2.8.2019 Rusko
Třetí den v Irkutsku budeme opět trávit u břehů Bajkalského jezera.
Původní plán zdolat část trasy Listvjanka – Bolšije koty Pribajkalského národního parku nám úplně nevyšel, a tak náhradním plánem byla návštěva vesnice Bajkal na druhém břehu řeky Angara.
Stará parní lokomotiva ve vesnici Bajkal (foto Žanet)
Vstáváme brzy, abychom stihli naši maršrutku směr Listvjanka. Tam přijíždíme po desáté hodině a čeká nás nelehký úkol. Pro vstup do Pribajkalského národního parku potřebuje povolenku. Dle všech zdrojů na internetu se dá vyřídit u konečné maršrutek. Jdeme tedy na udanou adresu. A místo správy národního parku vidíme opuštěnou budovu. Jdeme se poptat naproti do turistické kanceláře a ti nás posílají o dům vedle. Tam už se správce parku opravdu nachází, jenomže nám sdělí, že povolenky se vydávají v kempu, který je na začátku trasy. Z toho vyplývá, že jsme si zajeli úplně zbytečně protože začátek trasy je na začátku, a tedy na druhém konci vesnice, než jsme my. Tak se tedy vydáváme podél břehu jezera na druhý konec Listvjanky.
Listvjanka (foto Žanet)
Ujdeme větší polovinu a zjistíme, že nám cesta zabrala hodinu (z maršrutky to tak daleko nevypadalo). Když se tedy vše nasčítalo, bylo už skoro dvanáct hodin, a to jsme ještě nebyli u cíle. Kupeckými počty bylo jasné, že z plánovaného výletu bychom moc nestihli. Nastal tedy čas pro plán B. Při příjezdu do Listvjanky jsme si všiml přístavního mola s jízdním řadem na protější břeh řeky Angara, kde se nachází vesnice Bajkal. Padne rozhodnutí, že se podíváme právě tam. Když jsme došli na místo, tak nás hned odchytil týpek, který nás za 200 Rublů hodil na druhou stranu svým motorovým člunem. Při loučení mi dal vizitku, že mu mám zavolat, jak budeme chtít zpět na druhou stranu a vrátil se na protější břeh. Po výstupu ze člunu nás hned zaujala odstavená parní lokomotiva, kterou jsme se hned vydali prozkoumat.
Na motorovém člunu cestou do vesnice Bajkal (foto Žanet)
Stará parní lokomotiva ve vesnici Bajkal
U lokomotivy se nachází i malé nádraží, kde třikrát týdně zajíždí osobní vlak z Kultuku. Mimo to zde jezdí i turistický parní vlak. Trať samotná musí být zážitek, protože povětšinu času vede podél břehu jezera, ale jízdní doba je šílená.
Nádraží ve vesnici Bajkal (foto Žanet)
Pokračujeme podél trati a pozorujeme vraky lodí v různé fázi rozkladu místního přístaviště. Je to známka toho, že toto místo už má svá nejlepší léta za sebou. O tom nicméně vypovídá i chudobný stav této vesnice. Máme zde ovšem i jeden zážitek. Po cestě nás míjelo auta, ve kterém seděli dva sotva deseti letí kluci a nikdo jiný.
Vesnice Bajkal (foto Žanet)
Desetiletí řidiči v akci (foto Žanet)
Dojdeme na konec vesnice pokračujeme ještě kousek dále podél břehu až narazíme na cedule, varující, že dále se bez povolenky nesmí. Otáčíme to a jdeme zpátky. Lámanou ruštinou domluvím přes telefon odvoz a ve tři jsme zpátky v Listvjance.
A zpátky do Listvjanky (foto Žanet)
Vracíme se ke konečné maršrutek a cestou vyhlížíme vhodnou pláž, protože se praví, že ten, kdo se vykoupe v Bajkalu si prodlouží život o pět let. Škoda jen, že zase počasí přestalo přát. Nedá se nic dělat pověra je pověra a než mít kratší život, tak se vykoupeme i za studenějšího počasí.
Listvjanka (foto Žanet)
A je to
Když máme splněno zbývá nám poslední rest dnešního dne. Ochutnávka místní uzené ryby Omul. Jako na potvoru cestou na tržiště vylezlo slunce začalo zase být pěkné počasí. Protože oba dva moc ryby nejíme, tak si na zkoušku dáme tu nejmenší rybu z nabídky. Jenže nám nakonec zachutná natolik, že si ještě vezmeme jednu větší na večeři.
Listvjanka (foto Žanet)
Rybí trh v Listvjance (foto Žanet)
Bajkalský Omul
Je čas odjezdu. Jdeme na konečnou a je zřejmé, že dnes zde čeká více lidí než včera. Naštěstí přijedou rovnou dvě maršrtutky, tak se dostane na všechny. Po příjezdu do Irkutsku skočíme opět na večeři do Kafe Rukola, nakoupíme v obchodě a jdeme na hostel a spát.
Užitečné odkazy:
Mapy 2GIS
Irkutsk na Wikitravel
Online rezervace autobusů
Stránky Bajkalského národního parku
Art hostel
