. Navíc zítra máme na Ohrid celý den.
Užitečné odkazy:
Villa Jovan
Další ubytování v Ohridu
Ubytování v Niši
C - Punkt Hostel
Další ubytování v Ljublani
Flixbus
Niš Expres
Vyhledávač autobusů na Balkáně
