Dnes máme na programu nejvyšší vrchol Bulharska Musala 2926 m.n.m.
, který se nachází v pohoří Pirin, do kterého jsme se včera přesunuli.
Výhled z vrcholu Musaly (2926 m.n.m.) na jezera a chatu Musala
Ubytování opouštíme po půl osmé s tím, že autobus jede v osm a my si ještě skočíme na snídani do pekárny. V osm stojíme na nástupišti směr Borovec. Přijede maršrutka a borec nás informuje, že jede až o půl deváté. Co na plat, že všude vč. internetu se píše v celou. Cesta do Borovce trvá asi dvacet minut. Vyložení jsme u hotelu Samokov, který leží pár metrů od stanice lanovky. Cena za jízdu na horu byla prakticky stejná jako za jízdu tam i zpět, a proto dnes volíme zpáteční jízdenku. Lanovka už sice Lenina nepamatovala, ale k tomu nejnovějšímu taky nepatřila. Nejvíce šokující bylo. Když jsme nasedli do čtyřmístné kabinky a borec nás začal roztlačovat. Vedle tohoto zážitku byly nedovírající se dveře kabinky už jen takové malé zpestření.
Samokov - Autobusové nádraží
Borovec - Maršrutka u hotelu Samokov
Borovec - Dolní stanice lanovky
Borovec - Dolní stanice lanovky
Stejná roztlačovací eskapáda nastala ve středové stanici, kdy do nás zezadu pomalu začaly narážet právě přijíždějící kabinky. Cesta na konečnou trvala asi dvacet minut.
Horní stanice lanovky
Úvodní 4 kilometry k chatě Musala jsou oddechovou procházkou po rovince.
Dolní musalské jezero
Odtud začíná už cesta trochu stoupat, ale je to nesrovnatelně pohodovější cesta než na Vihren. U Alekova jezera dáváme kratší pauzu, kterou Tom využije ke koupání a ostatní ke svačině.
Chata Musala a Dolní musalské jezero
Ferdinandovo jezero
Alekovo jezera
Po pauze pokračujeme vzhůru k jezeru Ledenoto, kde se nachází i stejnojmenná chata. Cestou míjíme skupiny německých důchodců, kteří jdou stejným směrem jako my.
Chata Ledenoto
Jezero Ledenoto
Tady si na chvíli odpočineme a zahajujeme závěrečný výstup k vrcholu. Toho docílíme kolem půl jedné. Cesta od lanovky až nahoru nám trvala přibližně tři hodiny. Vrchol díky všemožnému focení, svačení a odpočinku okupujeme asi hodinu a půl.
Pod vrcholem
Musala (2926 m.n.m.) - Vrcholová
Mrtvo
Poté se vydáváme na sestup. Za zády se nám začne docela rychle měnit počasí, které bylo do teď výstavní.
Počasí se zhoršuje
Než seběhneme k chatě Musala, tak začne bouřka. Cestou k lanovce se ještě rozprší a padne mlha. Jednou se kvůli bleskům jsme i nucení se schovat pod svah.
Jakmile to situace jen trochu dovolila, tak jsme rychlým krokem pádili k lanovce, doufajíc že v tomto počasí vůbec pojede. Naštěstí jela. Tak hned nasedáme a jedeme dolů. Po roztlačení kabinky se zde projevil její druhý neduh a to oné nedovírání dveří. Jelikož kabinka i dveře byly ve tvaru vajíčka, tak na nás celou cestu dolů pršelo.
Mind the Gap !
Dole celí promrzlí a promočení zapadneme do první otevřené hospody na čaj, než pojede bus. Nakonec se to zvrhlo i v oběd, a tak jsme nechali jeden bus odjet a chystali jsme se až na další. Postavíme se na zastávku s jízdním řádem a těšíme se až autobus přijede, jenže stále nic nejede. Pak kolem nás bez zastavení projede dodávka od hotelu Samokov a nám se začíná v hlavách honit myšlenka, zda nestojíme na špatném místě. Čekání vzdáváme, když kolem nás projede taxík, který Tom odchytí a domluví cestu do Samokova. Bylo to štěstí v neštěstí, protože cestou nám taxikář dal jedinečnou nabídku, a to že nás zítra za 50 Leva odveze k lanovce na Sedm Rilských jezer. Toto nabídku prakticky bez váhání bereme nejen proto, že cena je nižší než za autobusy, kterými bychom jeli, ale hlavně jsem si nebyl jistý jestli tam vůbec nějaké jedou. Ony informace, k této cestě jsou na internetu dosti neúplné. Loučíme se s taxikářem. Na ubytování dáme sprchu, někteří dokonce padnou únavou do postele. Den však ještě nekončí. Musíme nakoupit v Lidlu a zajít si na večeři. Tu absolvujme v jedné z mála restaurací, co se zde nachází, a to v Mechaně Velčeva Zavera. Tohle byla asi ta nejlepší Mechana, kterou jsme v Bulharsku navštívili. Pěkné prostředí, chutné jídlo a obrovské porce. Jedinou nevýhodou bylo jen venkovní sezení, na které bylo dnes zima. Já si dal vedle klasického šopáku něco, co připomínalo Kavarmu, jen toho bylo asi půl kila masa s Balkánským sýrem a k tomu jsem si ještě doobjednal hranolky.
Heaven
Z restaurace se odvalím dost obtěžkán v partiích břišních. Cestou domu jsme ještě navštívili bankomat kvůli hotovosti a poté šli na pokoj. Zbytek večera jsme trávili hraním karetních her. A já neúspěšnou ochutnávkou něčeho, co se nazývalo Aušanská boza. Což bylo tak nechutné pití, že i Kumyz byl proti tomuto lahůdka.
Nikdy více
Bohužel se mi nepodařilo prosadit, aby ten, co prohraje kolo, absolvoval několik loků téhle pochoutky. Kolem půlnoci jdeme spát. Zítra nás čekají již zmiňována Rilská jezera.
Užitečné odkazy:
Lanovka z Borovce
Odjezdy autobusů ze Samokova
Apartmán Pri Pavkata
