5.12.2019
Jako každý rok i letos jsme se chystali užít si jeden adventní víkend v zahraničí. Po předchozích dvou letech na západě jsme poměrně brzo začal pokukovat po Kyjevě. Jednak už jsem tam dlouho nebyl, chtěl bych vidět jaká vánoční atmosféra je u pravoslavných věřících, a hlavně jsem se těšil na pořádnou ruskou zimu. Letenky jsem kupoval u Wizz airu s předstihem, kdy z Katovic to vycházelo na pěkný prodloužený víkend. V pátek ráno odlet a v nedělních odpoledních hodinách přílet zpět. Cena v takovémto předstihu vycházela na 1200 Kč na osobu za zpáteční let, kdy jsme měli přikoupeno jedno priority. K cestě jsem nalákal ještě bráchu se svou chotí a po úspěšné rozlučkové party na Ukrajině se k nám ještě přidal Tomáš s Kikinou. Ti si vlivem informačního šumu koupili stejné letenky akorát u společnosti Ryanair, což se trochu vymstilo. V září přišel email o změně letového řádu, kdy odlet se přesunul na čtvrtek. To nám trochu zkomplikovalo život. Brácha to vzdal a my letěli o den dříve, kdy Tomáše s Kikinou jsem na letišti vyzvedával o den později.Den 1.
Jelikož odlet je v 6:20 z Katovic, tak přespáváme v Ostravě. Budík ve 3 nás ničí. Startujeme půjčené auto od rodičů a vydáváme se po dálnici směr letiště Katovice. Cesta zabere díky naprosto prázdné dálnici něco přes hodinu. Auto necháváme na parkovišti P2, na které platí při předložení kupónu pro Čechy a Slováky 50% sleva na parkovném v rámci programu Fly Silesia (pozn. Od 1.1.2020 už tento program neplatí a nyní je pro majitele české SPZ sleva 30%). Zaparkujeme, v odletové hale posnídáme, projdeme bezpečnostní a pasovou kontrolou a poté čekáme na odlet. Při boardingu se u kufrů kontrolují rozměry. Batohy neřeší. Sedíme odděleně, ale na mě vyjde prémiově volné trojsedadlo, tak po vzletu jdu pro Žanet ať sedíme u sebe. Po hodině letu na čas přistáváme na letišti Kyjev Žuliany, které je narozdíl od Boryspilu umístěné v centru města. Při opouštění letadla mě zaujme způsob, jakým tady řeší nástup. Protože letíme nízkonákladově, tak místo toho, aby se nastupovalo přímo tunelem, tak jsou k němu přijety schody, po kterých z tunelu sejdete a poté po dalších schodech nastupujete do letadla. Šalamounské to řešení. Pasová kontrola proběhla rychle. Trochu delší dobu se jen zadíval na mé ruské vízum, ale žádný problém s tím nedělal. Díky toho jsme byli s čur pauzou venku z letiště ani ne za půl hodiny. Hned prvním zklamáním je to, že zde není ani vločka sněhu a místní zima je podobná té naší. Jelikož je letiště uprostřed města, tak je dobře dostupné městskou hromadnou dopravou. Asi 200 metrů od budovy je zastávka trolejbusů. Jízdenky se kupují u řidiče a nejde platit kartou. Jedeme směr Babin Jar, ale kvůli výluce musíme přestoupit na maršrutku. Pro vyhledávání spojení používám aplikaci 2GIS, která umí vyhledat spojení MHD i v offline režimu. Jízdní řády jako u nás nikde neočekávejte. Babin Jar je rokle, která se nechvalně proslavila po dobytí Kyjeva německou armádou. Nacisté zde nechali krátce po dobytí popravit 33 000 Židů. Později i Romů, Ukrajinců, Rusů a válečných zajatců. Tento masakr dnes na místě připomíná několik pomníků. U Babin Jar se nachází i stanice metra Dorohožiči, kterou využijeme k přesunu do stanice Lybidska, kde se kromě obchodního centra Ocean Plaza nachází hlavně Státní technická knihovna, jejíž část připomíná létající talíř. Jinak ke vstupu do metra už se nepoužívají plastové žetony, ale nabité kartičky nebo je možné rovnou na terminále platit kreditní kartou. Funguje i Google pay. Cena jedné jízdy stoupla na 8 UAH. K obědu dáme u stánku šaurmu, do Ocean Plazy si skočíme na záchod a vydáme se na cestu k poslednímu bodu dnešního dne. Tím je tak trochu netradičně hřbitov Baikove s architektonicky zajímavě pojatým krematoriem. Součástí jsou i dvě rozlučkové místnosti, se zvláštně zakřivenými vraty. Ze hřbitova jdeme pěšky na nejbližší stanici Palac Ukrajina a metrem jedeme na Maidan nezaležnosti, kde v obchodním centru Globus skočíme na oběd do Puzate haty. V Bille jsme nakoupili zásoby a vodku na večer a vydali jsme se metrem na stanici Tarasa Ševčenka, kde by mělo být už k dispozici naše ubytování v hostelu Podolski Paulus. Rozhodně potěšila cedule říkající, že jsme na místě. Paní na recepci měla chvíli problém najít mou rezervaci, ale nakonec vše dobře dopadlo. Jelikož jsme na nohách od tří od rána nemůže následovat nic jiného než krátký šlofíček. Do města se vydáváme až večer. Jdeme na metro a necháváme se odvézt do stanice Poštova plošča. Zde se nachází dolní stanice pozemní lanovky, kterou se necháme za 8 UAH (terminál bere karty) vyvézt k chrámu sv. Michala. Zde by se měly nacházet vánoční trhy. Jenže dva týdny před našimi Vánocemi je na Ukrajince ještě brzy a trhy jsou teprve ve výstavbě. Tak se alespoň podíváme na nasvícený kostel sv. Ondřeje, který už je po rekonstrukci a pěšky sejdeme na Maidan nezaležnosti, kde si skočíme na večeři do Puzaté haty. Poté se metrem vracíme zpět na hostel, kde popravíme láhev vodky a jdeme spát.Den 2.
