Po včerejší náročné túře nás dnes čeká pochod ne o mnoho jednodušší. Před námi je hřebenovka přes vrcholy Opreno, Tippik a Prevalski Čukar. Všechny s nadmořskou výškou přes 2600 m.n.m. Zajímavostí je, že tuto trasu jsem vyčetl z mapy a na internetu jsem se o ní nic nedočetl. O to více překvapen jsem byl tím, že byla na oko daleko zajímavější než výstup na Vihren. Start této trasy začíná opět od chaty Vihren. Pro transport k ní dnes nevyužijeme lanovku, ale o polovinu levnější místní maršrutku, který nás vyveze až k chatě. Odjezd maršrutky byl v půl deváté od hotelu Strazhite. Samozřejmě měl zpoždění, ale jelikož nás zde čekalo více, tak jsme měli důvěru v to, že asi pojede. Když maršrutka dorazila, tak jsme zjistili, že se tam všichni nevejdeme (startovací stanice je na autobusovém nádraží). Pohotoví Bulhaři nám ale nechali zavolat druhou, takže o asi deset minut později jsme již stoupali v naší soukromé maršrutce. Platí se až na konečné a dostanete dokonce i jízdenku. Cenu už si přesně nepamatuji, ale v době psaní článku bylo na internetu 8 Leva. Přesto doporučuji si cenu a odjezd ověřit na místě. U chaty Vihren někteří zahájí svůj svačinový maratón a posléze se vydáváme na „svačinový“ pochod k Žabímu jezeru. Cestou ještě v dáli zahledneme Rybné jezero. U žabího jezera se dává další svačina. Holky si fotí odvážné holubičky, kterou Ála neustojí a lehce se vykoupe za hlasitého smíchu ostatních v jezeře. Oproti tomu Tom si krátí čekání na holky koupelí v jezeře. On zcela dobrovolně. Naše kroky pokračují dále k Dlouhému jezeru, za ním následuje cesta přes hromady velkých balvanů a občas je potřeba pohledat turistickou značku. V půlce tohoto výstupu se opět svačí. Počáteční mírný výstup se začíná měnit ve strmý. A po hodině cesty od dlouhého jezera se nacházíme na hřebenu ve výšce 2550 m.nm. Blbé je že většinu cesty máme teprve před sebou a hodinky už ukazují dvanáct hodin. Proto zakazuji svačiny a velím k pochodu. První zastavení je pod a na vrcholu Opreno (2655 m.n.m.) s výhledem na Vasilašské jezero. Od Oprena pokračujeme k Vrcholu Golyam Tipik (2654 m.n.m.) z něj je výhled na Tipická jezera a vrcholem Tipik (2655 m.n.m. ). Cestou k Tipiku (2655 m.n.m.) nás čeká docela dramatický skalnatý přechod v podání úzké pěšinky a srázů na obě strany. Nejkritičtější to bylo v místech, kde byla úzká římska a pod vámi hluboký sráz. Nic pro lidmi se závratěmi. Alespoň výhled na Tipická jezera byl pěkný. Já šel s Žanet tento úsek pomaleji, takže zbytek skupiny byl napřed a čekali nás za Tipikem. Tento čas využili k poslední svačině. Poslední proto, že jim už došly veškeré zásoby. Efekt to mělo takový, že holky ze strachu že budou dlouho hlady, zařadily druhou rychlost :D a někteří za nimi museli dokonce i běžet. Poslední vrchol, který nás čekal byl Prevalski Čukar (2608 m.n.m.), z nějž se nám dostalo výhledu na soustavu jezer pod vrcholem Džangal, kdy každé bylo v jiné nadmořské výšce. Taky se zde hojně pásly krávy. Mít více času ještě bych nejraději pokračoval k Džangalu a dále, protože tahle část Pirinu byla opravdu pěkné místo. Místo toho jsme, ale začali sestupovat do údolí řeky Děmjanice. Tímto začal nekonečně nudný patnácti kilometrový pochod do Banska. Na začátku, kdy bylo ještě údolí roztažené do stran, tak se to ještě dalo. Bylo se prostě ještě na co dívat. Jakmile vstoupila stezka do lesa, byl to už jen nudný nekonečný pochod. Do Banska jsme došli kolem půl sedmé. Rychle jsme nakoupili v obchodě a hurá na ubytování a do sprch. Večeři ve formě Šopáku, Taratoru a Pljeskavice jsme absolvovali stejně jako první den v Mechaně Baj Koce. Poté jsme byli rádi, že jdeme spát. Zítra na dobrou opustíme Bansko, Pirin a po koupání v termálních pramenech se přesuneme do Samokova k pohoří Rila.
Užitečné odkazy:
Stránky ski BanskoJízdní řád maršrutky na chatu Vihren
Guest room Vachin