7.8.2019 Rusko
Dnešním dnem už nebude život jako dřív. Naše cestovatelské veledílo, životní sen
a výzva jsou u konce. Po čtyřech dnech trávených ve vlaku se ocitáme na samotném konci Transsibiřské magistrály ve městě Vladivostok.
Vladivostok - Symbolický polsední pražec Transsibiřské magistrály a fakticky konec naší cesty
O půl třetí odpoledne vystupujeme konečně z vlaku. Za zády deset tisíc kilometrů a před námi už jen posledních pár dnů dovolené a v hlavě ten vítězný pocit že jsme to zvládli. Na nástupišti nás uvítá pomník symbolizující poslední pražec magistrály s kótou 9288 kilometrů.
Vladivostok (foto Žanet)
Focením pražce a přilehlé lokomotivy se zdržíme natolik, že na nástupišti jsme zůstali jako poslední. To nám způsobilo úsměvný problém, a to, jak se dostat z nástupiště do města. Nádraží je totiž ostrovní, tj. z obou stran má koleje. Musíme tedy do nádražní budovy, kde nám samozřejmě musí zrentgenovat batohy a poté hledáme východ. Nakonec musíme do patra a po chvilce hledání těch správných schodů se tam i dostaneme a posléze jsme z nádraží venku. Jenže. Jsme vlastně v Rusku? Všude okolo se to jen hemží Číňany. Jenom ta azbuka to jistí, i když i tu už pomalu začínají vytláčet čínské znaky. Nicméně už vím, proč je zde tak drahé ubytování. Číňany je potřeba pořádně oškubat.
Vladivostok - Nádražní budova (foto Žanet)
Vladivostok - Rusko nebo už Čína ? (foto Žanet)
Vladivostok (foto Žanet)
Na ubytování jdeme pěšky. Náš Hostel Arbat 11 se totiž nachází na nedaleké promenádě na ulici Admirála Fokina. Podle GPS jsme na místě. Opět klasika žádná cedule ani žádný zvonek. Po několika minutách zoufalého hledání a ujištění se, že jsme na správném místě, přichází na řadu telefon. Týpek naštěstí umí anglicky a už nám běží otevřít hlavní bránu vjezdu do dvora, kde se nachází vstup do hostelu. Zaplatíme vybalíme se a rychle do sprchy. Po čtyřech dnech její absence, už byla opravdu potřeba. Jenže hostel s hodnocením 7,5 opět nezklamal. Když vynechám čistotu koupelny a záchodu, tak extra bonusem zde byla nefunkční sprchovací hadice. Takže pěkně na Inda do pokleku pod kohoutek a polívat se vodou. Po čtyřech dnech ovšem bereme za vděk vše.
Vladivostok - Krásné zátiší našeho hostelu (foto Žanet)
Už zase docela voňaví můžeme konečně vyrazit do města, a hlavně na oběd. Ten realizujeme v námi známém a dlouho nepotkaném řetězci Stolovaja No 1. Stejně jako v Petrohradě i zde neberou karty.
Vladivostok - Konečně zase pořádný oběd (foto Žanet)
Takže sprchu máme za sebou, jsme i dostatečně nasycení, tak teď by to chtělo nějaké ty památky. Nejblíže je centrální náměstí s jeho Spaso-Preobraženským chrámem.
Vladivostok - Památník bojovníkům za moc sovětů na Dálném východě (foto Žanet)
Vladivostok - Spaso-Preobraženský chrám (foto Žanet)
Hned vedle se nachází veliká prodejna suvenýru, kde seženete opravdu všechno. Od levných magnetek, přes vojenské čepice až po tričko s potiskem Vladimíra Putina, jedoucím na medvědovi. Dodnes lituji, že bylo jen v dětské velikosti a že jsem si ho nekoupil.
Vladivostok - мужик (foto Žanet)
Jakmile máme suvenýry nakoupeny, pokračujeme v prohlídce města. O Vladivostoku se říká, že je to ruské San Francisko a skutečnost není daleko od pravdy. Ulice zde mají podobnou kopcovitou strukturu. Dokonce mají i podobné zvlnění. A aby podobnost byla ještě větší, tak zde mají i něco na způsob Golden Bridge. Jmenuje se Zlatyj most, je sice bílý, ale má taky dva nosníky jako jeho americký kolega. Oproti němu se na něj ale nedostane pěšky, protože je jen pro auta. Ale na most se půjdeme podívat až později. Nejprve se dostáváme do parku zvaného Admiralskyj skver. A za ním na nás vykoukne vyřazená ruská ponorka typu C-56, ze které je dnes muzeum. Vstupné jen 100 Rublů, takže plán je jasný jdeme dovnitř. V ponorce jsem ještě nikdy nebyl. První úsek je sice vykuchaný a je z něj výstavní plocha muzea, ale další tři bloky už jsou originální stísněné místnosti, ve kterých trávili svou službu námořníci. Asi největší problém mi dělal průchod mezi kulatými tlakovými dveřmi, které nebyly zrovna největší.
Vladivostok - San Francisco ? (foto Žanet)
Vladivostok - Admiralskyj skver (foto Žanet)
Vladivostok - Věčný oheň a chrám sv. Ondřeje (foto Žanet)
Vladivostok - Ruská ponorka C - 56(foto Žanet)
Vladivostok - Výstavní část ponorky
Nabito
Dobrou noc
Projdeme se podél pobřeží a přístavu Tichomořské floty a opět se ocitáme na centrálním náměstí. Z něj jdeme na vyhlídku, abychom měli pěkný výhled na Zlatyj most. Pěkné počasí se začíná kazit a na vyhlídce, kterou k našemu překvapení stráží Cyril a Metoděj (a desítky Číňanů), už nás smáčí jemný déšť.
Vladivostok - Loďstvo Ruské tichomožské floty (foto Žanet)
Vladivostok - Dopravní špička (foto Žanet)
Vladivostok - Zlatyj most (foto Žanet)
Vladivostok - Cyril a Metoděj shlížejí na město (foto Žanet)
Vladivostok - Ulice Admirála Fokina (foto Žanet)
Více už toho dnes nestihneme a vracíme se zpět na hostel. Venku se mezitím pěkně rozprší. Jelikož by to chtělo ještě něco na snídani. Z nějakého mi neznámého důvodu přehlédnu na mapě nedaleké veliké nákupní centrum a místo toho jdeme asi kilometr do malé prodejny, kde stejně nic moc není. Jako bonus solidně zmokneme. Už totiž neprší, ale padá voda. Cestou zpět s nepořízenou se zastavíme ve stolovaji, na kterou náhodou narazíme, a kde mají solidní zimu od klimatizace.
Vladivostok - Večeře
Po večeři tedy jdeme ještě do toho velikého obchodního centra, kde už je podstatně větší výběr. A tímto dnešní první den ve Vladivostoku zakončujeme.
Užitečné odkazy:
Mapy 2GIS
Stránky Ruských železnic
Vladivostok na Wikitravel
Hostel Arbat 11