Ráno mám budík na osm ráno. Musím totiž na letiště Boryspil vyzvednout Tomáše s Kikinou. Žanet ta ještě může spát a připojí se k nám až na Chreščatyku. Já sedám na metro a jedu na hlavní Kyjevské nádraží odkud jede Airport expres na letiště (ano už i zaostalá Ukrajina byla schopná postavit železnici na své hlavní letiště). Ráno je interval vlaku, co půl hodiny a jízdenka jde koupit v terminálu před vchodem na nástupiště. To má i svou čekárnu, kde vás bez platného lístku nepustí. Dopravu zajišťuje jedno vozová dieselová jednotka polské výroby Pesa 620M. Cesta trvá asi 40 minut. Na letišti se trochu hledáme. Myslel jsem, že přiletí na terminál D, ale oni přiletěli na terminál F, který je poměrně vzdálený. Pro přepravu slouží Shuttle bus, který je zdarma, ale jezdí jednou za půl hodiny. Nakonec se shledáme, sedáme na vlak a jedeme na Chreščatyk, kde už nás netrpělivě očekává Žanet. Při výstupu ze stanice trochu pobloudím a dávám se Chreščatykem na opačnou stranu. Ale i s Žanet se úspěšně setkáme a toto šťastné shledání jdeme oslavit obědem do Puzaté haty. S plnými břichy se vydáváme k Oblouku přátelství mezi sovětskými národy, kde graficky vznikla výrazná trhlina. Nově zde přibyla pěší lávka spojující toto místo s Volodymyrským parkem. Od oblouku pokračujeme kolem stadionu Dynama k Mariánskému paláci. Přes Mariánský park se dostáváme ke stanici metra Arsenalna a posléze k Monumentu neznámého vojáka a k Památníku hladomoru. Jelikož jsem po třetí v Kyjevě, a ještě ani jednou jsem tam nebyl, tak kupujeme lístky za 80 UAH a jdeme premiérově navštívit Kyjevsko-Pečerskou lávru. Zde projdeme několik muzeí, vystoupáme na Velikou lávrovskou věž, ze které je pěkný výhled na Kyjev pod zapadajícím sluncem. Prohlídku zakončíme prohlídkou podzemních katakomb, kde se chodí jen se svíčkou a všichni věřící líbají skleněné rakve s ostatky, kterých tam jsou desítky. Opět správně hygienické. Opouštíme lávru a spěcháme k soše Matky vlasti, abychom ji alespoň trochu stihli za světla. Od Matky se vracíme zpět k lávře. Sedáme na maršrutku necháváme se odvézt ke stanici metra Arsenalna. Tady metrem jedeme k hostelu, kde necháme ubytovat Tomáše s Kikinou. Opět se opakuje scéna ze včerejška, kdy paní nemůže najít příslušnou rezervaci, ale opět se ji to na konci podaří. Večer opakujeme program jako včera. Metrem jedeme na Poštovní plošču, lanovkou se necháme vyvézt na kopec, podíváme se na Chrám sv. Michala a Chrám sv. Ondřeje. Poté sejdeme na Maidan a do Puzaté haty na večeři. V Bille nakoupíme vodku, kterou posléze vypijeme v hostelu na pokoji.Den 3.
