Víkendová návštěva Dolního Slezska včetně jeho hlavního města Vratislavi.
Vratislav - Tumski ostrov
Za tento výlet vlastně může Leo Express. Ten před několika měsíci otevřel přímou linku z Prahy do polské Vratislavi. Při kontrole akčních nabídek vycházel jedna cesta na 100 Kč. To byla neodolatelná nabídka. Rozhodil jsme sítě zájmu a chytili se kolegové v práci Marek a Martin. Jako termín jsme si domluvili ještě v roce 2019 6 – 8. březen 2020. Mezi tím se hodně věcí změnilo. Tou hlavní byla skutečnost, že v měsíci březen přestal Leo Express přímý spoj nabízet. Proč to jsme nikde nezjistil. Z toho důvodu jsem jako dopravní prostředek zvolili auto. Druhou změnou byla začínající epidemie Koronaviru. Ten se teprve rozjížděl v Itálii a my tak vyjeli na cestu, kdy se ještě mohlo cestovat do Itálie a kdy den pře naším odjezdem byl v Polsku jeden potvrzený případ oproti našim dvanácti. Jak všichni víme o týden později už bylo vše jinak.
Den 1.
Ještě do poslední chvíle nemáme nic zajištěné. Jediné, co víme, je, kam se chceme podívat. Sobotu věnujeme Vratislavi a v neděli se přesuneme k českým hranicím k městu Valbřich, kde navštívíme tajemné podzemní chodby pod zámkem Ksiaž a také navštívíme německou podzemní továrnu ve Wlodarzi. Ale zpět k organizaci. Do poslední chvíle čekáme, jestli se k nám ještě někdo připojí. Když je jistě že ne, tak hodinu před odjezdem objednávám pokoj v hostelu Sudo rooms. Jak je v této oblasti zvykem. Platí se dopředu a obratem mi přijde email s instrukcemi jako je číslo pokoje a heslo pro odemčení hlavního vchodu. Opět bez toho abychom někoho kromě dalších turistů fyzicky potkali. V této době geniální řešení.
Ve čtyři odpoledne po práci mě kolegové vyzvedávají a dáváme se na cestu. Tentokrát volíme delší ale rychlejší variantu přes Liberec a Zhořelec po dálnicích. Polská dálnice je v tomto úseku zdarma. Na naší cestě je asi nejhorší úsek Frýdlantského výběžku, kdy se cesta nekonečně vleče. Za hranicemi už je to rychlejší a poměrně rychle se ocitáme ve Zhořelci, kde si uděláme přestávku pro nákup zásob v místní Biedrunce. Do košíku kromě jídla přistává kartón polského piva a láhev Zubrovky jako prevence před Koronavirem. Dálnice ze Zhořelce do Vratislavi je v tuto dobu solidní peklo. Pravý pruh plný kamiónů a levý pruh plný divokých Poláků, takže cesta je ve stylu uhni Polákovi a zakliň se mezi kamióny. Alespoň, že nám cestu zpříjemňuje polské rádio, kde hrají české písničky. Dokonce jednu, kterou jsme v životě neslyšeli. Taky nás moc nepotěší hlášení, že ten den byl ve Vratislavi pozitivně testován první nakažený, který přiletěl z Anglie. Na druhou stranu už v tuto dobu v reklamních spotech zněly informace, jaké jsou příznaky a co případně dělat. Něco podobného jsem u nás zaznamenal až dosti později. Ale zpátky k cestě. Do Vratislavi přijíždíme po osmé hodině. Nejdříve bloudíme, protože nás GPS zavede do průmyslové zóny, kde náš hostel opravdu nestál. Dále bylo nezapomenutelné asi desetiminutové čekání na železničním přejezdu, kdy jediný vlak přejel až za těch deset minut. Po půl deváté, ale nakonec úspěšně dorazíme na místo. Dáme po pivku a při druhém úspěšně usínám v posteli u televize. Ale nerozlil jsem. Vzbudil mě až Martin, který se šel projít po nočním městě. Takže takhle akčně vypadal můj první den ve Vratislavi :D.
Den 2.
