Pravděpodobně za vzorné chování jsem byl firmou vybrán k absolvování zahraničního kurzu anglického jazyka. A když, se mě ptali, jakou zemi si chci vybrat, tak Malta pro mě byla jasná volba. Hlavním důvodem bylo kromě velmi příjemných teplot v říjnu i to, že jsem na Maltě nikdy nebyl a sám od sebe bych se tam jen tak nepodíval.
Valletta
Den 1.
Budíček v neděli 5:30 byl neúprosný. Co se dá dělat. Za hodinu musím být na místě, odkud mě „Alfréd“ můj dnešní firemní transport odveze na letiště. Na letišti Václava Havla jsme o půl osmé po hodině jízdy. Do odletu zbývají dvě hodiny a na přepážce Turkish Airlines, se kterými přes Istanbul letím, není kupodivu žádná fronta. Jsem proto rychle odbaven, a dokonce mě ani nenutí odnést si batoh do prostor pro nadrozměrné zavazadla. Mám ještě dost času, tak to využiji nákupem svačiny a zubního kartáčku, co jsem nechal doma, v letištní Bille. Odlétáme na čas Turci příjemně překvapí teplým jídlem. Očekával jsem bagetu místo ní jsem dostal jídlo v podobě syrových lasagní/burku s vaječinou. Chuťově to bylo vynikající. K hlavnímu jídlu byl ještě salát, zákusek a teplá houska, kterou jsme si mohli namazat máslem a džemem. Mi jídlo bylo i dalším bonusem pro mě nezvyklé perfektní místo na nohy.
Jídlo dle Turkish Airlines
Jak jsem již psal letím přes Istanbul. Let zabere asi dvě hodiny z toho tak 20 minut rolujeme po novém Istanbulském letišti, poněvadž přistáváme na vzdálenější ranveji a jedeme na nejvzdálenější terminál E. Přistávací dráhy u terminálu E a F ještě nejdou dostavěny.
Nové istambulské letiště
Pominu-li přistávací dráhy, tak je stále vidět, že letiště ještě není úplně dokončeno. Chybí menší terminál, a kromě toho je zde ještě rozestavěno hodně přídavných budov. V Istanbulu mám 4 hodiny času na přestup. Bohužel jak jsem se dozvěděl, tak cesta z letiště do centra Istanbulu by měla zabrat asi hodinu a půl za předpokladu, že nebude zácpa (metro na letiště je teprve ve výstavbě). Když k tomu připočtu ještě tak hodinu nezbytného pochodu po letišti tak bych z města vůbec nic neviděl a pravděpodobně bych nestihl ani letadlo. Čas na letišti tak trávím prohlídkou duty free obchodů a psaním blogu Hlavní nevýhodou tohoto letiště je, že na záchodech není pitná voda a pítka zde taky nejsou. Je zde i docela komplikované najít stánek, kde se pitná voda dá vůbec koupit. Z toho důvodu jsem byl nucen přispět Erdoganovi asi 40kč za půl litru čisté vody.
Nové istambulské letiště
Směr Malta odlétáme s desetiminutovým zpožděním. Vedle sebe vyfasuji uřvané děcko (skoro tradice). Jídlo je opět parádní a dostávám plněný paprikový lusk s rýží, který je dochucen kořením, které se na Balkáně dává do čevapí, takže to chutná podobně. Let trvá dvě a půl hodiny, cestou míjíme Etnu a na Maltě přistáváme za tmy.
Etna v dáli
Pasová kontrola probíhá docela rychle a za ní už mě čeká na výdeji batoh. Nebylo by to moje štěstí, abych zjistil, že mi v batohu vytekla voňavka (další tradice). Paráda. V příletové hale už mě čeká můj „Alfréd“ číslo dvě, který mě odveze na hotel 115 Strand ve Sliemě. Při nástupu se mi stane faux pas, když zapomenu, že na Maltě se jezdí vlevo a já se chystám usednout na místo řidiče. Po 20 minutách jsem vyložen u hotelu. Provedu check in, zaplatím za pobyt a jdu se ubytovat. Jelikož cesta byla docela náročná, tak už se dnes nikam nechystám a kolem desáté jdu spát. Před tím Ještě teda hledám zásuvky, když zjišťuji, že je tady anglická nikoliv standardní Evropská zásuvka. Naštěstí je zde i redukce, u které mi chvilku trvá, než pochopím jak vlastně funguje.
Den 2.
Budík v 6:45 byl pět značně nepříjemný. Po snídni se vydávám na svůj první školní den. Už od rána slunce solidně pálí, a to je prý na Maltě už špatné počasí. Zajímalo by mě, jak vypadá to dobré.
