28.11.2019
Opouštíme Kazbegi a přesouváme se do lázeňského města Borjomi.
Borjomi
Den 6. - Z Kazbegi do Borjomi
Ráno nás uvítá mlha, mráz a sněžení. Jaký rozdíl oproti včerejšku. Před odchodem naháníme majitele abychom mohli zaplatit za ubytování. Poté se vydáváme na seřadiště maršrutek. Ta do Tbilisi nám odjíždí v devět před tím ještě stihneme skočit pro svačinu do nedalekého obchodu.
Kazbegi (foto Žanet)
Cesta do Tbilisi trvá necelé 3 hodiny a stojí 10 Lari. Díky hnusnému počasí tentokrát není nic moc z hor vidět. V Tbilisi rychle hledáme maršrutku do Borjomi. Jezdí každou hodinu a mám takové oprávněné tušení, že vyjede v celou, takže na nalezení máme deset minut. Bohužel nejede ze stejného místa, z jakého jede na Kazbegi, ale naháněči nás ochotně nasměrují správným směrem. Cesta do Borjomi zabere 2 hodiny a stojí 7 Lari. Díky tohohle rychlého přestupu tam dorazíme dříve, než jsem vůbec mohl doufat. Borjomi Classic Hotel, nejlepším poměrem cena výkon (150 Kč os./noc), máme hned vedle autobusového nádraží, dá se říct v centru města.
Borjomi Classic Hotel (foto Žanet)
Hotel řídil ochotný manager, jehož jméno jsem zapomněl, ale dal nám několik tipů, co dnes v Borjomi dělat. Dostali jsme tip na nejlepší restauraci a kavárnu v Borjomi. Jdeme tedy na obědo/večeři do doporučované restaurace Pesvebi. Poradil nám, že když řekneme obsluze heslo „Casa“, že do staneme lepší porce a obsluha bude ochotnější. Ani jedno nemůžeme potvrdit. Zpátky k cestě do restaurace. Od hotelu k restauraci jdeme podél pobřeží řeky Kury a přes bílý lanový most se dostaneme k malému parčíku a nádražní budově, která je architektonicky velmi zajímavě řešená.
Borjomi (foto Žanet)
Borjomi - Nádražní budova
Poté už následuje večeře v restauraci. Dávám si Lobiani se slaninou a dostal jsme obří koláč se kterým mi musel ještě pomoci Marek. Po večeři se chystáme podívat do Central parku (asi nejznámější bod v Borjomi). Jenže Marek dostane chuť na kávu a koláč. Z toho důvodu přejdeme několik metrů a usedáme v nedaleké kavárně Inka. Tam se rozsedíme takovým způsobem, že tam zůstaneme až do zavíračky v osm večer. Tím je jasné, že dnes nestihneme horké prameny.
Borjomi - Lobani
Borjomi - Cafe Inka (foto Žanet)
Nicméně i přesto se jdeme podívat do Central parku, za který se normálně platí vstupné 2 Lari. Nicméně večer byl vstup volný. Po cestě ještě nakoupíme u místního prodavače demižon domácího vína a parkem nás doprovodí tříčlenná skupinka volně pobíhajících psů.
Borjomi - Marek s místním prodejce vína (foto Žanet)
Borjomi - Central park (foto Žanet)
Z central parku jdeme ještě nakoupit a poté se v pozdních hodinách vracíme na pokoj, kde při troše červeného vína usínáme.
Den 7. - Národní park Borjomi-Kharagauli
Dnes nás čeká národní park Borjomi-Kharagauli. Ráno jsme opět trochu zaspali, takže jsme se na cestu vydali až o půl jedenácté. První naše kroky vedly do asi kilometr vzdáleného visitors centra, kde jsme si museli zdarma nechat vystavit povolení a zaregistrovat se.
Borjomi
NP Borjomi-Kharagauli - Návštěvnické centrum (foto Žanet)
Poté jsme se z nedaleké zastávky autobusem číslo 3 nechali zavést do vesnice Likani (autobus vás nedovede až ke vstupu do parku, k němu je to ještě další 2 km pěšky). Cena jízdy je 20 Tetri. Nejříve jdeme asi 2 km než dojdeme ke vzdálenějšímu nástupu na stezku. Z časových důvodů jsme se vydali jen na okružní černě značenou stezku (vyznačeny i na mapy.cz). Druhá za den zvládnutelná varianta je asi dvacetikilometrová cesta do vesnice Kvabiskhevi. Naše cesta vede údolím potoka. Jelikož je údolí ve stínu okolních kopců, tak je v něm docela zima.
NP Borjomi - Kharagauli - Svozový autobus do Likani (foto Žanet)
NP Borjomi - Likani (foto Žanet)
NP Borjomi - Kharagauli - Začátek trasy
NP Borjomi - Kharagauli
Asi po hodině chůze dojdeme na odbočku, která nás serpentinovitě vyvede až na hřeben, po kterém pokračujeme až na 1445 metrů vysoký vrchol což je náš nejvyšší bod dneška. Od něj se otevírají panoramatické výhledy na okolní kopce. Po asi dvou kilometrech hřebenovky následuje strmé klesání, které nás navrátí zpět do vesnice Likani (proto je lepší variantou začít u vzdálenějšího vstupu).
