2.7.2020
Nebýt Covidu, tak bych v tuto dobu nejspíš vystupoval z autobusu
v ruském Kaliningradu. Místo toho jsme se rozhodli navštívit východní sousedy nám více bližší, a to k bratom Slovákom. Jelikož znám ze Slovenska jenom Vysoké Tatry, Košice a hraniční přechod s Ukrajinou Vyšné Nemecké, tak jsme se letos rozhodli pro změnu v podobě návštěvy Malé Fatry.
NP Malá Fatra - Sedlo v Stenách, Stoh a vzadu Velký Rozsutec
Ve čtvrtek v práci končím o něco dříve a sedám na vlak směr Kolín, kde přesedám na spoj společnosti Leo express, který mě spolu s Žanet, která se připojí až v Ostravě, odveze až do slovenských Vrútek. Ty mi dle map přišly jako nejlepší výchozí místo pro naše původně plánované výlety. Přejezd Česko-Slovenské hranice nepoznáte jen podle toho, že vlak začne najednou kodrcat, ale také podle toho, že zde platí ještě povinnost nosit roušky (rúška) ve vlaku. Do Vrútek přijíždíme na čas. Naše ubytování penzion Burra máme přes cestu, takže nikde dále nechodíme ani necestujeme. Jako Covid překvapení dostáváme větší a dražší pokoj za původní cenu. Jakmile se ubytujeme vydáme se ještě na krátkou výpravu po Vrútkách, které mi přijdou jako lehce modernější Ukrajina a poté jdeme spát, protože máme před sebou docela náročný výšlap.
3.7.2020
Na nás nezvykle vstáváme brzy, a dokonce stíháme i vyrazit dle plánu o půl deváté. Je to nezbytné. Dnes chceme ujít minimálně 30 km s převýšením 1200 m. Předvídaný déšť zatím nedorazil a my se pomalu proplétáme Vrútkami, abychom se u vesnice Lipovec napojili na žlutou turistickou značku, která nás má dovést k chatě pod Klačianskou Magurou. Hned po úvodních pěti stech metrech jsme se ztratili. Protože trasa křižuje stavbu sloupů vysokého napětí. Návazná pěšinka byla zamaskovaná a ležela na dosti neočekávaném místě.
Vrútky - Rychlík na Košice
Lúčanská Malá Fatra
Vrútky, v pozadí Velká Fatra
NP Malá Fatra - Panošiná - Památník neznámému bojovníkovi
NP Malá Fatra - Panošiná 1022 m.n.m.
Cesta vedla po úzkých medvědích pěšinách a po celou dobu této dvě hodiny trvající cesty jsme nenarazili ani na jediného člověka a naštěstí ani na medvěda. Trochu lidí jsme potkali až u chaty, kde jsme se zastavili na pivo. Čepovali zde Pernštejn z Pardubic. V životě jsem o něm neslyšel, ale tady v okolí je docela populární.
NP Malá Fatra - Chata pod Klačianskou Magurou
Během přestávky se rozpršelo a další hodinu po zelené značce jsme šli opět úplně sami. Jakmile jsme dorazili k sedle po Suchým, tak padla mlha a nebylo nic vidět. Tady doporučuji těm, co trpí závratěmi se vydat dále po žluté značce a nevycházet na sedlo a červenou značku. Tím, že je mlha, tak naštěstí nevidíme, co máme před sebou a někdy ani naštěstí to co máme pod sebou. Výstup na vrchol je solidní šplhání do prudkého kopce. Na vrchol Suchý jsme vyšplhali totálně mokří a po malé pauze jsme se vydali po červené na Biele skály a sedlo Vráta.
NP Malá Fatra - Vrchol Suchý
Po asi deseti minutách celkem pohodové chůze narážíme na první malou skalní přelízačku, která je jen menší předzvěst toho, jakýže masakr nás to ještě čeká. Po pár dalších metrech totiž začíná horolezecké šplhání po skále. V dešti a s Žanetinou závratí to je opravdu adrenalin. Proto lidem se závratí radím se této trase vyhnout a vydat se po žluté značce, která tuto horolezeckou část obchází.
NP Malá Fatra - Šplháme na Biele Skaly
Na Bielé skaly dorážíme asi po hodině a půl místo značením udávaných třiceti minut. Pod námi je solidní sešup, který naštěstí nevidíme. Dáme krátkou pauzu a šplháme se ze skály dolů směrem na sedlo Priehyb. To už bylo docela v pohodě bez šplhání.
NP Malá Fatra - Ještě že nevidíme, co je pod námi
Žanet už začínala odpadat, a tak bylo jasné, že dnešním závěrečným vrcholem bude Malý Kriváň 1671 m.n.m.