Všichni tři na důchodce vstáváme už v sedm ráno. Dáme snídani a o půl deváté už jsme před hostelem. Jak nezvyklé v kontextu minulých cest.
Vratislav - Budova našeho hostelu
Počasí je dnes nic moc. Déšť sice ustál, ale občas mrholí a je celkem zima. Pěšky se vydáváme ulicí Robotnicza do centra města. Prostředí této ulice je nic moc a připomíná spíše válečné filmy než moderní Polsko.
Vratislav - Ulice Robotnicza
Po cestě narážíme na bývalou železniční stanici Wroclaw – Swiebodzki, která svým vzhledem i technickým stavem připomíná pražské Masarykovo nádraží. Jen s tím rozdílem, že zde už jsou vytrhány koleje. V nádražní budově se dnes nachází modelová železnice Kolejkowo. Mimo to i divadlo a hostel.
Bývalá staniční budova Wroclaw – Swiebodzki
Blížíme se k historickému centru o čemž svědčí první z vodních kanálů, díky kterým se Vratislavi přezdívá Benátky severu. V parku na bulváru Tadka Jašinského narážíme na prvního Krasnale, což jsou bronzové sošky trpaslíků, rozesetých po celém městě. Jsou ztvárněni v nejrůznějších polohách a u nejrůznějších aktivit. Nyní se jich ve městě nachází kolem 380. Kdybyste je chtěli všechny najít, tak mají i svou webovou stránku s mapou jejich polohy. Kromě trpaslíku se na konci bulváru před námi objeví i pěkná vězeňská budova, připomínající spíš hrad než vězení.
Vratislav - Náš první Krasnale
Vratislav - Věznice
Pokračujeme dále. Nyní se směřujeme na malé náměstí zvané Plac Solny, které pozvolně navazuje na náměstí zvané Rynek. Architektura mi zde hodně připomíná České Budějovice. Jak moc je to ovlivněno skutečností, že dlouho dobu byla Vratislav významným, a dokonce druhým největším českým městem, je otázkou.
Vratislav - Budova Národního fóra hudby
Vratislav - Plzeňská tramvaj Škoda 19T
Vratislav - Plac Solny
Vratislav - Rynek
Nutno podotknout, že v tuto dobu na to že je sobota, je tady dost mrtvo a většina podniků je ještě zavřených. To byl i jeden z důvodů, proč jsme se nedostali do kostela sv. Máří Magdalény, který je známý svým mostem mezi věžemi a pěknou vyhlídkou na město. V půl desáté měli ještě prostě zavřeno.
Vratislav - Kostela sv. Máří Magdalény
Pokračujeme dále a ocitáme se na ulici Wita Stwosza, kde nás do nosu udeří vůně čerstvého pečiva z Gruzínské pekárny Glodny i Zly. Dávám si zde výborný Ser plněný kuřecím masem, který výborně zasytil i zahřál.
Vratislav - Svačina v pekárně Glodny i Zly
Nasyceni se dostáváme k budově zvané Hala Targowa, která slouží, jak již název napovídá, jako tržiště. Uvnitř se prodává úplně všechno od zeleniny, přes květiny, oblečení až po erotické pomůcky, které se prodávají pomocí automatu v jednom zákoutí budovy. Poláci jdou s dobou a narazíme zde i na prodej Korony za krásných 6 Zlotých.
Vratislav - Hala Targowa
Od Haly Targove přejdeme mostem přes Odru na ostrov Piasek a potém Tumskim mostem na Tumski ostrov, který už dnes ostrovem není, poněvadž v rámci rozvoje města bylo koryto Odry upraveno tak, že ostrov o jedno rameno přišel. V roce 1315 byl ostrov prodán církvi, a proto se zde dnes nachází spousta církevních budov a kostelů. Dva nejvýraznější z nich jsou kostel sv. Kříže a katedrála sv. Jana Křtitele. Do kostela sv. Kříže jsme se šli i podívat. Nejvíce mě zaujalo, jak místní církev jde s dobou. Za poplatek si zde můžete nechat rozsvítit svíčku, což si říkáte, že je normální všude, jenže zde je ta svíčka z LED diod. Pokrok nezastavíš ani v duchovním světě.
