Druhá nejvyšší hora v Bulharsku a nejvyšší hora pohoří Pyrin to je ve zkratce cíl naší cesty, hora Vihren. Ubytování opouštíme kolem půl osmé a pěšky se vydáváme městem k lanovce. Těsně před stanicí nastává chvilka napětí, zda lanovka jede a poté co v dáli zahlédneme mihotající se modré kabinky, tak je nám jasné, že do kopce po svých dnes šlapat nebudeme a jdeme rovnou ke kase. Cena za jednosměrnou jízdu je spíše na úrovní rakouských alp, než Bulharského střediska. Cena a existence maršrutky (o které jsme ještě nevěděli) jsou důvody proč v letní sezóně lanovku moc lidí nevyužívá. Až jsem se divil, že se jim to vůbec vyplatí. Cesta lanovkou nahoru zabrala asi 20 minut. Poté už to bylo jen v našich nohách. Úvodní úsek k chatě Vihren má 4 km za mírného stoupání. V půlce této úvodní trasy ještě narazíme na chatu Bandericu, která je buďto výchozím nebo cílovým místem okruhu přes Vihrén. U této chaty se nachází zdroj pitné vody a kadibudkové toalety. Po hodince vlažné chůze jsme u chaty Vihrén. To je poslední místo kde se můžete občerstvit, nebo si to zavčasu rozmyslet a jet maršutkou dolů, protože tato chata je její konečná. My se toho nebojíme a vydáváme se vzhůru do vražedného stoupání, které až na jeden krátký mezi úsek, končí na vrcholu Vihrenu. Po dvou třetinách nekonečného stoupání dorazíme na sedlo s pěkným výhledem na okolní vrcholky a jezero Vlachino. Dáme krátkou pauzu a poté pokračujeme až na vrchol hory tvořené z bílého vápence a mramoru. Na vrchol dorážím po dvou a půl hodinách chůze jako první. Během deseti minut dorazí i zbytek. Bohužel vrchol je pod mrakem, takže výhledy jsou nulové. Jen krátký čas se nám rozevře okno s výhledem na Bansko. Uděláme miliardu fotek a Vihren opouštíme po jeho severní části, kde je trasa hodně skalnatá a plná řetězů. V sedle Premkata (2610 m.n.m.) mezi Vihrenem a horou Kutelo 1 narazíme poprvé na kamzíky, kterých po cestě ještě potkáme spousty. Tímto sedlem pokračujeme dolů až na stezku, která nás zavede k chatě Banderica. Tady doplníme nedostatkovou pitnou vodu, které jsme měli dík náročnosti a horku poměrně málo a pokračujeme k lanovce a dále pěšky po sjezdovce až do Banska. Sice se to z lanovky ráno nezdálo, ale do Banska je to ještě pořádný kus cesty přesněji 7 km, tj. hodina a půl nekonečné a nudné chůze. Proto jsme všichni rádi, když před šestou vidíme první hotely v Bansku. Cestou na ubytko ještě skočíme do obchodu, doplnit zásoby a poté hurá na pokoj a do sprch. Před osmou se ještě zmůžeme na večeři v centru města, kdy nás Šopský salát, Tarator a vydatná Kavarma postaví na nohy. Nicméně žádnou velkou party už dnes nechystáme a po vydatné večeři se přesouváme do našich postelí, protože zítra nás čeká další náročná túra.
Užitečné odkazy:
Stránky ski BanskoGuest room Vachin