Od tohoto dne se budeme postupně navracet domů. Ještě před odjezdem se zastavíme ve věznici Patarei. Poté se postupně přes Rigu a Vilnius přesuneme do Polska a domů. Plán pro dnešní dopoledne je následující. Věznice otevírá v 10:00 autobus odjíždí v 13:00. Ubytko máme opustit oficiálně do 12, ale paní říkala, že nemusíme až tak spěchat. Ráno zabalíme všechny věci a necháme je na pokoji, s tím že tady po 12 ještě budou. Po deváté vycházíme k věznici, která je od ubytka asi půl hodiny pěší chůze. Na místo přicházíme s rezervou a je ještě zavřeno. Projdeme si místa věznice, které jsou volně přístupně a slouží jako umělecké výstavní plochy. Mezi tím dorazí týpek, co to tu má na starosti a po zaplacení vstupného můžeme dovnitř. Věznice, resp. muzeum na mě působí dojmem, že to tu zpřístupnili přesně v tom stavu, v jakém to tady komunisti opustili a bylo dodáno jen pár šipek a popisků. Jinak si člověk v rámci trasy mohl jít kde chtěl a kde bylo otevřeno. Nám se tak povedlo udělat několik epických fotek. Nejlepší byly asi cely předběžného zadržení, kde chyběly jen matrace a povlečení jinak byla výbava zcela autentická, a to včetně záchodu. Prohlídka nám trvala asi hodinu. Poté už jsme se museli navracet na ubytko pro věci a posléze, se poklidným krokem přesunout se vším na autobusové nádraží odkud nám měl jet autobus do Rigy. Premiérově dnes zkoušíme společnost Ecoline a jsme poměrně zklamaní. Jízdenka je sice asi o deset korun levnější než u Lux expressu, ale interiér dvoupatrového autobusu je o dost unavenější, a navíc ani nefungoval kávovar, tak jsem si k naši lítosti nemohli dopřát již tradiční cestovní kakao. Jízda do Rigy trvala čtyři hodiny a čtyřicet minut. Já jsem si cestu krátil sledováním „Sluhy národa“ a tak mi to docela rychle uteklo. V Rize se loučíme s Markem, který už se vrací domů o den dříve, ale jelikož měl jeho přípoj asi 2 hodiny zpoždění, tak jsme ještě stihli rozlučkovou večeři v Lidu u nádraží. Jakmile se s Markem rozloučíme jdeme na trolejbus, který nás odveze k našemu hotelu. Hostel, co jsme měli minule, už jsme nebrali. Jízdenky si koupíte přes jednu z místních aplikací a aktivujete ji v trolejbuse načtením QR kódu. Po úspěšném ubytování se už zmůžeme jen k nákupu suvenýrové vodky v Maximě a poté zůstáváme na pokoji, dokud neusneme. Původně bylo v plánu se ještě během dopoledne vykoupat v moři v Jurmale, ale předpověď a následně i mraky nad Rigou nám plány změnily. Místo toho jsme si tedy zašli v klidu na velkorysou hotelovou snídani a poté jsme polehávali na pokoji až do našeho chek-outu, který byl v 11. Poté jsme se trolejbusem přesunuli k budově Lotyšské akademie věd, která je postavena ve stylu Stalinovských mrakodrapů, jako je Lomonosovova univerzita v Moskvě nebo Palác kultury ve Varšavě. Budova slouží jako rozhledna za vstup se platí 5 Euro.
Po návštěvě budovy skočíme do Lida na oběd a na tržnici pro deserty na cestu. Do Vilniusu už pokračujeme osvědčeným Lux Expressem, který nám odjíždí ve 14:30. Do Vilniusu přijíždíme v 19:30. Po příjezdu rychle naběhneme do obchodu IKI rychle koupit vodku domů a pak vyřešit co se zbytkem času, protože autobus do Varšavy nám jede až 22:30. Chtěli jsme se jít projít po městě, ale opět nám plány zhatil déšť, protože po našem příjezdu se rozpršelo, tak nám nezbylo nic jiného než na autobus čekat v čekárně autobusového nádraží. Autobus naštěstí vyjížděl na čas. Kupodivu jsem celou cestu prospal, a to i bez prášku na spaní. Kromě jednoho vyrušení, kdy nás Litevci kontrolovali na svých hranicích, jsem se vzbudil až těsně před výstupem ve Varšavě. Kde jsme dorazili na čas v šest ráno.
Zde jsme museli počkat na vlak domů, který odjížděl až o půl deváté. Čekání jsme prospali na nádraží a zbytek volného času jsme využili k nákupu v Biedrunce. Na nástupišti pak bylo jasné, proč měsíc dopředu nebylo možné koupit na tento vlak místenky. Čekal tam totiž s námi celý skautský tábor, který vymístenkoval vlak až do Katovic. Naštěstí jely maďarské vagóny, které mají sklopné sedačky na chodbičce, takže jsme se mezi prvními nahnali do vlaku, abychom si obsadili alespoň toto provizorní sezení.
V Katovicích se vlak vyprázdnil a my si mohli na tu chvilku sednout do kupé. Hranice jsme opět přejeli na černo a z Bohumína jsme pokračovali až do Mladé Boleslavi, kde jsme dorazili ve večerních hodinách. Tímto byla naše cesta Pobaltím uzavřená.
Co říci závěrem. Pobaltí rozhodně stojí za návštěvu, ale že by se tam člověk musel vracet opakovaně, to asi zatím nehrozí. Snad později, až globální oteplování způsobí na jihu Evropy takové teploty, že bude příjemnější jezdit na léto k moři na sever.
Liivalaia Apartment
Další hotely v okolí Tallinnu
Vyhledávač spojení pro Tallinn a okolí
Ecolines
Ubytování v okolí Rigy
Kolonna Hotel Brigita Riga
Ubytování v okolí Vilniusu
Lux Express
PKP Intercity
České dráhy
Co říci závěrem. Pobaltí rozhodně stojí za návštěvu, ale že by se tam člověk musel vracet opakovaně, to asi zatím nehrozí. Snad později, až globální oteplování způsobí na jihu Evropy takové teploty, že bude příjemnější jezdit na léto k moři na sever.
Užitečné odkazy:
Patarei vězniceLiivalaia Apartment
Další hotely v okolí Tallinnu
Vyhledávač spojení pro Tallinn a okolí
Ecolines
Ubytování v okolí Rigy
Kolonna Hotel Brigita Riga
Ubytování v okolí Vilniusu
Lux Express
PKP Intercity
České dráhy