Vratislav - Tumski ostrov
Vratislav - Tumski most
Vratislav - Tumski ostrov
Vratislav - Katedrála sv. Jana Křtitele
Vratislav - Tumski ostrov
Tumský ostrov opouštíme mostem Pokoju a po nábřeží Odry jdeme k další dominantě města Grundwaldzkému mostu.
Vratislav - Tumski ostrov
Vratislav - Grundwaldzký most
Ten překročíme a jdeme na tramvajovou zastávku. V automatu si koupíme celodenní jízdenku za 11 Zlotých a tramvají se necháme zavést až do stanice Hala Stulecia. Zajímá nás totiž stejnojmenná budova, která byla vybudována v roce 1913 ke stému výročí vítězství nad Napoleonem u Lipska, ale především je tato budova zapsána od roku 2006 na seznamu Světového dědictví UNESCO. Mezitím jsme mysleli, že se v tramvaji ohřejeme, ale v tom starém vozidle byla pomalu větší zima než venku.
Vratislav - Hala Stulecia
V areálu budovy, která dnes slouží jako výstaviště je i Vratislavská fontána, která by měla hrát, jenže v tuhle roční dobu byla ještě zazimovaná.
Vratislav - Vratislavská fontána
Vratislav - Hala Stulecia
Tímto jsme vyčerpali náš seznam pamětihodností, které jsme chtěli vidět a přešli na seznam degustační. Jinými slovy vše, co nyní chceme ochutnat. Jako inspirace nám sloužil Hubsi's Streetfood Blog. Sice už bylo dvanáct, ale my začali odstavcem snídaně, a to kavárnou Znasz Ich a jejich vyhlášeným plněným a zapečeným Rogalem (nasládlou a větší obdobou našeho rohlíku). Bohužel tam bylo tak příjemně a teplo, že jsme tam zkysli až do čtyř.
Vratislav - Korona je prostě všude
Vratislav - Kavárna Znasz Ich
Vratislav - Zapékaný Rogal
Tím se dá říct, že jak rychle naše gastrotour začala, tak i rychle skončila :D. Zmohli jsme už akorát na nákup v supermarketu a odpočinek s pivem a Zubrovkou na pokoji. Ale takto zoufale dnešní noc neskončila. V deset padl návrh jít na pivo. Mě už se osobně moc nechtělo, ale nechal jsem se ukecat. Do centra jsme se nechali zavést autobusem a nejbližší možnou cestou jsme šli směr Rynek. Tam to večer vypadalo jako na Václaváku v Praze. Plno lidí, hluk a týpci lákající nás do místních bordelů. Došli jsme na konec hlavní ulice a rozmýšleli se, kde zapadneme. Nakonec jsme místo piva skončili na svařáku v podniku Pjana Višnja (opilá višeň dle anglického překladu). Sortimentem tohohle ukrajinského podniku je jen višňové víno a svařák z něj. Jeden kelímek svařáku za nějakých 100 Kč. Poté padl návrh jít na diskotéku. Byli jsme ujištěni, že v HAH klubu se vstupné neplatí. Jaké nemilé překvapení nás čekalo, když se ukázalo, že vstupné je 20 Zlotých. Třešničkou na dortu bylo vypozorování, že tady až moc mužů tančí s muži :D. Ráno jsme se dočetli na recenzích, že to je gay klub. Nicméně já to tam vydržel asi půl hodiny, poté jsem usoudil, že na tohle už jsem starý. Nechal jsem kluky ať se baví dál a šel jsem spát na hostel. Zbytek osazenstva dorazil až v pět ráno.
Den 3.
Přestože ne všem se chtělo, tak vstáváme v osm, abychom stihli opustit hostel v deset. Já jako ten slušnější, co šel první spát, jsem jako jediný schopný řídit, a tak jsem dostal do ruky klíče a byl zodpovědný za přepravu. Po cestě jsme si skočili ještě do gruzínské pekárny na Ser a poté následovala cesta po silnici číslo 35 až do Valbřichu. Cílem byl zámek Ksiaž. Auto necháme za 10 Zlotých na parkovišti a poté jdeme rovnou zámeckým parkem k pokladnám. Vstupné docela drahé za vstup do zámku 29 Zlotých a za podzemí dalších 29 Zlotých. Přestože Martin chtěl i do zámku, tak jsme si spočítali, že by nám to časově nevycházelo s Wlodarzi. Z toho důvodu jsme šli jenom do podzemí, kdy prohlídka začínala až v jednu hodinu. Čas do té doby jsme trávili prohlídkou okolí zámku.
