Když už jsme včera úspěšně dorazili do hlavního města Litvy, tak by byla škoda Vilnius nenavštívit. Díky hodinovému časovému posuvu vstáváme až mezi devátou a desátou hodinou. Posnídáme a kolem půl jedenácté se vydáváme na trolejbus. Ten nám ujede, ale přestože se nám zdá, že jsme ubytování na okraji Vilniusu, tak k našemu překvapení nebydlíme zase tak daleko od centra města. Rozhodujeme se tedy jít k první památce pěšky. Tou je Gediminův hrad, jenž je nestarším hradem ve Vilniusu. Dochovaná je jen věž a hradby, ale je z něj pěkný výhled na město. Od hradu pokračujeme parkem Bernadinai k republice Užupis. Před ní ale natrefíme na katedrálu Nanebevzetí Panny Marie. Republika Užupis vznikla jako recese 1. dubna roku 1998 ve stejnojmenné čtvrti. V překladu název Užupis znamená za řekou. Řeka Vilnia tvoří její hranici. Tato republika má svou vlastní ústavu, vlajku, měnu, a dokonce i hraniční kontrolu (prodejna suvenýrů), kde můžete dostat razítko do pasu. Obývána je především bohémskými typy, čemuž odpovídá i umělecké vzezření čtvrti. Po procházce napříč republikou si dáváme přestávku na kávu, kakao (litevsky kakava) a zákusek v kavárně Biržu duona.Taky jsme si dali na zkoušku tradiční litevský koláč Šakotis, který spíš než pro svou chuť je zajímavý svým tvarem. Po krátkém občerstvení opouštíme republiku Užupis a přesouváme se ke kostelu sv. Michaela. Dalším bodem na programu je Katedrální náměstí, kde se nachází katedrála svatého Stanislava a svatého Vladislava. Od ní vede Gedimino prospekt, což je nekonečná ulice plná obchodů a restaurací. Jelikož ji, nějaký turista procházející kolem nás nazval Champs-Elysees, nenazveme ji už nikdy jinak. Zde hledáme místo, kde bychom zakotvili na oběd, ale nenašli jsme nic v naší cenové relaci. Bohužel ve Vilniusu se nenachází moc restaurací, a ještě méně je zde tzv. lidových restaurací nebo jídelen (jednu jedinou jsme našli při odjezdu na autobusovém nádraží).
Hledání nás nakonec dovedlo až ke komunistické věznici Lukiškiu. Ta dnes slouží jako muzeum, galerie a místo pro koncerty. Hned u vchodu dostane Žaanet sprda, že fotí na zrcadlovku (prý profesional camera). Venkovní areál se dá projít zdarma, za prohlídku většiny vnitřní části si je potřeba zaplatit (20 Eur). Pro dnešní den, už byly anglické prohlídky vyprodané, tak jsme si alespoň prošli volně přístupnou katedrálu. Po prohlídce věznice se přesouváme přes řeku Nesris, neboť jsme v dáli zahlédli obchoďák s nápisem food court a hlad velel plnou parou vpřed. Dáváme si tortillu z místního fast foodu Felix chicken. Vedle nás probíhá nějaká diskotéka. A jakmile k ní dojdeme, tak se spustí výroba pěny, ne kterou se vrhnou všechny děcka v okolí a Žanet. Jakmile je Žanet řádně vypění, pokračujeme podél řeky Neris do čtvrti zvané Žverynas. Ta se vyznačuje původními dřevěnými domy. Součásti čtvrti je i kostel Nanebevzetí panny Marie. Z této čtvrtí už se pomalu směřujeme domů. Předtím ještě spěcháme do Iki nakoupit alkohol, než začne od 20::00 prohibice. Jenže chyba je neděle, a to zde mají povolený prodej alkoholu jen od 10:00 do 15:00, takže paní jenom zakroutí prstem vysvětlí nám, že dneska už ne a za doprovodu našich smutných pohledů zabavuje vodku i piva a my tak obchod opouštíme jen s džusem a Kvasem. Zdeptaní touto situací jdeme na nejbližší zastávku trolejbusu a směřujeme přímo na naše ubytování, kde zakončujeme den Kvasem ☹.
Užitečné odkazy:
Aplikace trafiHouse of Sun
Ubytování v okolí Vilniusu