NP Borjomi - Kharagauli - Mapa tras
NP Borjomi - Kharagauli - Značení tras bylo dostatečné
NP Borjomi - Kharagauli
NP Borjomi - Kharagauli (foto Žanet)
Z vesnice sejdeme na autobus, kterým se necháme odvézt zpět do Borjomi. Máme ještě v plánu skočit k pramenům, které jsme včera nestihli. Nicméně ještě jsme si zaskočili na pokoj se převléct, a to jsme neměli dělat. Udělal jsem si totiž check in ve wizz air appce, která mi tvrdila, že boarding pas si musím nechat vytisknout a že na check in to jde jen za poplatek (kecala), mimo to jsme ještě zjistili, že do Kutaisi maršrutky nejezdí co hodinu, jak se píše na WikiVoyage, ale tak 2x třikrát za den. Takže prvně se musí na autobusák, tam se dovídáme, že první maršrutka jede až v 9 směr Batumi. To je dost natěsno. V hotelu naštěstí potkáme našeho managera, který nám poradí kde si nechat vytisknout jízdenky, a hlavně nám zjistí a domluví, že v 6:45 jede ještě maršrutka směr Poti, do které máme zamluvené 3 místa. Třetí nevyužitou a nejvíce flexibilní variantou, kterou nám navrhuje, je jet Khasuri, což je křižovatka do většiny důležitých směrů v Gruzii, resp přes toto město projíždí všechny maršrutky z Tbilisi do Kutaisi, které jezdí každou chvilku. Skočíme nakoupit do supermarketu a necháme si vytisknout jízdenky. Je pět hodin. Suma sumárům prameny opět nestíháme. Proto jdeme odnést nákup a věci na pokoj a jdeme rovnou na večeři do restaurace Bergi (na maps.me druhé nejvyšší hodnocení), tam si dám Adžarijské Chačapuri a Chinkali.
Borjomi - Adžarijské Chačapuri (foto Žanet)
Chačapuri výborné, Chinkali méně šťavnaté. Nicméně čepované pivo zde mají za 3 Gel. Po vydatné večeři se vracíme rovnou na pokoj. Musíme se zabalit, a hlavně dopít asi 3 litry domácího vína co nám ještě zbylo ze včerejška. Při tom jsem postupně usnul.
Den 8. - Do Kutaisi a domů
Budík za deset pět byl krutý. Sbalíme se a jdeme na nádraží, kde už na nás čekají. Cestu do Kutaisi z většiny prospím. Do Kutaisi přijíždíme před půl desátou a jsme vyhozeni rovnou na autobusovém nádraží. Cena jízdy byla 10 Gel. Na trhu nakoupíme domů Čurčely a v bistru s obráceným logem McDonaldu dáme šaurmu.
Kutaisi - Obědová šaurma
V intersparu nakoupíme čaje domů a jdeme hledat maršrutku na letiště. Ta by měla jezdit co 20 minut. S námi vyjela přesně v celou. Najdete ji jednoduše. Na stání za McDonaldem je přístřešek s cedulí Airport. I na maršrutce je Airport napsaný v latince. Cesta na letiště trvala asi třicet minut a stála 2 Lari.
Letiště v Kutaisi
Na letišti jsou samozřejmě vytištěné boarding pasy k ničemu a jdeme rovnou na check in pro nové. Tam slečna nevěděla, co dělat s mojí občankou. Nakonec si poradila a bording pass mi vytvořila. Na security nám vyhodí z batohu prázdné láhve od piva, které Žanet vezla jako suvenýr dědovi, který je sbírá. Odůvodnění sklo nesmí do letadla. Hlavně, že jsme si potom nakoupili v Duty Free skleněné láhve vína. Pasová kontrola na občanku bez problémů. Odlet byl na čas a foukal tak silný vítr, že jsme k letadlu skoro ani nemohli dojít. Nicméně let byl klidný a před druhou jsme přistáli ve Wroclavi. Marka, který vezl zásoby alkoholu si proklepli celníci a poté jsme už šli na autobus 106, který nás odvezl k místu, kde jsme měli zaparkované auto. To stálo, přesně tam, kde jsme ho před týdnem nechali. Cestu domů jsme si pak zpestřili nákupem v Biedrunce v Kamenné Goře. Do Mladé Boleslavi jsme dojeli v půl osmé. Díky časovému posuvu jsem v devět byl naprosto mrtvý.
Listopadová Gruzie velmi mile překvapila. Počasí bylo snesitelné a skoro nikde žádní turisti. Díky tomu asi i docela levné ubytování, které nás v součtu za celý týden vyšlo na necelých tisíc korun na osobu. Jestli váháte, zda v listopadu vyrazit či nikoliv tak určitě ano. Co se týče oblastí, které jsme letos navštívili, tak to bylo slabší. Většina atrakcí je tak na jednu fotku a maximálně hodinu prohlídky, což mě moc nebaví. Proto z mého pohledu je zajímavější západ Gruzie než východ.
Užitečné odkazy:
Borjomi Classic Hotel
NP Borjomi - Kharagauli
Borjomi na Wikivoyage
Wizz Air