NP Malá Fatra - Malý Kriváň na nás na chvíli vykouknul
Z něj je to ještě necelých 11 km klesání po modré značce do vesnice Súčany odkud nám jede vlak do Vrútek. Před cestou se v závětří ještě pořádně posilníme. Poté už jen klesáme a klesáme. Pod vrcholem jsme potkali prvního a posledního člověka na této trase a při průchodu hustým lesem se modlíme ať nepotkáme medvěda, kterých se zde podle posledních odhadů pohybuje na osmdesát.
NP Malá Fatra - Sestup do Súčan
NP Malá Fatra - Chata Vendovka
Cestou na té nejméně přehledné stezce jsme něco vyplašili, ale o medvěda se asi nejednalo, to už by tento článek asi nevzniknul. Do Súčan dorážíme po sedmé hodině a ujíždí nám tak vlak do Vrútek. Dvouhodinové čekání na další spoj nám krátí Zlaté bažanty a Kelt z místního Tesca. Místní obyčeje nám předvádí místní romská mládež, která se všude po okolí poflakuje. Dech vyrážející je, že v nádražní hospodě čepují Ostravar. Vlak nám přijíždí v devět, lístky kupujeme u průvodčího za 22 Centů na osobu a v našem ubytování jsme kolem půl desáté. K večeři si uděláme čínskou polévku, ze Súčanského Tesca a po rychlé sprše usínáme v posteli u televize.
4.7.2020
Dnes bylo v plánu přejít Lúčanskou část Malé Fatry a dojít až k hradu Strečno. Jenže po včerejší túře Žanet ráno svými pohyby více připomíná osmdesátiletou babičku než mladou holku. Proto operativně měníme plány a na stránkách Slovenských železnic zjišťuji vlak do Strečna. Ten nám jede až v jedenáct, takže máme dostatek času na odpočinek. Vlak jede asi deset minut a vystupujeme u hradu na zastávce Nezbudská Lúčka-Strečno.
Zajímavá vlaková kombinace
Zastávka Nezbudská Lúčka-Strečno
Od nádraží jdeme rovnou na hrad. Ještě se cestou zdržíme ve starodávné vesničcce a poté pokračujeme na hrad. Vstupné je 6 Euro a prohlídka zabere asi půl hodinu v závislosti na to jak moc fotíte. Z hradu jsou pěkné výhledy na Váh, Malou Fatru i Žilinu.
Hrad Strečno
Hrad Strečno
Strečno - Výhledy z hradu
Po prohlídce hradu bychom rádi poobědvali. Jako ideální se nám jeví na protějším břehu koliba Panorama s výhledem na hrad. I přes všechny směrové šipky jdeme zkratkou, kterou mi ukazují mapy.cz a ke kolibě se dostáváme přes soukromé skladiště, kde je z druhé strany cedule vstup zakázán. Bohužel se tu dnes koná nějaký dětský den a koncert. Kvůli koncertu koliba ve dvě zavírá a občerstvení je možné jenom u stánků. Jelikož nikdo nenabízí halušky, kvůli kterých jsme zde přišli, tak se rozhodujeme zkusit štěstí na protějším břehu, kde jsem viděl penzion s restaurací.
Výhled na hrad a na Fatru z koliby Panorama
K naší polo smůle zde byly nějaké dvě oslavy, takže se mohlo sedět jen venku, což nevadilo, ale obsluha jasně nestíhala. Takže se oběd protáhl asi na hodinu a půl. Nicméně stejně jsme čekali na vlak. Dlouhé čekání nám bylo vynahrazeno výbornou česnekovou polévkou a asi nejlepšími haluškami, které jsem kdy na Slovensku jedl.
Třešinkou na dortu byl týpek, co přišel sedl ke stolu a usnul. K mému překvapení ho obsluha ignorovala.
Po obědě máme ještě čas, tak si čekání krátíme v místní nálevně u piva Martiner. Hospoda smrdí a vypadá jako správná vesnická putyka.
Vlakem se odvezeme do Vrútek. Odpočineme si a kolem šesté se vydáváme na lov Tatranského čaje. Lov proto, že ho nikde nemůžeme sehnat. V Tescu ho měli, ale jen v informacích, kde nikdo nebyl a v Lidlu ho pro jistotu neměli vůbec. Nakonec jsme ho na druhý pokus ukořistili v Tescu. Prodavač po dotazu, jestli chceme velikou nebo malou láhev a naší jasné odpovědi: „velikou“, vtipně konstatoval, že to bude solidní teleport a pak nám na závěr popřál ještě dobré chuti. S úlovkem jdeme na pokoj a popíjením tohohle lahodného a docela silného moku zakončujeme dnešní den.
5.7.2020
Dnes se vrátíme na páteční místo činu a dokončíme hřebenovou trasu od Velkého Kriváně po Velký Rozsutec. Abychom to stihli, tak zacheatujeme a jako měkkouši se necháme nahoru vyvézt lanovkou. Když už jsme si to jednou vyšli, tak není nutné, se pro mě docela nudným výstupem zdržovat znovu.
