Vlastně nebýt Covidu, tak bych Bulharsko asi v nejbližších létech určitě nenavštívil.
Bansko - Ulice Goce Delčev
Když se ale v červnu vyjasňovalo, kde se v létě bude moct a kde nikoliv, tak se Bulharsko začalo jevit jako zajímavá varianta. Většina lidí tam jezdí k moří, my se ovšem vydali do opačných nadmořských výšek, a to do národních parků pohoří Rila a Pirin, které jsou naštěstí pro české turisty méně známe. Letenky do Sofie jsme kupovali na konci června, kdy vše kolem koronaviru vypadalo ještě růžově. Na letenky jsme měli docela smůlu kupovali jsme je za příjemných 30 Euro. Jenže o dva dny později měli akci 20% a to z ceny 20 na 16 Euro. A na 20 Eurech se to drželo ještě hodně dlouho. Jak se situace začala pomalu zhoršovat, tak se začala dramatizovat i naše cesta. Původně jsme měli odlétat z Bratislavy už 31. července. V půlce července přišel email, že se odlet o den posouvá a s ním i přílet. Další komplikace nastala 7.července, kdy Slovensko vyřadilo Bulharsko ze seznamu bezpečných zemí a my tak vlastně nevěděli, jestli se ze Slovenska dostaneme domů, aniž bychom museli do karantény. Žanetin dotaz na slovenské ministerstvo zdravotnictví nám vyjasnil, že pro tranzit a opuštění Slovenska do 8 hodin se karanténa nevyžaduje. Naší cestě, tak už nic nestálo v cestě. Téměř. Na cestu se vydáváme v pátek večer vlakem do Prahy, kde se k nám připojí i Kačka s Tomášem. V Praze nás přivítá přednádražní odér a u Manifesto Marketu čůrající paní vedle chodníku s cigaretou v puse aneb Praha opět nezklamala. Do Bratislavy jedeme nočním busem společnosti Regiojet. Ten nám jízdu pěkně okoření. Posilněn práškem na spaní mě u Jihlavy probudí náhlé škubnutí. Řidič nedobrzdil a naboural do auta před námi. Co se stalo přesně nevíme. Jen víme že jednoho cestujícího odvezla záchranka, protože v osudový okamžik šel chodbičkou a asi se trochu proletěl. Pro nás to znamenalo změnu autobusu a dvouhodinové zpoždění, za které jsme dodnes nedostali kompenzaci, protože údajně policie případ ještě neuzavřela a neví se kdo je viníkem (platí stále i 11.9.2022).
Co ovšem bylo horší je, že naše luxusní rezerva pro přesun z autobusového nádraží na letiště je pryč. Místo ve tři tak do Bratislavy přijíždíme v pět. Tam nás čeká Ála, poslední člen výpravy. Rychle na mapě hledáme nejbližší zastávku autobusu a doufáme že dorazíme na letiště včas. Nakonec jsme to stihli i s malou rezervou. Nervy drásající zážitky ovšem nekončí. Jelikož máme jen příruční zavazadla a s sebou trekingové hole, tak si na stránkách IATA zjišťuji, jestli se s nimi smí do letadla (v Praze jsem viděl lidi co s nimi pouští). IATA potvrzuje, že ano tak je odbavit k ostatním do batohu nedávám. Z toho důvodu mě pěkně vytočil člen ochranky na security, který mi oznámil, že s nimi do letadla nemůžu ať si je jdu odbavit. Na moji námitku, že to přece IATA povoluje mi odpověděl, že tady mají své pravidla, jak typicky slovenské. Místo do Bulharka letí nové hole teatrálně do koše, tak aby experti viděli, jak jsem na ně nasraný. O dvě stě gramů váhy a asi 240 Kč lehčí procházím bezpečnostní kontrolou. Letadlo letí poloprázdné odhadem, tak 50 lidí. V rámci korona opatření nás systém rozsadil, tak že půlka sedí u sebe ve předu a druhá půlka vzadu. Prostředek je prázdný. Na klidu vám rovněž nepřidá tuberácký kašel spolucestujícího vedle vás. Hned po signálu boarding complete, si přesedám na prázdnou trojku a pokouším se usnout. Do Sofie přilétáme na čas. U vstupu jen pasové kontrola a nic víc. Jelikož jsme přistáli na Terminálu 1, tak musíme přejít pěšky k novějšímu terminálu 2, ze kterého jede metro. Ano čtete správně i v zaostalém Bulharsku, už mají moderní spojení s letištěm. Jízdenky se kupují v automatu a jednorázová jízdenka vychází asi na 20 Kč a dá se koupit v automatu u vstupu. Před odjezdem ještě pošťavíme Revolut výběrem hotovosti v bankomatu. Bulharské metro je pro turistu snad to nejhorší na světě, co se týče jeho pochopení. Ještě v srpnu zde měli otevřené dvě linky (na konci srpna otevřeli třetí). Ty jsou ve velké částí souběžné. Navíc modrá linka tvoří smyčku, což znamená, že na stanici Serdiak II přestoupíte na tu samou linku, pokud tu smyčku nechcete celou projíždět. Směrem od letiště na nádraží to mají vymyšlené tak, že vám při přestupu přípoj těsně ujede a vy musíte čekat deset minut na další soupravu. Jinak je vidět, že metro je postaveno teprve před nedávnem, protože se dá s nadsázkou říct, že ještě voní novotou.
