10.8.2019 Rusko
Předposlední den v Rusku je na programu stihnout toho co nejvíce z Moskvy. Bohužel počasí nám nepřálo, ale i tak jsme stihli takové perly jako je muzeum kosmonautiky, VDNCh a Památník veliké vlastenecké války. Vstávání bylo brzké a kupodivu k okolnostem ne tak kruté. Za okny slyšíme, že se počasí neumoudřilo a spíš se ještě zhoršilo. Je jasné, že s tímhle počasí toho moc neuvidíme na druhou stranu stouply mé šance na přemluvení Žanet, abychom navštívili muzeum kosmonautiky nebo veliké vlastenecké války. Posnídáme a v devět se vydáváme do ulic velkoměsta. Cíl číslo jedna je jasný. Je to budova s názvem Lubjanka, která leží u stejnojmenné stanice metra. Dnes v ní sídlí federální bezpečnostní služba FSB. Před ní zde ale sídlili obávané KGB a NKVD. Součástí budovy byla i věznice, kde byli věznění a vyslýchání političtí vězni. Všechny tyto historické momenty je možné si prohlédnout v muzeu KGB, které sídlí ve stejné budově. Muzeum vynecháváme a místo toho se jdeme podívat do protějšího obchodního centra s názvem Dětský Mir, který jak název napovídá slouží především dětem. Počasí přitvrzuje a k silnému dešti se přidává ještě silnější vítr. To je taky jeden z důvodů proč v obchodě trávíme přes hodinu. Z toho nejvíce času jsme trávili v hračkářství Hamleys. Trochu nás mrzelo, že většina prostoru zde byla věnována globálním hračkám typu Avangers a Hvězdné války na úkor tradičních ruských pohádek typu Máša a Medvěd, které tu svůj prostor měly, ale byl minimální. Nálezem dne byla ovšem plyšová žirafa v životní velikosti, která byla na prodej za 1 300 000 Rublů, což je v přepočtu nějakých 415 000 Kč. Zkontrolujeme ještě místní stravovací zařízení a vracíme se na metro. Další stanice VDNCh. VDNCh je zkratka pro Výstavu úspěchu národního hospodářství jinými slovy se jedná o výstaviště, kde se Sovětský svaz chlubil svými „úspěchy“. Areál samotný je obrovský o čemž svědčí plocha 240 Ha, ale kvůli něj zde teď nejsme. Kromě výstaviště se zde nachází ještě několik zajímavostí. Jednak to je hotel Kosmos, který je zajímavý především počtem pokojů, kterých se v hotelu nachází rovnou 1777. Naše prvotní kroky vedou tedy k hotelu. Ale ani kvůli něj tady nejsme. Naším primárním cílem je Památník pokořitelů kosmu, v jehož základech se rovněž nachází muzeum kosmonautiky, kde nyní míříme. Za 250 Rublů kupujeme vstupenky a jdeme dovnitř. Mobilem je focení zadarmo. Profesionálním foťákem za poplatek. Muzeum nabízí prakticky vše, co sovětská a ruská kosmonautika během celé své historie dokázala. Takže zde najdete zmenšeninu Sputniku, v originální velikosti dva bloky bývalé vesmírné stanice Mir, kde se můžete podívat, jak vypadá vesmírný záchod a sprcha. Dále se tady nacházejí modely lunochodů, které se dostaly na měsíc, různé modely raket, vč. raketoplánu Buran a originální velikost kosmické lodi Sojuz. Ta mi přišla nejděsivější, pro svou stísněnost, kdy ve startovacím modulu jsou lidé na sobě docela namačkání a druhý modul, by za prostorný až vzdušný taky moc při třech lidech neoznačil. Kromě toho všeho je v muzeu vystaven i skafandr NASA, který muzeum dostalo darem. Jasným mínusem pro toto muzeum je většinová absence popisků angličtině, kdy takto přeložených popisků je jen pár. Po hodinu trvající prohlídce muzeum opouštíme a vydáváme se na prohlídku VDNCh. Je třeba uznat, že výstaviště je to velkolepé a co do zlatého zdobení si nezadá určitě s Petěrhofem. Počasí stále tragické. Déšť ani vítr bohužel neustával. Překvapením na konci areálu byl zaparkovaný raketoplán Buran, který slouží rovněž jako muzeum, ale v současnou dobu byl zavřený. Jsme dokonale promrzlí, tak spojíme příjemné s užitečným a vyzkoušíme místní monorail, který nás odveze k televizní věži Ostankino. Původní plán byl přijet tam podívat se a dalším monorailem jet zpět. Jenže. I když to má logo metra, tak to jako metro nejezdí a půlhodinový interval je pro nás opravdu nevyhovující. Tudíž jsme nuceni vyjít ven a zpět se nechat zavést autobusem. Tímto opouštíme VDNCh a vracíme se metrem zpět na stanici Lubjanka, kde jdeme do Dětského miru na oběd. Volba padne na Pho Bo. A je to excelentní výběr. Za 350 Rublů dostanete vyloženě lavor plný polévky a k tomu hromadu příloh. Porce byla tak veliká, že sám jsem měl problém ji dojíst. Prostě jedinečný gurmánský zážitek. Pozdním obědem ještě dnešní den ale zdaleka nekončí. Ještě máme několik restů. Jeden se nachází nedaleko Lubjanky. Jedná se o nultý pražec Transibiřské magistrály, který je umístěn na Jaroslavském náměstí. Jelikož dnešní den se koná i jeden z mnoha protivládních protestů, tak je metro plné policistů a lidí s Ruskou vlajkou nebo cedulemi Ljubov Sobolová, která byla jedním ze symbolů těchto protestů. Nutno podotknout, že v ten den to byl jeden z mála protestů, kdy se masově nezatýkalo. Počasí se konečně umoudřilo a začalo vykukovat slunce. Z Jaroslavského nádraží sedáme opět na červenou linku metra jedeme do stanice Universitet, kde se chceme podívat na majestátní budovu Lomosovovy univerzity. Bohužel od metra je budova ještě poměrně vzdálená. Ale návštěva stojí za to. Z fotek to tak nevypadá, ale je to opravdu majestátná budova. Pokračujeme dále už nám zbývá jen poslední bod, a to Památník veliké vlastenecké války, který se nachází u stanice metra Park pobědy. Zde se kromě již zmíněného památníku nachází vítězný oblouk oslavující vítězství nad Napoleonem. Na to že jsme v Rusku a samotné Moskvě, tak mi tento památník přišel málo monumentální. Prostě na Rusko jsem čekal něco více. Dominantou památníku je 141,8 m vysoký obelisk, kde každých 10 cm symbolizuje jeden den války. Tímto naše dnešní prohlídka města končí. Zajedeme si ještě nakoupit do naší Billy a po nákupu se ještě necháme zlákat místní nabídkou Burger Kingu, kdy za 250 Rublů jsme dostali 6 položek menu. Poté už se jen vracíme na hostel a po tak náročném dni jdeme spát.Užitečné odkazy:
Mapy 2GISStránky Ruských železnic
Moskva na Wikitravel
Homebox Capsule Hotel
Rossiya airlines
Jízdenky na moskevské metro
Muzeum kosmonautiky
Moskva podle Tonica
Moskva podle Romana Herdy
Moskva podle Michala na cestách