Upřímně musím říct, že na návrh, že pojedeme v září do Řecka, jsem se příliš netvářil, protože Řecko pro mě bylo druhé Chorvatsko. No během cesty jsem svůj názor na tuto zemi razantně přehodnotil. A to dost v pozitivním směru.
Pláž Paralia Skotinas poblíž Leptokarie
Tuto akci zpachtovala Káťa s Žanet, kdy Káťa našla levné letenky z Bratislavy a Žanet přemluvila mě, ať tam jedeme. Později se k nám přidala ještě Kátina sestra Zuzka a na poslední chvíli i Patrik. Měli jsme takto skoro stejnou sestavu jako loni do Albánie. Jelikož to letělo v 10 ráno z Bratislavy, tak jsme dopravu řešili nočním vlakem z Prahy. Ten jel v ideální časové poloze tak, že jsme měli i časovou rezervu. Jelikož jsme v Řecku měli vyhlídnuta místa, kde se prakticky nedalo dostat veřejnou dopravou, tak jsme si museli v Soluni půjčit auto. Pak ještě zařídit nějaké to ubytování a mohlo se vyrazit.
Vlak odjíždí z Prahy v půl jedenácté večer, proto se rozhodujeme vyjet autobusem z Mladé Boleslavi v osm hodin ráno s rezervou na případné komplikace. Káťa s Patrikem cestují pozdějším autobusem, a tak je čekáme v Burger Kingu na hlavním nádraží. Deset minut před pravidelným odjezdem stepujeme u odjezdové tabule a stále chybějící číslo nástupiště dává tušit, že na čas asi nevyjedeme. Po asi dvaceti minutách se nástupiště konečně zjeví a poté následuje u ČD oblíbená disciplína navyšování zpožděni po pěti minutách, zatímco vy mrznete na nástupišti, doufajíc, že za těch pět minut opravdu přijedou. Nakonec se tato hra zastavila na hodnotě 45 minut, kdy se konečně objevil náš vlak. Už když vlak přijížděl tak mi bylo jasné, že tady něco nehraje. Měli jsme totiž koupena lehátka, jenže místo toho přijely tři lůžkové vozy. Doufal jsme v prémii za to čekání a tu jsme opravdu dostali. Místo lehátkového vozu byly pro nás připraveny lůžkové vozy. Tzn. luxusnější vyspání za cenu lehátka. Bohužel to nebyly Wlamz, ale Wlamee, což je sakra znát hlavně u podvozků, kdy cítíte každý náraz do výhybky. U tankodromu Kutná Hora – Havlíčkův Brod jsem se kolikrát vzbudil s pocitem, že vlak vyskočil z kolejiště. Prostě kvalitní podvozek je 70% kvality lůžkového vozu.
ČD - Vůz Wlamee na cestě do Bratislavy
V Brně přistoupila Zuzka. Díky čekání v Břeclavi, které trvalo hodinu a půl, jsme do Bratislavy dojeli na čas před šestou ranní. V automatu před nádražím kupujeme jízdenky na bus (stačí půlhodinová) a jedeme rovnou na letiště. Tam se usadíme na sedačky a dospáváme zbytek večera.
Bezpečnostní kontrola tentokrát proběhne bez incidentu a přesně na čas opouštíme Bratislavu letadlem společnosti Ryanair. Dvouhodinový let byl bez komplikací a sranda začala až na letišti v Soluni. Tam jsme totiž marně hledali místo, odkud by měl jezdit shuttle bus k naší autopůjčovně. Samozřejmě instrukce v potvrzovacím mailu žádné. Nakonec Žanet zjistila, že je to na druhém konci areálu, tak jsme došli tam a čekali, až se objeví dodávka s logem Ok Mobility. Ta po 15 minutách opravdu dorazila a ač jsem tomu ze začátku odmítal věřit byli jsme na seznamu a odvezeni do autopůjčovny. Půjčovné v Řecku mimo sezónu je velice levné, pokud to tedy neobjednáte blbě jako my, ale to až později. Auto velikosti Fabie na 5 dní mělo původně vycházet na 2500 Kč. Objednávali jsem ho na Rental car, kde to bylo včetně pojištění, a to byla chyba. Na místě nám řekli, že sice máme auto pojištěné, ale jakákoliv pojistná událost musí mít potvrzení od místní policie, a to i v případě, že nám to někdo podrápe klíčem. Plus ještě deposit 1000 Euro. Takže dilema. Alternativou bylo jejich pojištění za 100 Euro bez depositu a s plným krytím bez jakékoliv administrace. Sice jsme se vzpouzeli, ale nakonec jsme kývli. Můj tip - objednávejte auto rovnou u Ok Mobility. S jejich pojištěním to vycházelo taky na 2500 Kč. Jestli tam ale není zase nějaká finta, to už netuším. Jestli jsme měli s objednáváním smůlu? Rozhodně ne tu nejhorší. Byl tam s námi český pár, který až na místě zjistil, že mají oba propadlé řidičské průkazy, takže jim auto nepůjčili. Pán trochu machroval, že nás přeplatí, aby se mohl odvézt s Žanet a Káťou, které to vyřizovaly. Nakonec jsme stejně zjistili, že machr přiletěl stejnou nízkonákladovkou jako my :D, takže jsme ho měli celou dobu za bohatého zbytečně. Další zrada nastala s autem, co nám přistavili. Počítali jsme s Fabii, že to tam v těch pěti nějak přežijeme a místo toho jsme dostali ještě menší Renault Clio. Trochu nás zachránilo, že jsme letěli na socku jen s příručním zavazadlem, protože i tak jsme měli co dělat, abychom je do kufru narvali.
