Mé kulturně vzdělávací dobrodružství na Maltě pokračuje dalšími dny.
Dwejra - Bývalé Azurové okno
Den 4.
Odpolední výuka značí, že dnes bude čas jen na krátký dopolední výlet. Proto vyrážím na návštěvu sousední Vallety, která je lehce dostupná díky trajektu Původně jsem chtěl využít trajekt, který vyjíždí ze Sliemy v 8:30 Nicméně byl jsem líný vstávat, a nakonec jsem byl rád, že jsem stihl trajekt v 9:00. Jízdné na trajekt se platí hotově u stánku u trajektu. Já kupuji rovnou zpáteční jízdné za 2,8 Euro, které je výhodnější 2 x 1,5 euro, které se platí za jednu jízdu. Cesta trajektem zabere 5 – 10 minut. Po vylodění se vydávám na náhodu úzkými uličkami. Nakonec jsem se stejně objevil na hlavní ulici Triq Ir-Repubblika, po které jsem došel na náměstí svatého George, kde se nachází prezidentský palác.
Trajekt ze Sliemy
Valletta
Valletta - Triq Ir-Repubblika
Valletta - Náměstí svatého George
Valletta - Prezidentský palác
Taky jsem chtěl vidět hlavní dominantu města basiliku Our Lady of Mount Carmel, u které bohužel není žádné náměstí ani prostor, aby se dala celá vyfotit. Za to se dá do ní alespoň zdarma nakouknout, a také se tam může i fotit.
Valletta
Valletta - Basilika Our Lady of Mount Carmel
Následuje procházka kolem pobřežních hradeb s výhledy na všechny strany. Zjevuji se u zvonu Obležení, který slouží jako pomník a vzpomínka na bitvu o Maltu za 2 sv.války. Odtud byl taky pěkný výhled na přístaviště, kde zrovna kotvily dvě výletní lodě.
Valletta
Valletta - Výhled na Sliemu
Valletta - Zvon Obležení
Pokračoval jsem kousek dál až jsem se kousek dál objevil u dolních Barackých zahrad s ještě lepším výhledem na lodě. Pokračoval jsem podél pobřeží, až jsem se ocitl u Victoria Gate.
Valletta - Dolní Baracké zahrady
Valletta - Chrám sv. Uršuly
Valletta - Victoria Gate
Odtud jsem pokračoval po schodech a došel ke katedrále sv. Johna. Kousek od něj se již nachází Triq Ir-Repubblika, která je o dost plnější než předtím. Po ní pokračuji k hlavní bráně, za Tritonovo náměstí až na náměstí San Publju, kde se nachází i stejnojmenný kostel.
Valletta - Katedrále sv. Johna
Valletta - Kostel San Publju
Pokračuji ještě kousek dále až dojdu k Argottiným zahradám, ze kterých je pěkný výhled na Maltu.
Valletta - Argottiny zahrady
Tímto jsem vlastně skončil, protože mi Zbývalo asi 20 minut do odjezdu mého trajektu. Večer po škole jsem se vydal na procházku do trochu vzdálenějšího Lidlu. Cestou jsem narazil na unikát v podobě zaparkované Škody 120 L.
Ještě předtím jsem si trochu nevýhodně koupil „Tallinja card 12 single day journeys“. A proč nevýhodně ? V té době jsem ještě nevěděl, že jízdenky u řidiče jsou přestupní. A proto jsem si napočítal, že se mi vyplatí tato předplacená karta na 12 jízd, které stojí 15 Euro. Jenže místo deseti jízd jsem v reálu vyčerpal jenom 6, takže jsem trochu prodělal.
Pro cestu zpět z Lidlu jsem využil autobus číslo 202. (pro hledání jízdních řádů jsou nejlepší Google maps, každý autobus má zdarma wifi). Ten byl nacpaný k prasknutí, a to takovým způsobem, že na další zastávce řidič odmítl další nastoupivší. Trochu ta jízda připomínala ukrajinskou maršrutku. Ve Sliemě ještě stihnu nakoupit suvenýry. A večer už jen relaxuji na pokoji.
Den 5.