Prémiový výhled z měho hoteového pokoje :D
Ráno ve Sliemě
Sliema - Kostel In-Nazzarenu
Jelikož den musí začít trapasem, tak na úvod vlezu do školy úplně jiné společnosti. Na mapě jsem našel jazykovou školu tak jsem tam šel. Jméno jsem nekontroloval, protože mě nenapadlo, že mají dvě kousek od sebe. Naštěstí mě nasměrují do té správné a napodruhé už se trefím do té správné. Můj kurz probíhá u společnosti Inlingua. Ve škole se dovídám, že budu mít buď dopolední nebo odpolední výuku, a tedy i nějaký ten čas na prohlídku ostrova. Na úvod nás vezmou na výlet do hlavního města Valetta. Průvodce nás vezme na trajekt, který nás přes záliv převeze do hlavního města. Tam nás vezme do 5D kina abychom se seznámil s historií malty. Po filmu se přesouváme na Tritonovo náměstí, které se nachází vedle hlavního autobusového nádraží a také u hlavní brány, protože Valleta v historii sloužila jako vojenská pevnost. Pojmenována je po jejím zakladateli a hrdinovi z osmanského velkého obložení malty Jean Parisot de La Valettem.
Valletta
Valletta - Ulice Triq Ir-Repubblika
Valletta - Tritonovo náměstí
Valletta - Brána do města
Valletta - Autobusové nádraží
Posledním bodem dnešní prohlídky jsou horní Barracké zahrady, ze kterých je krásná vyhlídka na záliv a trojměstí tvořené městy Isla, Birgu a Kalkara.
Valletta - Winston Churchill
Poté už spěcháme na trajekt, protože se blíží dvanáctá hodina a o půl jedné začíná naše odpolední výuka. Z nedostatku času oběd řeším rychlovkou v podobě šavarmy respektive kebabu v nedalekém fast foodu ve Sliemě.k jdu na výuku. Ta mi končí o půl šesté a ze školy se jdu rovnou projít po Sliemě. Nejdříve se jdu podívat na zbytky pevnosti Tinge, kterou obestupuje moderní zástavba. Poté pokračuji po promenádě, kde se nacházejí pláže. Ty jsou ve formě skály, která pozvolně klesá do moře.
Sliema- Triq Tigne
Valletta
Sliema- Triq Tigne
Takhle se procházím asi do čtvrt na sedm, kdy už se pořádně setmí. Vracím se směr ubytování a jdu ještě nakouknout do Intersparu, kde si na pokoj koupím dvě piva a nějaké sladkosti. Tímto i zakončuji dnešní den, protože dnešní náročný program a jedno pivo mě dokonale umrtvili.
Den 3.
Dnes mám výuku dopoledne tudíž mám volné odpoledne, které plánuji využít návštěvou historického města Mdina, která byla do 16 století hlavním městem Malty. V roce 1565 ji pak vystřídala Valleta. Jelikož do Mdiny nesmí auta (platí jen částečně), tak je toto město považováno za tiché město (taky platí jen částečně). Resp. Malťané říkají, že je tam dokonalý klid (není). Po škole běžím rychle na oběd do „zdravého“ Burger kingu. A ve 3:00 už stojím u zastávky Ferry 5, ze které odjíždí autobus číslo TD14, kde TD značí Tallinja direct, což lze v jednoduchosti popsat jako rychlíkový spoj. V mém případě mezi Sliemou a Rabatem, který je přidruženým městem k Mdině. Obvyklá cena autobusů je 2 Eura za dvouhodinovou jízdenku (kupuje se u řidiče a je přestupní a platí na celé Maltě, protože dopravní systém se rozprostírá po celém ostrově). U autobusů kategorie TD se za jízdy platí 3 Eura a je jednorázová (tedy nepřestupní). Cesta do Rabatu trvala asi 40 minut. Ze začátku autobus zastavuje na několika zastávkách ve Sliemě a poté už jede bez zastavení. V Rabatu mě autobus vyhodil prakticky před bránou Mdiny. Protože hlavní autobusové stanice leží přesně mezi oběma městy. Mdina se vyznačuje úzkými uličkami a jak již jsem zmiňoval, tak se říká, že je to jedno z nejtěžších míst na Maltě. To nemůžu potvrdit, protože Mdina byla plná turistů, Na co mě upozorňoval zástup turistických autobusů před městem. Také se zde natáčely scény Game of Thrones. Město jsem si prošel i s focením asi za hodinu.
Mdina
Mdina - Výhled z hradeb na Maltu
Mdina
Druhou hodinu jsem trávil procházkou po Rabatu. Tady není kromě malého náměstíčka, úzkých ulic a katakomb nic moc zajímavého k vidění.
Rabat - Chrám sv. Pavla
Rabat - Typická maltská ulice
¨
Rabat
Na druhém konci města jsem ochutnal místní sladkou specialitu v podobě tyčinky plněno něčím, co chutnalo jako marcipán a celé to pak bylo polito čokoládou. Poté se vracím zpět do Sliemy. Oproti cestě sem byl autobus zpátky už docela plný. Na hotelu jsem zhruba o půl sedmé a den zakončuji plechovkou Maltského piva Cisk.
¨
