Jedná se historickou tramvajovou linku. Ta byla otevřena v roce 1897 a slouží k dopravě cestujících z náměstí Hauptplatz na vrchol Pöstlingberg, který nabízí nádherný výhled na město. Původně byla stavěná s metrovým rozchodem, ovšem po rekonstrukci v létech 2008 – 2009 byla přestavěna na rozchod 900 mm, který umožnil napojení na lineckou tramvajovou síť. Tu využívá od stanice Hauptplatz do stanice Landgutstraße, poté už pokračuje po vlastním tělese až na Pöstlingberg. Trasa měří 4,14 km a překonává výškový rozdíl 255 metrů. Jedná se tak o jednu z nejstrmějších železničních (neozubených) drah na světě. I když je to v podstatě tramvaj, tak na ní neplatí běžný tarif, ale speciální jízdné, tak na to pozor, ať neplatíte pokutu. Jízdenka se dá zakoupit v informačním centru nebo v automatech na zastávkách. Jelikož jsme zde před devátou a informační centrum otevírá až v 9 tak dostáváme půlhodinový rozchod na prohlídku města. To my využijeme procházkou po hlavní ulici Landstrasse, kde narazíme na obchodní centrum s otevřeným Intesparem. Tam hned zaplujeme, abychom si koupili na svačinu něco z místní produkce. To nám tak akorát vyplní čas, abychom se vydali zpět k informačnímu centru, kde si společně zakupujeme jízdenky na Pöstlingbergbahn. Za mě zbytečná operace, protože ten samý lístek jde nakoupit rychleji v automatu, které navíc berou platební karty na rozdíl od infocentra. Jakmile máme všichni jízdenky nakoupené, přesouváme se na zastávku tramvaje, která ji má separátně oddělenou od ostatních linek. Vtipné bylo, že ještě v autobuse nás průvodkyně upozorňovala, že v dopravních prostředcích jsou povinné respirátory, a že na tohle dodržování místní dbají. Výsledek byl takový, že tramvaj byla plná místních a nikdo respirátor neměl. Tak my taky ne. Cesta na Pöstlingberg (539 m n. m.) zabere asi dvacet minut. Konečná stanice je docela velkolepě pojatá a má vlastní čekárnu a záchody zdarma. Kromě výhledu na město se zde ještě vyskytuje kostel Pöstlingberg Kirche, který se nachází na vrcholu Pöstlingbergu. Zde jsme asi hodinu a posléze se vracíme stejnou trasou zpět na Hauptplatz, kde dostáváme další rozchod na prohlídku trhů, které jsou již otevřeny. Ty kromě tradičního sortimentu, známého z jiných vánoční trhů nabízejí tradiční Linecké cukroví, které společně se svařeným vínem ochutnáme. Odpoledne začíná prohlídka po místních kostelech. Navštívíme Alter dom a poté Chrám svaté Uršuly. Cestou k tomu největšímu kostelu ve městě Katedrále Neposkvrněného Početí Panny Marie, narazíme na soukromé vánoční trhy, které se nacházejí na rohu ulic Landstrasse a Bischofstrasse na nádvoří restaurace Klosterhof. Svou výzdobou jsou daleko hezčí než ty na hlavním náměstí. Tady chvíli pobydeme a pokračujeme ke katedrále Neposkvrněného Početí Panny Marie. Ta je mimo jiné sídelní katedrálou linecké diecéze v Linci. Se svou kapacitou (20 000 míst k sezení), délkou (130 m) a plochou (5 170 m2) je největším kostelem v Rakousku, nikoli však nejvyšším. A to z toho důvodu, že v tehdejším Rakousku-Uhersku nesměl být žádný kostel vyšší, než jižní věž svatoštěpánské katedrály ve Vídni. Po prohlídce katedrály se oddělujeme od zbytku skupiny a jelikož jsme dost zmrzlí, tak se jdeme ohřát do Ars Electronica center. Jedná se o koncept Zukunft Museum, kde se návštěvníci mohou setkat s různými výstavami, interaktivními zónami a programy zaměřenými na témata budoucnosti, jako jsou umělá inteligence, klimatické změny, biotechnologie a mnoho dalších. Expozice jsou navrženy tak, aby byly interaktivní a nutily návštěvníky k vyzkoušení. Kromě toho se muzeum zaměřuje na spolupráci s vědci, umělci a dalšími odborníky, aby zajistilo, že výstavy jsou založeny na aktuálních výzkumech a myšlenkách. Bylo toho tady tolik, že za ty dvě hodiny, co jsme měli do zavíračky jsme nestihli vše. Když budete chtít v Linci na nějakou dobu zabavit děti, tak tohle je ideální místo. Dá se tady toho dělat spousty a zabaví se děti i dospělí. Takovou zajímavostí bylo, že u 3D tisku byly prezentovány české tiskárny od Průši. Do odjezdu už moc času nezbývá, a my si chceme ještě v noci projít trhy a nakoupit suvenýry. Nejdříve tedy jdeme svižnou chůzí do Interpsaru pro Mozartovy koule, čokolády a svačinu na cestu a poté rychlá večeře na trzích, kde jsme si dali klobásku se zelím. Oproti odpoledne už zde bylo opravdu narváno a člověk se musel tím davem vyloženě probíjet, když se potřeboval někde dostat. Tímto zakončujeme naší prohlídku vánočního Lince a jdeme zpět na autobus, který nás odveze domů. Jsem tak utahaný, že prospím i celou zpáteční cestu, takže cesta tam i zpět mi krásně utekla. V Boleslavi jsme kolem desáté večerní. Vánoční trhy v Linci nejsou špatné, ale asi to je to místo, kde stačí být jednou za život a není třeba se opakovaně vracet. Srovnám-li to s Vídní nebo s Drážďany.
Užitečné odkazy:
PöstlingbergbahnArs Electronica center (česky)
Ars Electronica center - oficiální stránka
MHD Linec
Katedrála Neposkvrněného Početí Panny Marie