1.8.2019 Rusko
Druhý den v Irkutsku se konečně vydáme k Bajkalskému jezeru. A jelikož vše nešlo úplně podle plánu, tak ještě stihneme navštívit kostel Kazaňské matky boží. Se vstáváním to již tradičně není žádná sláva a na cestu se vydáváme až po desáté. Máme přece času dost. Musíme dojít na nejbližší zastávku autobusu, který nás hodí na pro nás vzdálené autobusové nádraží. Tímto zažijeme prémiové svezeni v ojetině korejského autobusu značky Hyundai, které tady hojně jezdí. Na nádraží dorážíme kolem jedenácté a přichází tvrdé vystřízlivění. Jdeme ke kase. Chceme dvě jízdenky do Listvjanky (vesnice na březích jezera). Je nám řečeno, že nejbližší volná maršrutka je až v půl druhé. Šok, ale co se dá dělat. Mé doporučení je koupit si lístky den předem nebo si jej koupit přes internet. Obojí je možné. Neověřenou možností je poptat se po odvozu na parkovišti dodávek mimo nádraží, které se nachází nalevo od budovy. Jednou jsme tam totiž zastavovali a nabírali lidi. Otázkou je, co budeme nyní do půl druhé dělat? V mapách vidím, že poblíž je jeden z naších cílů Chrám Kazaňské matky boží. Předtím ještě nakoupíme nějaké pivka, vodku a svačinu na cestu. Tady se poprvé setkávám s ruským neduhem u vodek. Některé, ač ještě nebyly otevřené, tečou přes vršek, když jsou naležato. Pěšky jdeme tedy ke kostelu. K naší smůle zrovna dorazil autobus Číňanů. Po prohlídce kostela se vracíme k nádraží a hledáme něco, kde bychom pojedli. Výběr stolovají je dostatečný, akorát že v první slušné bylo plno, další dvě nás neoslovily výběrem, a tak jsme zakotvili v modernějším podniku, kde se platilo jídlo dle váhy. Po obědě už jdeme na nádraží. Po chvilce čekání nasedáme do maršrutky a svižným tempem jedeme konečně směr Bajkal. Cesta k němu, konkrétně do vesnice Listvjanka, trvá něco přes hodinu. Jedeme až na konečnou. Tam se nachází informační centrum, kde je možné koupit jízdenky na zpáteční autobus. Tam nás ovšem paní opět schladí, protože nám oznamuje, že jsou všechny dnešní spoje vyprodány, ale radí nám ať počkáme na parkovišti, kde co 20 minut vyjíždějí maršrutky na Irkutsk, na které není třeba rezervace (jen se do ní musíte vejít). Vydáváme se na procházku podél břehů jezera. Všude nás lákají na projížďku Těplochodem (lodí) po jezeře. Aby zaujali co nejvíce lidí, tak mají mikrofony s velkými reproduktory, do kterých ještě na pozadí pouštějí ruskou disko hudbu. Cestou narážíme na místní tržiště, kde se kromě obrovského množství suvenýrů, prodávají taky čerstvě uzené ryby z Bajkalu. Komediálně působí, když procházíte kolem prodavaček a všechny neustále dokola otevírají poklop do krabice, kde mají ryby umístěné. Jelikož oba dva ryby moc nemusíme, tak dnes ještě nabídce odoláváme a pokračujeme v procházce podél jezera. Chtěli bychom se upiknikovat někde na klidnějším místě. To nacházíme na pláží až za vesnicí. Bohužel dnes není počasí na koupání.¨ V půl šesté usoudíme, že bychom měli jít nahánět maršrutku, abychom se zavčasu dostali domů. Že jsme na správném místě jsme poznali hned, protože se na něm začali shromažďovat místní. Nakonec to bylo tolik lidí, že jsem měl obavu, zda se tam vlezeme. Povedlo se a v šest už jsme jeli zpátky do Irkustku. Bohužel maršrutka končila u tržiště, tak jsme ještě museli naskočit na druhou, která nás hodí na autobusové nádraží, protože potřebujeme koupit lístky na zítřek. To už naštěstí nebylo tak tragické jako dnes a na požadovaný čas jsme lístky dostali. Potěšení úspěchem jsme ještě zajeli na večeři do naší včera objevené stolovaji Kafe Rukola. Po ní jsme ještě skočili do obchodu pro večeři se snídaní a poté jsme se vrátili na hostel a den zakončili koštem vodky Ozero a hledáním informací o tom, kde se dá sehnat povolení ke vstupu do Bajkalského národního parku do, kterého máme zítra namířeno.Užitečné odkazy:
Mapy 2GISIrkutsk na Wikitravel
Online rezervace autobusů
Art hostel