31.7.2019 Rusko
Další zastávkou na naší cestě po Transsibiřské magistrále
je město Irkutsk, nacházející se poblíž největší zásobárny sladké vody na světě bájného jezera Bajkal.
Irkutsk (foto Žanet)
Jelikož příjezd do Irkutsku je až v půl jedné odpoledne, tak vstávání bylo svévolné a nenásilné. V Angarsku vystoupilo veliké množství cestujících vyjma našeho spolucestujícího, který to trochu zaspal. Resp. měl na uších sluchátka a neslyšel, že ho průvodčí upozorňuje na to, že se blíží jeho zastávka. Jelikož po Angarsku následoval až Irkutsk, do kterého byl příjezd až za 2 hodiny, tak si klučina trochu zajel. Do Irkutsku přijíždíme na čas. Už na nádraží si všimnete, že v tomhle městě se razí ruské „Car je daleko“. Poznalo se to podle toho, že na bezpečnosti kontrolu při vstupu do nádražní budovy se zde z vysoka dlabe, přestože u vstupu ochranka vysedávala.
Irkutsk - Hlavní nádraží
Další, co vás praští do očí, je stav tramvajových kolejí, na které narazíte hned po vyjití z nádražní budovy. Tady už je to ten pravý východ prach špína a rozpadající je tramvajová doprava. Co byjste taky chtěli, když jízdenka stojí 15 Rublů což je cca 5 korun.
Irkutsk - Údržba kolejového svršku na vysoké úrovni
Že je tramvaj tak extra výhodná ještě nevíme a na náš Art-Hostel, nacházející se cca kilometr od nádraží, jdeme pěšky. Přes lehce se třesoucí Glazkovskyj most přecházíme veletok Angara, který vytéká z jezera Bajkal. Taky je z něj pěkně vidět inverze, která se nad městem nachází. Soudíme, že je to asi z lesních požárů.
Na hostelu už nás čekají a mladá a příjemná recepční je naprosto uchvácená z Žanetiny ruštiny. Co se týká hodnocení, tak tento hostel se v mém žebříčku ruských ubytoven řadí na druhé místo. Byl zde klid a hlavně čisto. Nevýhodou byla jen mala kuchyňka. Dáváme větší oddychovou pauzu a do města vyrážíme až po páté hodině. Naše první kroky směřují na náměstí Grafa Sperangoského, kde se nachází veliká budova Domu sovětu.
Irkutsk - Dům sovětu
Naše další kroky vedou k promenádě podél řeky Angary, kde se kromě několika soch nachází kostel Bogoyavleniya, který je bohužel v rekonstrukci. Zajímavou atmosféru dne dokresluje všudy přítomná inverze. Na druhou stranu nikde nejsou viditelné stopy po jarních zničujících povodních, na které nás ve vízovém centru upozorňovali.
Irkutsk - Promenáda podél řeky Angary (foto Žanet)
Irkutsk - Kostel Bogoyavleniya
Dnes bych chtěl ještě stihnout sochu Admirála Kolčáka, který velel carským vojskům při bolševické revoluci. To znamenalo dojít podél promenády na konec a pokračovat po hlavní silnici. Až k soše. Jakmile se k ní přiblížíme, tak vidím, že se k ní nedostaneme, protože mezi námi a sochou je rušná čtyřproudá silnice a nikde žádný přechod. Takže sochu vyfotím jen z dálky a k tomu přidám ještě vedlejší Znamenskiy monastyr a jdeme zpátky.
Irkutsk - Promenáda podél řeky Angary (foto Žanet)
Irkutsk - Kolčákova socha
Irkutsk - Znamenskiy monastyr
Z výstaviště se svezeme maršrutkou. Chtělo by to večeři, ale stejně jako v Jekatěrinburgu zde mají ten stejný neduh, že po sedmé večerní už je většina stolovají zavřených. Nakonec na 2GIS najdu Kafe Rukola, které má ještě otevřeno. Navíc po sedmé mají slevu a nachází se poblíž našeho hostelu. Na druhou stranu takhle pozdě už nemají takový výběr.
Po vydatné večeři skočíme ještě na malý nákup a poté se vracíme na hotel. Při příchodu se na nás hned vrhnul nový recepční, jestli nemáme nějaké jídlo v ledničce, protože v ní zrovna dělal pořádek, který dělal každý den a podezírám ho z toho, že jídlo, ke kterému se nikdo nehlásil, prostě během večera snědl. Večer už dáme jenom sprchu trochu vodky a jdeme spát. Zítra se vypravíme k jezeru Bajkal.
Užitečné odkazy:
Mapy 2GIS
Stránky Ruských železnic
Irkutsk na Wikitravel
Art hostel