Dopolední škola neznačí nic jiného, než že mě čeká další delší odpolední výlet. Dnešním cílem bude ostrov Gozo. Jakmile odbije druhá hodina spěchám na zastávku autobusu, protože autobus číslo 222 mi odjíždí 14:15. Nasedám a jedu směr Cirkewwa, kde se nachází přístaviště trajektu na ostrov Gozo. Nevýhodou autobusu číslo 222 je, že do Cirkewwy jede přes hodinu. Po asi hodině a čtvrt dorazím do Cirkewwy a jsem vyložen přímo před terminálem trajektu. Kousek od Cirkewwy se nacházejí dvě nejkrásnější pláže Malty (alespoň podle místních) Paradise Bay a Mellieha Bay. Vraťme se k cestě. Zajímavosti je, že za plavbu na Gozo se neplatí. Platí se až zpáteční cesta z ostrova. Taky mě docela zaujalo, že na to, jak málo lidí jede, je loď docela naddimenzována. Připočteme-li fakt, že trajekt vyjíždí každou třičtvrtě až půl hodinu. Počasí je parádní svítí slunce a mírně pofukuje. Plavba trvá 25 minut a proplouváme i kolem ostrova Comino.
Ostrov Comino
Ostrov Comino
Ostrov Gozo - Imgarr
Jakmile dorazím na Gozo, tak musím najít zastávku autobusu číslo 301, který mě odveze do hlavního města tohoto ostrova, Viktorie (Rabatu). Tam mám v plánu přestoupit na linku číslo 311, kterou bych měl dojet ke známému, resp. bývalému Azurovému oknu. Nicméně na autobusovém nádraží ve Viktorii zjišťuji, že přípojný autobus mi jede až za 40 minut. To mi ovšem tolik nevadí a daný čas využívám k návštěvě místní citadely. Na ni je těch 40 minut tak akorát.
Victoria - Citadela
Victoria - Citadela
Victoria - Citadela
Victoria
Victoria - Citadela, katedrála sv. Marie
Poté sedám konečně na autobus 311 a za dvacet minut vystupuji u Azurového okna, vápencová skalní brány, která už sice neexistuje (brána se zřítila v roce 2017 po období silných bouřek), ale ještě když existovala, tak se proslavila svatbou Daenerys v seriálu Game of Thrones. Jinak jsem sem dorazil asi v půl šesté. Zpáteční autobus jede za hodinu. Mám tedy hodinu na to, abych stihl prozkoumat všechny atrakce. První z nich je Inland Sea, což je takový vnitřní bazén, do kterého skrze skalní trhlinu protéká mořská voda.
Gozo, Dwejra - Inland Sea
Druhou atrakcí je zmiňované Azurové okno, které už tedy neexistuje a ani není poznat, kde původně stálo, ale z korálových útesů je krásný výhled na západ slunce a na mořem omývané okolní skály.
Gozo, Dwejra - Bývalé Azurové okno
Dokonce jsem tady smočil nohy, protože teplota moře v tuto říjnovou dobu byla 24 stupňů. Teplotu vzduchu ukazovaly autobusy 28 stupňů. Po hodině nasedám na autobus a vydávám se zpět do Viktorie. Zde přestupuji na autobus číslo 301, který navazuje, a který mě odveze k trajektu. Tentokrát zaplatím 4,65 Euro za něco jakoby zpáteční jízdenku a ve tmě se vydávám na cestu zpět na Maltu. Bohužel autobus 222 má stejný odjezd jako je příjezd trajektu, což v reálu znamená, že nečeká, což je na prd, protože další by měl jet až za hodinu. Čekat se mi nechce a sedám na autobus X1, který mě odveze do Pembroke, kde přesednu na autobus číslo 13, který mě odveze do Sliemy, kde dorazím asi kolem desáté hodiny. Skočím si ještě nakoupit do Intersparu a udivuji se jak je zde už mrtvo. Dorazím na hotel a únavou usínám.
Den 6.