Ráno máme sraz v kuchyni, kde kuchtíme společně vaječinu. Během snídaně upřesníme program, kdy dnešním cílem bude Kyjevské moře. Takže po snídani sedáme na metro a jedeme na jeho konečnou Herojiv Dnipra. Zde už stojí nové obchodní centrum, které se tady před lety začalo budovat. Jdeme na první stanici na autobusovém nádraží a maršrutkou jedeme do Vyšhorodu. I maršrutky zde doznaly modernizace a jezdí zde nové mikrobusy. Poučeni z minula nejedeme až na konečnou, ale necháme se vyhodit u odbočky na centrum, tak abychom to k přehradě měli co nejblíže. Za pěkného počasí, dojdeme podél břehu až k baru Tjuleň a od něj jdeme zpátky do Vyšhorodu. Z něj se necháme zavézt zpět na Herojiv Dnipra. V obchodním domě si skočíme do Puzate haty na oběd a poté se metrem přesouváme do stanice Počaina. Odtud se potřebujeme dostat do městské části Voskresenka, kde se nachází ve společných prostorách panelového domu jedna zajímavost. Vysloužilý důchodce pan Čajka, se rozhodl trávit svůj důchod aktivně, a tak předělává chodbu svého panelového domu na barokní interiér. Nejdříve to ale musíme najít. Neúplně se řídím návodem Michala na cestách, že vchod se nachází na konci paneláku ve tvaru L. Ten na mapě najdu poblíž zastávky trolejbusu Dniprovskyj Rynok. Sedáme na trolejbus a jedeme. Máme trochu komplikace s jízdným. Terminály nejsou na kreditky, u řidiče koupit lístky nejdou a průvodčí nikde. Tak na radu místních jedeme na černo. Vystupujeme na námi určené zastávce a jdeme hledat panelák. Ten nacházíme bez obtíží. Dojdeme k prvnímu vchodu a máme hned štěstí, že nám někdo otevře (vchody jsou uzamčené). Sice se po nás blbě dívá, ale nechá nás projít. Dílo pana čajky se má nacházet až v šestém patře. Celí udýchání zjišťujeme, že jsme asi ve špatném vchodě, protože jsme nic nenašli. No nic jdeme na druhý konec paneláku a čekáme u dalšího vchodu. Opět je nám rychle otevřeno. Opět vyběhnu do šestého patra a opět zjišťuji, že nic. Mě chytá zoufalost a morálka týmu začíná poklesat. Znovu si přečtu návod, znovu se podívám do mapy a zjišťuji, že paneláky ve tvaru L jsou tady dva a my jsme samozřejmě u toho špatného. Existují s číslem popisným 21A a 11A. Správný je ten 11A blíže k zastávce Škola internát. A je to první vchod v kratším Lku (blíže k zastávce). Takže jdeme tam trochu dýl čekáme, ale týpek, co nám otevírá, se tváří, že ví proč tady chceme, takže tuším, že jsme opravdu správně a ano v posledních třech patrech se onen barokní skvost i s Mona Lisou skutečně nalézá. Po prohlídce se vracíme na zastávku a maršrutkou se necháme zavézt na Livoberežnaja, kde sedáme na metro a necháváme se zavézt na stanici Zoloti Vorota. Kromě prohlídky dřevěné brány, bychom si zde chtěli dát kávu a nějaký zákusek. K našemu nemilému překvapemní tu není tolik možností, jak jsme doufali. Líbilo se nám Aroma Cafe, ale bylo plné. Místo toho jsme se usadili do Gruzínské restaurace Hurma, hned vedle vchodu do metra. Místo kávy jsme si dali kakao a po této pauze opět sedáme na metro a opět jedeme na Herojiv Dnipra, kde jdeme na večeři do Puzaté haty a taky zde nakoupíme v supermarketu. Mi se mezitím udělá špatně a tento stav už mě neopustí až do konce cesty. Dokonce je mi tak špatně, že večer nemám ani chuť na vodku, a to už je co říct. Asi se na mě podepsala skutečnost, že jsme třetí týden na cestách, kdy po týdnu v Gruzii a v Indii už prodloužený víkend na Ukrajině můj organizmus asi nerozchodil. Jakmile je vodka ostatníma dopita, tak se rozloučíme, protože Tomáš s Kikinou odlétají ráno dříve než my a jdeme spát.Den 4.
Jelikož odlet máme až ve dvě, tak nemusíme moc brzo vstávat. Zabalíme se vrátíme klíče a metrem popojedeme do stanice Kontraktova plošča, kde máme přestoupit na maršrutku. Samozřejmě vylezeme z metra na úplně opačné straně, než bychom měli, tak ještě hledáme pomocí GPS seřadiště maršrutek. Tou dojedeme po půlhodině na letiště. Bezpečnostní a pasová kontrola je rychlá. V Duty Free potěší velmi nízká cena vodky. Odlet máme na čas. Samozřejmě jdeme přes tunel a schůdky na letištní plochu a pak zase po schodech do letadla. V Katovicích nás uvítá sníh. Při odjezdu zaplatíme se slevou parkovné, zajedeme natankovat a přímou cestou jedeme do Ostravy vrátit auto. Původně jsme měli pokračovat vlakem do Mladé Boleslavi, ale místo toho mi byla naměřená teplota 39 °C, takže místo do práce jsem skončil týden na nemocenské. Takto neslavně skončilo naše poslední putování roku 2019.Pokud chcete zažít v Kyjevě Vánoční atmosféru, tak ho rovnou vynechejte. Pokud vám stačí zažít jen Ukrajinské reálie, pak je návštěva Kyjeva vhodná v jakékoliv době.
Užitečné odkazy:
Wizz AirKyjev na 2GIS
Hostel Podolski Parus
Kyjev dle tonicove.sk
Kyjev dle Romana Herdy
Kyjev dle Michala na cestách
Aktuální sleva na parkování v Katovicích