9.8.2019 Rusko
Z dálného východu se během okamžiku přesuneme zpět na západ a ocitáme se znovu v Moskvě. Aneb dnešní vyprávění bude o tom, jak měl náš den 32 hodin. Jelikož příjezd do Chabarovsku je v sedm hodin, tak probuzeni jsme už v šest ráno. Rozloučíme se s manželským párem a z nádraží jdeme hned na autobus, který nás odveze až na letiště. Jelikož odlet našeho letu společností Rossiya airlines je v 11:20, tak ve městě nic nepodnikáme. Jízdenky se kupují u průvodčí v autobuse. Paní se tváří, že ji tato práce opravdu baví. Na letišti jsme cca za půl hodiny. Check-in ještě nezačal, tak čekáme poblíž a čas vyplňuji zasláním digitálních pohlednic české pošty babičkám a zjišťováním, jakým typem letadla vlastně poletíme. K mému milému překvapení nás čeká legendární Boeing 747 Jumbo jet. Check in i security proběhne bez problémů. Vtipnější je nástup do letadla. Letiště nemá nástupní tunely, tak se přepravujeme autobusy. My jdeme mezi posledními a dobře děláme, protože první dva autobusy čekající plné u letadla, ještě nevypustili lidi ven a ti se tam tak museli několik minut tísnit. Po vystoupení z autobusu se hned všichni začali fotit. To se ovšem nelíbilo ochrance, která to hlásila jen v ruštině, takže jsme to nevnímali. Až když Žanet dostala řádné seřváno, že pořád fotí, tak jsme pochopili i my. Odlet v 11:20 a přílet do Moskvy byl ve 12:40. Takže jsme letěli osm hodin a pořad jsme měli před sebou půlku dne. Let probíhal bez problému. Dokonce jsme dvakrát dostali teplé jídlo. Což bylo od letenky za pět tisíc dost nečekané. Zbytek času jsme trávili sledováním posledních dílů Stranger things. Do Moskvy přilétáme na letiště Šerementěvovo na čas. S Jumbem zažiju to nejjemnější přistání v životě. Je tak měkké, že ani není cítit, že jsme dosedli. Při čekání na zavazadla zapnu data a hned první zpráva co na mě vyskočí, informuje o tom, že v Moskvě letadlo při rozjezdu vyjelo z dráhy. Ještě, že už jsme na zemi :D. Když mi dorazil batoh, čekalo mě další nemilé překvapení. Tak nějak jsem totiž cítil vodku. Vybalím věci a zjistím, že mi do batohu vyteklo půl láhve a polilo mi tak většinu čistých věcí. Potěší. Ruské vodky opravdu netěsní. Vykodrcáme se z letiště a sedáme na autobus číslo 817, který nás zaveze na metro (fialová linka, stanice Planernaya). Platit se dá kartou na terminále v autobuse. Jízda stojí 42 Rublů (při platbě kartou). Mezitím se rozpršelo. Jak jinak že. Cena za autobus je dobrá, ale cesta zabrala v zácpě asi hodinu a půl, a to jsme byli pořád na okraji. Ve stanici metra je mi poprvé zevrubně zkontrolován batoh. Tzn. Ručním detektorem mi ho z vnějšku projedou, a to je vše. V automatu se snažíme si zakoupit tří denní lístek, ale není nám nabídnut, tak musíme na pokladnu, kde nám ho bez problému prodají. Sedáme na metro a po dvou přestupech jsme v místech, kde by se měl nacházet náš hostel. Musíme ještě několik set metru pěšky. Špatně se zorientuji v mapě a zvoníme na dveře o ulici vedle. Na podruhé už trefujeme. I díky tomu, že to je náš první hostel, co má ceduli s názvem. Hostel je kapslový a při placení dostaneme z obou stran potištěnou A4 s pravidly o tom, co zde nesmíme. Díky toho všeho si hostel vysloužil přezdívku Gulag. Na druhou stranu zde bylo čisto. Na chvíli si odpočineme a k večeru se vydáváme do města. Žanet se očividně moc nechce, ale jsme poslední dny v Rusku, tak to musíme využít. Cílem je Izmajlovský Kreml, na který jsme vlastně přišli díky filmu Anna, který jsme viděli v Irkutsku. Na mapě jsem ho nemohl pořádně najít, tak jsem si odvodil, že bude poblíž Izmajlovského parku. Sedáme na metro a vystupujeme v parku (stanice metra Izmajlovkaja). Venku pěkně prší a já zjišťuji, že Kreml je odsud asi 2 km. Při pohledu na Žanet tuhle informaci takticky zamlčuji a vydáváme se na pěknou procházku deštivým parkem, který spíše připomíná Šerwood. Nakonec alo do cíle asi po hodině přicházíme. Tip. pokud se nechcete procházet parkem, stačí vystoupit na dřívější stanici Partizanskaja, která se nachází hned u Izmajlovkého Kremlu. Začíná na mě pomalu doléhat časový posun a začínám si připadat jako po celovečerním tahu. Aby taky ne. Mé vladivostocké hodiny už odbývají pět ráno a já si zde ještě pochoduji po městě. Po prohlídce sedáme na metro s jedeme směr hostel s mezi zastávkou na stanici poblíž Billy, kde jsme dokoupili zásoby. Poté už jedeme rovnou na hostel. Dáme večeři, sprchu a jdeme konečně spát.Užitečné odkazy:
Mapy 2GISStránky Ruských železnic
Moskva na Wikitravel
Homebox Capsule Hotel
Rossiya airlines
Jízdenky na moskevské metro