Po asi půlhodině jízdy se konečně ocitáme na hlavním vlakovém nádraží. To se nachází vedle hlavního autobusového. Autobusem dnes nejedeme, protože chci vyzkoušet vlak, který jede dříve než rychlejší autobus. Nevýhodou vlaku je delší cesta a nutnost v Blagoevgradě přestoupit na autobus. Výhodou je alespoň nižší cena a lepší výhledy než z dálnice v autobuse. Jízdenky kupujeme u okénka. Na mobilu ukážeme stanici a číslo vlaku a paní nám obratem dává jízdenky. Zbylý čas do odjezdu trávíme prohlídkou místní Billy a prozkoumáním bulharské cenové hladiny. V mém vodka indexu (vycházející z Big Mac indexu), vychází Bulharsko velmi dobře. Litr dobré vodky za 120 Kč je cena více než luxusní. Po Bille ještě nakoupíme tradiční Banicu (bulharská varianta burku) v místní pekárně a jdeme na vlak. Trošku komicky působí na snad kilometrovém nástupišti vlak o třech vagónech, který je navíc umístěn na jeho úplném konci, takže se před cestou ještě solidně projdete. Dalším bizárem je lokomotiva. 50 let starý Plecháč, vyrobený v Plzni. Na to všechno, jak tento vlak působí, je uvnitř čisto a je vidět, že v rámci možností se o to tady starají. Méně pochopitelné už bylo to že s nad v každém vagónu jeli dva průvodčí. Aneb zde ještě socialistické pořádky stále přetrvaly. Cesta utíkala rychle a do Blagoevgradu jsme přijeli na čas. Autobusové nádraží bylo téměř vedle nádraží vlakového a autobus do Banska přijel asi za půl hodiny.
Sofia - Hlavní nádraží (náš vlak je až ten v dáli)
Sofia - Hlavní nádraží
Blagoevgrad - Plecháč ř.44 BDŽ
Blagoevgrad - Naše třívozová souprava vlaku ze Sofie
Blagoevgrad - Autobusové nádraží
Blagoevgrad - Autobus do Banska
Cesta zabrala další hodinu, kterou jsme kompletně prospali. V Bansku jsme šli rovnou na ubytování. To jsme měli formou apartmánu poblíž centra v Guest room Vachin. V tomto luxusním apartmá, vyšla jedna noc na 190 Kč na osobu.
Vybalili jsme se dali jsme sprchu, trochu odpočinku a šli jsme se projít po městě. Prvně jsme potřebovali zjistit, jestli jezdí lanovka. To kvůli zítřku. Je znát, že Bansko je především zimní středisko (jezdí se zde i SP v Alpském lyžování), protože většina obchodů je zde zavřená.
Bansko - Stanice lanovky
Bansko
A pak jsme hledali restauraci, kde povečeříme. Wikitravel doporučoval Mechanu, jenže to je výraz pro restauraci, tak se zde Mechana jmenovalo všechno. Nakonec končíme v Mechana Baj Koce. Jídlo bylo dobré, porce taky, jen to pivo tady měli hodně drahé.
Bansko - Mechana Baj Koce
Bansko - Mechana Baj Koce - Šopský salát
Bansko - Mechana Baj Koce - Polévka Tarator
Bansko - Mechana Baj Koce - Pljeskavica
Po vydatném jídle se jdeme ještě projít po ulici Goce Delčev, jejíž středem protéká v umělém korytě potok a potom se vracíme na ubytování a jdeme spát, protože zítra nás čeká náročný výstup na druhou nejvyšší horu Bulharska Vihren.
Bansko - Dámská skvadra
Bansko - Ulice Goce Delčev
Užitečné odkazy:
Regiojet
Wizz air
Metro Sofia
Bulharské železnice (BDŽ)
Guest room Vachin