Konečně vyrážíme. Najíždíme na dálnici a čeká nás hodinová cesta do Leptokarie, našeho prvního útočiště. Dálnice se v Řecku platí na mýtných branách a všude šlo platit kartou. Za průjezd se platilo od 30 do 50 Kč.
Leptokaria je malá vesnička v úpatí pohoří Olymp a u moře. Díky této své poloze je to ideální základní tábor. V Leptokarii se nachází i Lidl, a tak jedem nejprve tam. Nakoupíme jídlo na dva dny a jedeme přímo na ubytko. Samozřejmě máme apartmán, který nemá žádné označení, tak bloudíme kolem, dokud na nás někdo nezačne ze zahrady mávat, že to jsme my.
Leptokarie - Corner house
Leptokarie - Svačina v řeckém stylu
Paní hostitelka byla milá a dala nám nějaké tipy na okolní pláže a restaurace. Ubytovali jsme se, najedli a poté jsme se vydali na pláž u Paralia Skotinas, která je písčitá. V Leptokarii je kamenitá a paní říkala, že tady je to lepší. Je šest večer a my se konečně koupeme. Je sice konec září, ale čekal jsem to o něco teplejší, nicméně teplota vody je stejná jako v Rijece v létě.
Pláž Paralia Skotinas poblíž Leptokarie
Naše Clio v Paralia Skotinas
Čvachtáme se asi hodinu a poté se vydáváme na večeři do vesnice Palaios Panteleimonas. Přijeli jsme před vesnici, zaparkovali u kontejnerů, protože dál už se jet nedalo a mysleli jsme si, že jsme v hororovém filmu. Už se stmívalo, všude kamenné domy, žádné lampy a žádní lidi. Říkáme si, kde nás to ta Žanet zavedla. Po asi pěti minutách chůze do kopce prázdnými ulicemi se ocitneme u kostela, kde na nás vykoukne hned několik otevřených restaurací. Sedáme do té s názvem Olympus, dáváme si Řecký salát a nějaké místní masové koule v rajské omáčce s rýží a hranolky. Cena za hlavní jídlo je 8 Euro, což je taková univerzální cena pro celé Řecko, nebo alespoň ty místa, kde jsme byli. Restaurace se pak od sebe liší v těch ostatních službách a zda jsou placené či nikoliv. Zde jsme například dostali vodu a na závěr i desert zdarma. V jiných restauracích za tyto služby byla většinou dvou Eurová přirážka, nebo někde automaticky naúčtovali jen vodu. Taky se můžete divit stejně jako my, proč vždy přinesou každému prázdný talíř. Vypozorovali jsme, že si Řekové dohromady objednají, na co mají chuť. Přinesené jídlo dají doprostřed stolu, pak si každý bere z každého talíře něco na ten svůj čistý.
Vesnice Palaios Panteleimonas
Palaios Panteleimonas - Restaurace Olympus
Solidně najezení a o pár Euro chudší se vracíme zpět na apartmán. Žádnou noční činnost už nerealizujeme, protože ráno musíme brzo vstávat a musíme mít plno sil, protože nás čeká výstup na mýtický Olymp.
Užitečné odkazy:
ČD
DP Bratislava
Ryanair
Rentalcars.com
Autopůjčovna Ok Mobility
Corner house Leptokarie
Další hotely v Leptokarii