Zámek Ksiaž
Zámek Ksiaž - Zámecké zahrady
V roce 1942 bylo rozhodnuto, že do zámku bude z Berlína kvůli spojeneckému bombardování přesunuto Ministerstvo vnitra a že zde bude rovněž Hitlerovo hlavní sídlo. Pro tento účel zde byla budována síť podzemních tunelů, kterou budovali vězni koncentračního tábora Gross-Rosen. Před příchodem Rudé armády byly některé tunely a vchody záměrně zasypány. Dokonce se vedou spekulace, že zde měl být ukryt legendární Zlatý vlak, vypravený z Vratislavi plný zlata, diamantů a uměleckých předmětů, ukradených za války z východu. Vlak měl mířit přes Československo do Německa. Jenže ve Valbřichu údajně odbočil a zajel do jedné z podzemních štol tzv. projektu Riese. O jeho existencí a možné poloze se dodnes vedou spory a konspirační teorie.
Po prohlídce podzemí, která trvala přibližně hodinu a spíš než o prohlídce podzemí to bylo o audio vizuálních prezentacích v různých částech tunelů, se vracíme k autu s odbočkou na panoramatický výhled na zámek.
Zámek Ksiaž
Sedáme do auta jedeme směr vesnice Jugowice a pod vrchol hory Wlodarz (Wolfsberg), kde se nachází pozůstatky stejnojmenného bývalého německého komplexu. Komplex Wlodarz, byl součástí projektu budování podzemních továren s názvem Riese (obr). A právě tento komplex je z celého projektu největší. Délka tunelů je údajně až 4 km z nichž velká část je zatopená. Pro návštěvníky je přístupných zhruba 1,5 km tunelů, kdy část se jede na loďce. Komplex byl ražen do tvaru tabulky čokolády a byl dvoupatrový. Po dokončená těchto injekčních štol se měly vybírat hlavní čtverečky a měly tak vznikat obrovské sály, které by byly prakticky nezničitelné. Před koncem války byly všechny vstupy do komplexů pečlivě maskovány a údajně se razí teorie, že po válce se mělo pokračovat ve stavbě. Jen se bohužel nepočítalo s tím, že tato oblast nově připadne Polsku.
Dorážíme na místo a máme jeden problém. Nemáme hotovost a k naší smůle zde ani neberou karty. Poté někoho napadne zkusit to zaplatit českými penězi. To se paní u pokladny nechce, ale nabízí, že by vzala Eura. Naštěstí Martin u sebe nějaké měl, tak jsme se štěstím na lístky dosáhli. Prohlídka trvala asi hodinu, bylo nám puštěno instruktážní video a byli jsme provedeni chodbami včetně plavbou po zatopených částech. Určitě je dobré mít vhodné oblečení, protože boty do města a světlé kalhoty se sem moc nehodily, protože je zde docela vlhko, spousta kaluží a bláta.
Wlodarz - Vstup číslo 4 a nevhodná výbava
Podzemí komplexu Wlodarz
Wlodarz - Nacisticé runy v jediné dokončené místnosti komplexu
Po prohlídce sedáme do auta a chystáme se jet domů přes Vabřich s tím, že tam nakoupíme a někde se najíme. Jenže z těch mála restaurací, co tam jsou, bylo všechno zavřeno a obchody v neděli mají až na několik výjimek taky zavřeno. Z toho důvodu jsme vzali za vděk KFC v obchodním centru, které bylo jako jediné otevřené. Poté už následovala cesta do Čech. Doma jsme byli kolem osmé večerní.
Dolní Slezsko toho má opravdu hodně co nabídnout. Hlavně milovníkům historie a druhé světové války. Vratislav je z pohledu památek tak na jeden den, pokud byste ovšem chtěli být kavárenskými povaleči, tak tady určitě najdete zábavu na celý víkend.
