Poslední den ve Švýcarsku se vydáme k Ženevskému jezeru, kde máme v plánu navštívit
vrchol Rochers de Naye. Večer už se vracíme přes Curych nočním vlakem zpět do ČR.
Rochers de Naye
Zabalíme stan, všechny věci a kolem desáté opouštíme kemp. Naposledy sedáme na tramvaj a naposledy vyrážíme směr hlavní nádraží. Jelikož na Fribourg je výluka, tak musíme jet oklikou přes Biel. Na tento vlak si trochu zasprintujeme, protože přijdeme na nádraží deset minut před odjezdem a odjezd máme z nástupiště u kterého cedule ukazuje vzdálenost 500 m. Sice s vyplazeným jazykem, ale nakonec to stíháme. V Bielu přesedneme na IC z Curychu směr Lousane. Cesta nám ubíhá rychle, protože trať vede kolem jezer Bienne a Noychatel. Taky architektura je zde již viditelně francouzská.
V Lousane jsme kolem půl dvanácté. Zdržovat se zde nebudeme, ale musíme si zde schovat batohy, protože se sem budeme vracet a pokračovat odtud do Curychu. Úschovny v Lausne nás příliš nepotěšily. Sice byly „jen“ za 9CHF, ale šlo platit jen mincemi, které jsme samozřejmě neměli. Tak byla Žanet vyslána s bankovkou, aby někde rozměnila. Jakmile byla mise splněna a batohy uloženy bezpečně v boxu mohli jsme se vydat vlakem dále do Montreux. Tam se nachází konečná stanice zubačky na Rochers de Naye. Odjezd má jednou za hodinu, a tak máme ještě půl hodiny čas. Proto se jdeme projít na promenádu k Ženevskému jezeru.
Montreux - Ženevské jezero
Montreux - Nástupiště na zubačku do Rochers de Naye
Před jednou už stepujeme na nástupišti a netrpělivě vyhlížíme zubačku. Ta má docela ostrý obrat, a proto přijede asi 5 minut před odjezdem a vydáváme s námi vzhůru do oblak. Cesta na horu trvá hodinu a zubačka překonává značné převýšení. Začíná ve 450 m.n.m. a končí ve výšce 1950 m.n.m. Ze začátku zubačka projíždí značnou zástavbou. Z toho důvodu má docela hodně zastávek. Raritní jsou nástupiště, kdy hrany jsou buďto na jeden vůz, anebo dokonce přesně na jedny dveře. Některé zastávky jsou na znamení a musíte se nahlásit strojvůdci, aby vám zastavil.
Stoupání do Rochers de Naye
Stanice Chemin de fer Glion-Naye
Stoupání bylo místy opravdu prudké
Zastávka Jaman
Rochers de Naye konečná stanice
Na hoře jsme ve dvě hodiny. Původně jsem si myslel, že to tady na dlouho nebude, ale nakonec jsme zde trávili dvě hodiny.
Rochers de Naye - Výhled na Ženevské jezero
Rochers de Naye konečná stanice
Ve čtyři tedy jedeme dolů. Času už není na zbyt, protože potřebujeme v šest opouštět Lousane. Proto hned v Montreux sedáme na první vlak, což vzhledem k významnosti města není žádný problém a na Lousane tu zastavuje něco každých deset minut. V Lousane si stihneme akorát koupit svačinu v Coopu a vyzvednout batohy. Poslední jízdu švýcarským vlakem si okořeníme malou minelou, protože sedneme do zadní jednotky, která do Curychu nejde a odpojuje se Bielu. Naštěstí nás na to průvodčí upozorní a očividně jsme nebyli jediní. V Curychu jsme kolem osmé. Posledním úkolem je koupit čokolády domů. Ty nejlepší a nejlevnější nabízí Coop, jenže ten nádražní má docela omezený sortiment. Tak se ještě vydávám ke Coop city na Banhof strasse, abych zjistil, že v osm už mají zavřeno. Tak jsme museli vzít za vděk tím co bylo na nádraží. V devět jsme se vydali na nástupiště vyhlížet náš noční vlak do Prahy. Díky Coroně byl lůžkový vlak ČD poloprázdný a my tak měli celé kupé jen pro sebe.
Lůžkový vlak ČD z Curychu do Prahy
Příjemným bonusem a završením úspěšného výletu po Švýcarsku, byla sprcha, která se v tomto typu vozů nachází. Usínám na hranicích s Rakouskem a probouzím se před Českými Budějovicemi. V Praze běžíme hezky po Švýcarsku na vlak do Mladé Boleslavi a v jednu hodinu jsme doma. Vybalíme se naházíme věci do pračky a zítra pokračujeme směr Bulharsko.
Švýcarsko opět nezklamalo. Opět nám ukázalo, jak jsme ve veřejné dopravě, a nejen v ní dvacet let za opicemi. Navíc koronavirová absence masového turismu, udělala naši cestu díky menší obsazenosti daleko příjemnější.
Užitečné odkazy:
Švýcarské dráhy
Swiss Saver day pass
Camping Eichholz v Bernu
