3.8.2019 Rusko
Poslední den v Irkutsku už u Bajkalského jezera trávit nebudeme a místo toho si projdeme zbytek města. Dneska to se vstáváním nepřeháníme a na cestu se vydáváme až po jedenácté hodině. Počasí je jak dělané na koupání. Škoda, že už k jezeru nejedeme. Z hostelu jdeme pěšky podél tramvajové tratě k soše irkutské kočky. Před ní nás ale ještě zaujmou zlaté věže Charlampievského Michajlovsko-Archandělského chrámu. Pokračujeme na Trudovo náměstí, kde se nachází budova cirkusu. Kousek od náměstí se pak nachází centrální tržiště, kolem kterého jsme během našeho pobytu několikrát projížděli. Od ostatních tržnic východní Evropy se moc neliší. Navíc i maso zde mají v chladících boxech. Dalším bodem je židovská synagoga, která svým vzhledem na první pohled synagogu nepřipomíná. Od synagogy se přesouváme k Evropskému domu, což je komplex pro Irkutsk typických dřevěných budov. V jedné se nachází hotel a v jedné informační centrum. Pro návštěvu dalšího místa musíme využít tramvaj, protože se nachází poměrně daleko. Jedná se o Michajlovský monastýr, který se nachází mimo centrum. Jsme vysazení na sídlišti, které představuje odvrácenou část Ruska. Dřevěné domy, a hlavně absence vodovodu. Pozná se to tak, že u studen jsou lidi s nádobami na vodu. Ono i na tom klášteru je patrné, že je trochu mimo zájem turistů, protože není až tak moc udržovaný, ale hlavně ty místní životní podmínky byly docela děsivé. Ze středověku se opět tramvají vracíme do dnešního století. Zkoukneme Krestovozdviženský kostel. Sochu Babra což je mytologická zvířecí kombinace bobra a tygra. Ve výsledku to vypadá jako kočka :D. Pokračujeme do nákupní zóny mezi Sedovou ulicí a ulicí 3. Julja. Už máme docela hlad a dali bychom si zase Ramen. Ten se má nacházet v hlavním obchodním domě. Hledáme, hledáme, a nakonec se dozvídáme, že daná restaurace už je zrušena. Tak jdeme do podniku vedle obchodního domu. Dle oblečení místních to tipuji na docela luxusní podnik. My jako dva zpocení turisti jsme tam museli vypadat dost exoticky. Nicméně vyhozeni jsme nebyli a najíst jsme dostali. Ceny byly oproti normálu mírně vyšší. Po hodně pozdním obědě se vydáváme směr ostrov Konny, kde se nachází dětská železnice. Bohužel poslední vlak jede v pět, tak akorát stíháme vyfotit jeho odjezd. Posledním bodem dnešního dne je ledoborec Angara, který je zakotvený u Irkutské přehrady a je z něj uděláno muzeum. K tomu, abychom se k němu dostali, musíme využít maršrutku, jejiž číslo vyhledávám opět v aplikaci 2GIS. Bohužel dnes se na přehradě koná nějaké slavnost, takže je všude plno lidí. Projdeme se jenom kolem, pak chvíli pozorujeme akrobaty na vodních skútrech a vodním jetpacku a jedeme zpátky. Tentokrát sedáme na autobus značky Hyundai, kde se ani neobtěžovali odstranit originální korejské reklamy. Autobus nás hodí jen do centra, kde přesedneme na tramvaj. Mraky vypadají, že se chystá veliká bouřka, tak doufáme, že nezmokneme. Večeři vyřešíme stolovajou v mezizastávce a poté jdeme provést veliký nákup na naši čtyřdenní cestu vlakem. Nákup se skládá především z velikého množství instantních čínských polívek a instantního pyré. Dále vodky a odpovídajícího množství džusu, sloužícího jako krytí plus další nezbytnosti. Na hostelu vypereme všechny věci, protože už pomalu nemáme v čem chodit. Namícháme vodky, zabalíme se a usínáme u tradičního ruského filmu „Svéráz národního lovu.“Užitečné odkazy:
Mapy 2GISIrkutsk na Wikitravel
Art hostel