Akce Chorvatsko vznikla zcela spontánně. Mohl za to půl litr vypitého Chlibného daru z Ukrajiny. Na bráchových narozeninách se probíralo, že letos jedou na dovolenou do Chorvatska. My už měli své naplánované, ale po půl litru vodky se zrodil plán udělat si prodloužený víkend u moře a navštívit je. Oběti byly veliké musel jsem, kvůli toho obětovat jeden běžecký závod, který mě připravil o titul Runczech Star, ale když se jedná o cestu nočním vlakem, tak po troše alkoholu trochu vyměknu. Jak se to druhý den dozvěděla mamka, tak se zeptala, jestli se může přidat a večer už jsem na Regiojetu kupoval jízdenky do Rijeky a trochu předčasně do Puly. Později jsme se dozvěděli, že v ní nic pořádného nenašli a zarezervovali si místo toho apartmán v Rabacu, ale to už se nějak vyřeší. Je konec srpna a čas vyrazit. Jedu rovnou z práce a v Kolíně po roce opět nasedáme se Žanet do žlutého vlaku směl Rijeka. Na cestu jsme se vybavili třemi láhvemi vína a než mamka v Brně nastoupila, tak se už otevíralo třetí. Díky toho, že byl konec sezóny, tak vlak nebyl vyprodaný a kupé jsme měli celé pro sebe. Klimatizace a obsluha fungovala, záchody v nějakém omezeném režimu také. Co se týče čistoty vozů, no bylo vidět, že ho v Praze moc uklidit nestihli, protože na podlaze, bylo ještě smetí po minulých cestujících. Ale pro někoho, kdo projel v třídě Plackartnyj polovinu Ukrajiny, je to pořád docela luxusní svezení. Spát jdeme kolem desáté a v jednu ráno nás pak budí hraniční kontrola.
Ráno se probouzím kolem osmé v Záhřebu, což značí asi 2hodiny zpoždění. Zbytek osazenstva, co jelo přes noc autem hlásí, že již dojelo do Rabacu. Do Rijeky přijíždíme před jedenáctou a jdeme Rovnou na přípojný bus očekávajíc, že nám zastaví v Rabacu, protože jsme měli stále jízdenky do Puly, které na poslední chvíli již nešly změnit. Naštěstí do Rabacu jel celý autobus a dále už pokračovala jen jedna paní. Jdeme hledat ubytování. Místní domy jsou zde postaveny na strmém úbočí, tak se tady dost našlapete do schodů. My na poprvé nenašli to správné veřejné schodiště, a do první ulice jsme vystoupali po soukromých zahradách. Dokonce jsme někomu lezli i po žebříku. Naštěstí to nikdo neřešil. Pak jsme si všimli, že na propojovací veřejné schody tady upozorňuje modrá značka. Veřejné schody se taky poznají tak, že mají bílé zábradlí. Když konečně po asi tisícovce schodů vystoupáme do správné ulice, tak už nás majitel očekává a uvádí nás do našeho apartmánu s pěkným výhledem na zátoku. Ubytujeme se, uvaříme si oběd, jak jinak než z vlastních zásob a jdeme na promenádu. Cestou se zastavíme u bráchy v apartmánu, kde se vyspává po náročné cestě. Takže autem sice jedete kratší dobu, ale pak celý den zabijete odpočinkem po cestě, kdežto my z vlaku, byli odpočatí a plni sil. Jdeme tak sami dolů na promenádu, projít si, co tady všechno mají. První zradou je, že skoro nikde neberou kreditní karty a tou druhou, že výběry ze všech bankomatů, jsou zde pro Revolut zpoplatněny. Výsledkem bylo, že kšeft s námi udělal jen ten, kdo bral karty, protože my měli hotovost, tak na dvě zmrzliny. Jednu jsme si hned dali u stánku, kde na nás týpek hned spustil: „Čau kámo, čau kočko“ a samé úryvky českých výrazů co se naučil od kamarádu z Čech a zakončil to při placení, pro Čechy sleva a zmrzlinu jsme dostali asi za polovinu :D. Poté se ozval brácha, že jdou na pláž, jestli se připojíme. Takže i když bylo pod mrakem a moře studené, tak jsme se nakonec i stihli vykoupat. Poté jsme se stavili na pivku do baru a v podvečer jsme se vrátili na apartmány povečeřet s tím, že se pak sejdeme u nich. Tento přivítací večírek se protáhl asi do jedné ráno, kdy jsem v silně podnapilém stavu šlapal schody zpátky do našeho apartmánu.
Následující den
Na to, jak jsem vypadal večer, jsem se ráno cítil docela fit. Posnídáme a vydáme se na pláž Maslenica, kde se vykoupeme. Jakmile jsme dostatečně vykoupání, tak se vydáváme na výlet k bývalé nakládce na bauxit Telerefika. Bauxit se těžil u Labinu a lanovkou se svážel dolů do Rabacu, kde se nakládal na lodě. Poté se vracíme zpět k pláži a pokračujeme k promenádě, abychom někde poobědvali. Nakonec jsme nemuseli daleko, protože jsme narazili na pizzerii, kde berou karty, a to bylo jasné znamení, že skončíme zde. Po vydatném obědě se ještě vydáváme na průzkum bankomatů, zda nějaký nevydá Kuny bez poplatku, ale nejsme úspěšní. Při tomto hledání narazíme na obchod, kde nakoupíme nějaké jídlo na večer a jedlé suvenýry. Mamka se od nás oddělí jde zpátky na pláž, kde už dorazil zbytek a my ještě testujeme bankomaty a sháníme obchod, kde prodávají místní Rakii. Úspěch slavíme v malém obchůdku u hotelu Narcis. Poté už se vracíme na pláž a užíváme si poslední koupáni tohoto prodlouženého víkendu. V podvečer se pak vydáváme opět do schodů do našeho apartmánu, kde si uděláme večeři v podobě Ravioli, dovezených z Německa a večer se opět vydáváme do druhého apartmánu, kde do půlnoci posedíme u Rakie. Zítra nás čeká cesta do Puly a návrat do ČR.Užitečné odkazy:
RegiojetApartment with beautiful sea view
Další ubytování v Rabacu