Abychom stihli dojít na chatu do 17:00, vstáváme v půl sedmé a na cestu se vydáváme v sedm ráno. Bereme jen to nejnutnější, zbytek věcí necháváme ve stanu. Z kempu se nejprve jde přes vesnici Ukanc, kde se překonává řeka Savica. Za Ukancem se asfaltová cesta mění na štěrkovou, kterou se pokračuje v mírném stoupání asi kilometr a půl k rozcestníku, kdy jedna cesta vede k chatě Koča při Savici, kde je možné se podívat na vodopád Savica a druhá cesta vede k Černému jezeru. Tou se musíte vydat jdete-li na Triglav. Tenhle úsek je solidní zahřívací kolo. Na dvou kilometrech vystoupáte 660 výškových metrů. Počáteční nadmořská výška je 659 m n.m. Cílová 1300 m n.m. Zdoláváte skalní stěnu pomocí serpentýn, díky bujné vegetaci ale nevíte, co je pod vámi. Doba výstupu je asi hodina čtyřicet. Černé jezero je docela maličké. My si přesto u něj uděláme asi dvacetiminutovou přestávku. Doporučuji nepokračovat po březích jezera, protože se špatně napojuje na značenou stezku, díky čemuž jsme zde trochu pobloudili. Správná cesta kolem jezera vede více lesem. Našim dalším cílem je Dvojno jezero. Jak název napovídá, jsou to dvě malé jezera, ležící vedle sebe. U nich stojí Koča při Triglavskih jezerih. Tento úsek trasy měří čtyři kilometry a zdoláváme 382 m převýšení. Je to poslední úsek, který se jde lesem.
Jak jsem již zmiňoval, Dvojno jezera jsou poměrně malé. My jsme k nim dorazili po dvanácté hodině a rovnou jsme zde i poobědvali. U Koči pri Triglavskih jezerih jsme doplnili vodu a pokračujeme dále. Chata je poslední zdroj vody až ke Koči při Doliču. Nyní budeme pokračovat Dolinou triglavských jezer k Zelenému jezeru. Technicky se jedná o nejjednodušší úsek na trase. Je také docela fotogenický. Po cestě narazíme ještě na Jezero v Ledvicách, které je ze všech největší. U něj se nám začalo kazit počasí a slunečno začalo střídat zamračeno. Od Zeleného jezera začíná náročné a strmé stoupání do sedla Hribarice mezi vrcholy Poprovec a Vršak. Na 1,2 km dlouhém úseku vystoupáte 300 výškových metrů. V sedle se pokračuje po takové náhorní plošině, kde je docela hodně ještě neroztátého sněhu. Cesta je zde špatně značená a blbě se hledá. Místy se musí i šplhat po skále, abychom se dostali dále. Psychicky nejhorší je ale konec plošiny. To, co jste od Zeleného jezera vystoupali, musíte znova sejít (sestup je cca 220 výškových metrů). To bylo pro morálku zničující. Zvláště když už jsou čtyři hodiny a chatu stále nevidíte. Únava v kombinaci s časovým stresem byla nyní asi nejhorší. Protože čas se krátil a chatu nebylo vidět. Navíc padla na údolí mlha, takže nebylo vidět skoro nic. Nicméně chatu neuvidíte ani při jasném počasí. Je postavená mezi dvěma skalisky a poprvé ji uvidíte, když stojíte asi tak tři sta metrů před ní. V našem případě, kdy byla mlha, jsme ji viděli, až jsme byli skoro u ní. Dorazili jsme v 16:45. Jdeme rovnou na recepci se ubytovat. Je zde příjemné teplo a pěkná fronta. Před námi je Čech, co nemá rezervaci a dovídá se, že má přijít v sedm, jestli se nějaká postel neuvolnila, jinak ho nechají přespat na zemi. Naší rezervaci naštěstí měli, tak jsme měli postele jisté. Náš pokoj byl pro 10 lidí a byla v něm pěkná zima. Jakmile jsme se ubytovali, šli jsme na bar, kde jsme se odměnili plechovkou piva a ani jsme neřešili vysokohorskou přirážku. Za ten dnešní výkon jsme si ho opravdu zasloužili. Ještě doplním, že záchody zde jsou v podání turecké kadibudky, ale jsou bez toaletního papíru, který musíte mít vlastní. Extra výživně bylo, jít na kadibudku, když kolem lítají blesky. Pokud se někdo ptá na sprchy, tak ty tam nejsou, ale tekoucí vodu a minimálně jedno umyvadlo se studenou vodou tam najdete. Spát jdeme brzo, jelikož jsem po dnešním výšlapu unavení, a taky zítra musíme brzo vstávat, abychom vše stihli. Na pokoji už máme zbylé spolubydlící a během noci nám zde šoupnou ještě dva spáče na podlahu. Zítra pokračujeme k Triglavu.
Užitečné odkazy:
Kemp BohinjDalší ubytování okolo Bohinjského jezera
Detailnější popis tras na Triglav
Rezervace turistických chat