Termální prameny byly objeveny již v antických dobách a od té doby jsou využívány pro své léčivé účinky. Vyznačují se teplotou vody kolem 40 stupňů Celsia a vysokým obsahem minerálů, jako je železo, mangan a síra. Můžete se koupat v jednom z několika bazénů, které jsou k dispozici. Některé bazény jsou navrženy tak, aby umožnily plavání, zatímco jiné jsou více určeny k odpočinku a relaxaci.
Když dorazíme na místo je tam už dost lidí. Jelikož areál je situován v lese, tak je tady po ránu i docela chladno. První věc, co je potřeba udělat po zaparkování (doporučuji zaparkovat na spodním parkovišti, protože na vrchním parkovišti se občas podaří vykrást nějaké auto), je dojít na pokladnu koupit si vstupenku do bazénů. Funguje to tady tak, že pro každý bazén je jednorázové vstupné, které činí 3 Eura. Tj. jakmile bazén opustíte musíte si koupit nový lístek, abyste mohli zpátky. Pro ty, co platit nechtějí, je tady i sociální varianta, kdy se přebytečná voda z pramenů vypouští do místního potoka, kde jsou již připravené umělé bazénky, do kterých můžete zdarma. Čím blíže jste zdroji tím teplejší voda je. Lístky jsou trochu matoucí v tom smyslu, že vypadají, že máte dva, ale ve skutečnosti je to jen jeden. My jdeme nejprve do plaveckého bazénu. Ve kterém jsme tak půl hodiny. Vzhledem k tomu, že je ještě venkovní teplota docela nízká, tak z něj ani nevylézáme. Posléze jdeme vyzkoušet sociální bazénky, kde je několik míst, kde se člověk může vyhřát teplou vodou a poté se může jít schladit pod vodopád, který sice není úplně ledový, ale po té vodě to není úplně nejkomfortnější pocit. Na závěr chceme jít vyzkoušet ještě ten nejikoničtější bazén s integrovaným vodopádem, ale na místě zjišťujeme, že to, co jsme považovali za druhou vstupenku, ve skutečnosti druhá vstupenka není a vzhledem k tomu, že už bylo půl jedné se rozhodujeme, že na to kašleme a pojedeme dále. Přesouváme se tedy do Eddessy, kdy po cestě se ještě zastavíme na oběd v restauraci Karatzobitissa, na kterou cestou narazíme ve vesnici Loutraki. Eddessa je hlavně známá pro své vodopády, které se nacházejí v podstatě v centru města. Tyto vodopády jsou obklopeny krásnou přírodou, což trochu vede k zmatení, protože mapy ukazují vodopády v centru města a fotky ukazují vodopády uprostřed přírody. Pravdou je obojí. Město končí na strmém spádu a za ním už jsou jen vodopády a zeleň, takže pokud si nebudete stejně jistí jako my, jeďte prostě do centra a vodopády určitě najdete. Z Pozaru je to 31 km. Cesta zabere asi půlhodinu.
Musím říct, že prostředí je to kouzelné, pokud se vám podaří zaparkovat, tak se ihned z města ocitnete ve vodním světě plném vody a zeleně. Je to tady navíc tak architektonicky skvěle zrealizované, že mi to trochu připomíná Roklinku z Pána prstenů. Vodopádů je zde více, ale u toho největšího se dostanete až dolů, kde se navíc nachází malá krápníková jeskyně, kterou si můžete za poplatek prohlédnout. Po prohlídce vodopádu si dáme zmrzlinu a vydáváme se zpět na cestu do Soluně. Tam dorazíme kolem páté. V centru vyhodíme Patrika, který si chce město prohlídnout důkladněji a my ostatní jedeme na apartmán, abychom se zabalili, umyli a uklidili auto. Kolem šesté se pak do centra vydáváme i my. Zaparkujeme poblíž fotbalového stadionu, ale jak později zjistíme, bylo to zbytečně daleko protože se dalo parkovat ještě níže po cestě. Jdeme na přímořskou promenádu u Bílé věže. Tu si projdeme směrem na jih až k umělecké instalaci Ompreles Zongolopoulou, která se skládá z velikých kovových deštníků. Mezitím už se setmělo, takže procházet zbytek města už nám nedává smysl a na závěr si jdeme sednout na venkovní posezení jednoho z mnoha barů, které se nacházejí na ulici Nikis, jenž je jakousi tepnou, kde to celodenně v Soluni žije. Já jsme si tady dal nejdražší pivo v životě, kdy za třetinku nějakého místního moku se jménem Nymfh, jsem dal 5 Euro. Po deváté se vydáváme zpět k autu a na apartmán. Tam ještě dopijeme zbytky vína a Ouza a jdeme spát.
Následuící den
Ráno pak opět brzké vstávání, dobalíme zbytek věcí, posnídáme, naposledy hadicí opláchneme auto a jedeme do autopůjčovny vrátit auto. Shuttlem nás pak hodí na letiště, kde čekáme na náš odlet do Bratislavy. V odletové hale narazíme na ty dva Čechy s propadlým řidičákem a čest naší zemi dělá starší český pár, který se do Ryanairu snaží propašovat tři příruční zavazadla, a když je kontrola odmítne pustit, tak dělají, že nerozumí, i když přesně ví, co se po nich chce. Bohužel jsem nezjistil, jestli museli platit nebo je pustili. Do Bratislavy přilétáme načas. K mému zklamání neabsolvujeme stometrovou jízdu autobusem, ale do příletové haly jdeme pěkně po svých. Jelikož přilétáme z Schengenu, tak se zde poprvé nezdržujeme pasovou kontrolou a můžeme jít rovnou na autobus k hlavnímu nádraží. Až na hlavní nejedeme, protože ještě máme čas, tak si v centru vystoupíme abychom si zašli na oběd. Hned po výstupu nás zaujme vietnamské bistro, tak tam rovnou zaplujeme. Po obědě jdeme pěšky až na nádraží. V čekárně pak čekáme na náš vlak, který postupně nabírá zpoždění. To dělá jízdu dramatickou, protože nemáme jistotu, zda stihneme poslední spoj v Kolíně. Naštěstí na nás ale vlak počká, a tak jsme před desátou zpět v Mladé Boleslavi.Závěrem jen řeknu, že jsem byl mile překvapen, jaké všechny aktivity je v Řecku možné zažít, aniž by se člověk musel jen koupat v moři, a že to není destinace jen pro plážové povaleče, ale také i pro ostatní typy cestovatelů.
Užitečné odkazy:
ČDDP Bratislava
Ryanair
Rentalcars.com
Autopůjčovna Ok Mobility
Comfort Luxury Maisonette
Další hotely v Soluni