Po dvou dnech náročných výšlapů byla v ženské části týmu znát lehká únava.
V rámci pozvednutí morálky družstva jsem využil toho, že okolí Banska je mimo jiné vyhlášené i množstvím termálních pramenů. Proto jsem doplnil dnešní program o návštěvu termálního koupaliště v Dobriništi.
Úzkokolejka z Dobriniště do Banska
Dobriniště jsem zvolil z několika důvodů jednak tam bylo to koupaliště dohledatelné na mapě, byly o něm i informace na internetu a z Banska se do něj dalo dostat stylově pomocí úzkorozchodné železnice Septemvri-Dobriniště. Tato trať jejíž provoz je datován od roku 1926 má rozchod 760 mm a délka celkové tratě je 125 km. Když pojedete prstem po mapě, tak zjistíte, že místy je trať trasovaná, velice zajímavými místy a velice zajímavým způsobem. Bohužel my z této trati okusíme jen její poslední a taky nejmladší 6,6 km dlouhý úsek Bansko – Dobriniště. V Bulharksu měl vlak všeobecně tu výhody, že na rozdíl od autobusů jezdil podle jízdních řádů, které byly dostupné na internetu. Odjezd byl o třičtvrtě na deset. To byl dostatek času na to, abychom se nasnídali, zabalili se a definitvně opustili naše první útočiště. Nádraží se nachází v sousedství toho autobusového. Jízdenka vyšla na 1 Leva na osobu a kupovala se až ve vlaku. Zajímavostí bylo, že nám ji průvodčí vypsal ručně. Druhou zajímavostí vlaku bylo, že venkovní dveře se permanentně nezavíraly, a tak se celou cestu jelo s otevřenými dveřmi.
Bansko - Nádraží
Cesta vlakem zabrala asi 15 minut. Poté bylo ještě potřeba jít asi jeden kilometr podél hlavní silnice a byli jsme u koupaliště. Cena vstupu byla lidová. Problém byl s úložnými boxy, kdy na celé koupaliště jich bylo asi 20 z toho 5 jsme hned zabrali my se všemi svými batohy. Koupaliště obsahovalo tři bazény hlavní s teplotou 24° a bazénovým barem, dětské koupaliště a menší bazén s vířivkami a s teplotou 38°. Služeb bazénu jsme využívali do cca 12 hodin. Horské slunce pěkně pálilo a my jsme se pěkně spálili.
Dobriniště - Nádraží
Termály v Dobriništi
Z bazénu nám vyhládlo. Na oběd jsme si vyhlédli stylovou Mechanu Babuč, které se nacházela kousek od koupaliště.
Šopský salát
Tarator
Po plném nasycení jsme se rychlým tempem vydali na nádraží na vlak zpátky do Banska. Z něj jsme měli pokračovat autobusem do Sofie. Ten měl asi půl hodiny zpoždění. To na klidu nepřidalo, protože v Sofii jsme potřebovali přestoupit na autobus do Samokova. Problém byl v tom, že poslední jel v 8 a nám se tak nebezpečně začalo zužovat okno, proto aby nám autobus neujel. I když byl poloprázdný tak se řidič tvářil, že se všichni nevlezeme a z Blagoevgradu budeme stát. To se nakonec nepotvrdilo a poloprázdní jsme vyrazili do Sofie. Všiml jsem si zajímavého úkazu. Zatímco my jsme se tlačili co nejvíce dozadu, tak Bulhaři si sedají co nejblíže k řidiči. V Sofii jsme chytli dopravní špičku, takže se zpoždění ještě navýšilo. Proto jsem zavelel k rychlému přesunu, protože do Samokova jede bus z jižního nádraží a my byli na centrálním. To znamenalo rychle utíkat na metro. Opět se vyznat v tom jejich chaotickém vedením linek a rychle dojet do stanice Business Park. Tam jsme v rychlosti vybrali peníze a v pekárně nakoupili nějakou svačinu. Poté jsme udělali pětiset metrový přesun k Jížnímu nádraží, které je spíš seřadištěm Maršrutek pod mostem. Stihli jsme předposlední autobus a před sebou jsme měli hodinovou cestu do Samokova.
Sofia - Jížní nádraží
Po příjezdu jsem z jízdních řádů zjišťoval v kolik nám zítra jede autobus do Borovce, nakoupili jsme v obchodě zásoby na zítřek a vydali jsme se hledat náš apartmán Pri Pavkata. Ten jsme měli nedaleko autobusového nádraží. Ubytovali jsme se a šli jsme spát. Zítra nás čeká výstup na nejvyšší horu Bulharska Musalu.
Samokov - Autobusové nádraží a odjezd autobusů do Borovce
Užitečné odkazy:
Termály v Dobriništi
Bulharské železnice (BDŽ)
Apartmán Pri Pavkata