Vstávat musíme brzo vlak do Žiliny jede v osm ráno. Původně jsem chtěl jet Leo Expressem, ale ten si řekl za tuto jednu zastávku 49 Kč oproti 1,1 Euru u ZSSK. V Žilině máme třičtvrtě hodiny čas, který využijeme procházkou po centru města.
Lanovka se nachází u města Terchová, které je výchozí základnou pro Malou Fatru. Kromě lanovky se zde naleznete u obce Štefanová i soutěsky zvané Janošikovy Diery. Právě množství aut a lidí ve Štefanové dávalo tušit, že na hoře na hřebeni to bude masakr. A skutečnost předčila očekávání. U lanovky a pokladny byly nekonečné fronty půl na půl Slováků a Čechů.
Fronta na lístky
Fronta na lanovku
Na dotaz, zda si to raději nevyjdeme po zelené pěšky, zaznělo od Žanet jednoznačné ne, a tak Žanet stála frontu na lístky a já frontu na lanovka. Cesta nahoru pod Velký Kriváň stála nekřesťanských 11 Euro na osobu (zpáteční 12 Euro, sleva na ISIC pří zpáteční cestě 11 Euro). Komu se nechce šlapat do kopce, ani čekat nekonečnou frontu na lanovku, tak tomu doporučuji vystoupit na zastávce Starý dvor a nechat se vyvézt prázdnější lanovkou k chatě Grúň. Nahoru jsme se tedy místo plánovaných desíti dostali až v jedenáct. Udělali jsme pár fotek a vydali se na nejvyšší vrchol Malé Fatry Velký Kriváň 1709 m.n.m. Počasí je dneska na jedničku a máme tak parádní výhledy na Malou Fatru včetně Malého Kriváně, ze kterého jsme v pátek moc neviděli. Bohužel blízkost lanovky odpovídal i provozu, takže tady bylo neskutečné množství lidí.
NP Malá Fatra - Horní stanice lanovky
NP Malá Fatra - Velký Kriváň
NP Malá Fatra - Malý Kriváň
NP Malá Fatra - Chleb a Steny
Velký Kriváň byl pro nás zacházka. Nyní se vydáváme přes Chleb Steny směrem na Velký Rozsutec. Na Chlebu je stejná koncentrace lidí jako na Kriváni, ale ani dále bohužel proud lidí nepolevuje.
NP Malá Fatra - Velký Kriváň
NP Malá Fatra - Chleb
NP Malá Fatra - Hromove
NP Malá Fatra - Steny
U Polodňového Grúně většina lidí odbočí na žlutou k chatě Grúň. Směrem na Rozsutec se to konečně uvolní. Vrchol Stoh vynecháváme zkratkou po žluté značce, ale ani tak se krátkému strmému stoupání nevyhneme. Trasa po žluté směrem na Meziholie je dosti pomalá. Je sice po vrstevnici ale úzká, kluzká a plná kořenů po kterých je třeba šplhat. V půl třetí jsem pod Velkým Rozsutcem. Ukazatel ukazuje jeden a půl hodiny směrem na vrchol a dolů do Štefanové hodinu deset. Na vrchol se nám už nechce a máme velikou šanci stihnout předposlední autobus do Žiliny.
NP Malá Fatra - Polodňový Grúň
NP Malá Fatra - Velký Rozsutec
Do Štefanové přicházíme parádně deset minut před odjezdem autobusu. Žanet začíná doplácet na svou fatální chybu, že si nevzala opalovací krém a její spálená kůže se začíná ozývat. V Žilině máme zase třičtvrtě hodiny. Žanet se belhá do lékárny pro krém na popáleniny a já si v místním fastfoodu objednám dva gyrosy. Ty jim trvaly tak dlouho, že nám málem ujel vlak, ale naštěstí jsme vše stihli. Doma už jsme se zmohli jen na sprchu a pár kapek Tatranského čaje.
6.7.2020
Poslední den už bude jen ve znamení návratu. Na potřetí už jsem splnil své zařeknutí a pro návrat nevyužil služeb státních ČD a ZSSK, které sice nabízejí nejlevnější jízdné, ale k tomu je třeba si přikoupit místenku (jinak budete jisto jistě celou cestu stát) a za tu si řekli krásných 160 Kč na osobu. Takže bohužel, dnes jedeme RegioJetem. Ten měl hned při příjezdu 15 minut zpoždění, ale ve třídě Lowcost jely bývalé vozy první třídy. Jediné, co se dá vytknout, je klimatizace, která absolutně nestíhala a ve vagónu bylo jako v sauně a to i v Česku, kde bylo snad jen 15°C. Z Pardubic nás čekalo ještě pár přestupů s vlaky ČD a doma jsme byli v šest večer.
Užitečné odkazy:
Leo Express
RegioJet
ČD
ZSSK
Penzion Burra
NP Malá Fatra