Předposlední den na Maltě mám školu odpoledne, což mi dává prostor jen pro krátký výlet. Rozhodují se pro rybářské městečko Marsaxlokk. Jelikož se mi nějak moc nechce vstávat, tak na autobus vyrážím až před devátou. Bohužel se ze Sliemy na Marsaxlokk musí jet s přestupem přes Vallettu, což cestu značně prodlužuje a zdržuje. Nejdříve tedy jedu 20 minut autobusem číslo 21, který často stojí v zácpách. Potom na hlavním autobusovém nádraží ve Vallettě čekám asi dalších 15 minut na autobus číslo 81, který jede přímo do Marsaxlokk. Tam se jede asi další tři čtvrtě hodiny. Takže všeho všudy mi zabere cesta kolem hodiny a půl. Tím pádem mám pouze jen hodinu na prohlídku městečka, protože zpáteční autobus mi jede 11:25. Rychlejším tempem si sem a tam projdu přístaviště, kde kotví malé barevné rybářské čluny, které jsou tak typické pro Maltu.
Marsaxlokk
Při pochůzce zahlédnu v dáli pláž, a jelikož jsem se tady ještě nekoupal, tak toto je má poslední možnost, jak tento rest napravit. Posledních dvacet minut tedy jsem si tedy vyhradil pro pláž. Ta se při bližším přiblížení ukáže jako docela špinavá a za normálních podmínek bych se tam asi nekoupal. Nicméně voda byla azurově čistá a vybírat jsem si už moc nemohl. Rychle se převleču do plavek, rychle skočím do vody, udělám pár fotek a rychle běžím na autobus.
Marsaxlokk
Marsaxlokk - Kostel Our Lady of Pompei
Marsaxlokk - Autobus do Valletty
Ten stíhám s asi tří minutovou rezervou. Poté následuje stejná situace jako cestou sem. Takže autobusem číslo 81 do Valletty a tam přestupit na autobus číslo 13. Ten měl jet původně ve 12:10. Nicméně přijíždí až ve 12:15 a ještě se navíc mění řidiči. Což znamená, že kolega si musí projít celý autobus a my tam tvrdem ještě minimálně dalších pět minut. Tím pádem je jisté, že přijdu pozdě na výuku. Tak se taky stane a do školy přicházím s patnácti minutovým zpožděním. Po škole si ještě zahrávám s myšlenkou jet na Blue Grotto, jenže to vypadá že bude pršet a tak nemá cenu se zase hodinu vláčet přes Maltu pomocí autobusu a místo toho volím rychlou svačinu v McDonaldu nakup v Intersparu a zevling na hotelu.
Den 7.
Budík v 6:30 byl krutý, ale nedalo se nic dělat. Škola mi domluvila transfer na letiště na půl osmou, a ještě jsem musel stihnout snídani a check out. Řidič taxíku mi samozřejmě řekne, že proč jedeme tak brzo, když dnes není žádná doprava. Na letiště tedy dorážím lehce před osmou. Letí mi to až 10:35. Takže odevzdám batoh, dostanu střední sedačky a jdu si sednout na food court sledovat nového spidermana. Odlet opět na čas. Letíme novým Airbusem A321 Neo s opět luxusním prostorem na nohy a obrovským LCD displejem přede mnou. Na jídlo opět lasagne s vaječinou.
Turkish Airlines - dopolední menu
V Istanbulu mě překvapí situace, kdy při východu z tunelu se kontrolují transferové letenky a jsem rovnou vyvedeni do odbaveného prostoru. Resp. nejsme posláni přes transferovou bezpečnostní kontrolu. Tentokrát čekám jen 3 hodiny. Při naloďování nám přepisují na letenkách sedadla, protože místo Airbusu letí obstarožní Boeing 737-800. Sedadlo dostávám opět uprostřed, navíc vedle tlouštíka, ale za byznys class což znamená, že mám luxusní místo na nohy. K jídlu dostáváme čevapí s rýží.
Luxus
Do Prahy přilétám o deset minut dříve. U východu mě překvapí Žanet s uvítacím transparentem 😊. Počkám na „Alfréda“ a do Boleslavi dorážím před osmou.
Malta mile překvapila. V říjnu jsou tam příjemné teploty ani vedro ani zima. Navíc je to země, kdy snad v každém městě je nějaká historická zajímavost, i když je pravdou, po týdnu mi ta všudy přítomná žlutá barva lezla krkem. Nicméně ostrov je tak malý, že většina atrakcí zabere tak hodinu času a myslím, že vše zajímavé se dá na ostrově stihnout tak za čtyři dny.
Užitečné odkazy:
Turkish Airlines
Hotel the Strand 115
Stránky maltské hromadné dopravy
Jízdní řád trajektů na Gozo
Jízdní řády trajektů do Valletty
