Když jsme sehnali letenky, tak bylo potřeba si obstarat víza. Přestože se blýská na lepší časy, tak bez nich vás tam zatím nepustí. Vedle opruzu s vyřizováním je největší nevýhodou jejich cena, která se pohybuje v závislosti na způsobu zajištění od cca 1300 Kč až po několik tisíc. Asi nejhorší variantou, jak si obstarat turistické vízum do Ruska, je použít nějakou agenturu, kterých jsou na internetu stovky, ale cenově začínají na 2500 Kč a více. Druhou Ruskem preferovanou variantou je vyřízení přes Ruské vízové centrum. To za vás vyřídí vše potřebné, ale kromě úředních poplatku se platí ještě 500 Kč za vyřízení. Nicméně jsou stále levnější než agentury a já u VHS platil 2100 Kč. Nejlevnější a nejkomplikovanější variantou je vyřízení přes ruskou ambasádu v Praze. Tohle je varianta hlavně pro Pražany. Já jako mimopražský jsem to ani nezkoušel, protože se různě píše, že vás tam můžou vyhodit na každé blbosti a jet do Prahy několikrát zbytečně kvůli otravném ruskému úředníkovi se mi nechtělo. Taky s vámi komunikují výhradně v ruštině. Navíc dle neověřených informací se tvrdí, že berou jednoho člověka denně, nebo že tato možnost vyřízení víza je v Praze zrušena (v Bratislavě ještě funguje). Nicméně když jste úspěšní, tak na místě zaplatíte poplatek za vyřízení 1050 Kč. A když tomu ještě započtete cenu zvacího dopisu, který si u této varianty musíte vyřídit sami, a která začíná na nějakých třech stovkách, tak se dostanete na minimální cenu 1350 Kč.
Pozn. Někdy od dubna 2020 už údajně nemá být potřeba zvacího dopisu a délka pobytu se má prodloužit ze 30 dnů na 90. Později má dojít k přechodu na elektronické víza, což vstup do země ještě více zjednoduší.
Pozn. 2. Do Ruska se dá nahlédnout i bezplatně. Pro Kalinigradskou oblast lze vyřídit elektronická víza, které jsou zdarma !
Jak jsem tedy vyřizoval víza já. Využil jsme již zmiňované ruské vízové centru VHS na Sokolské ulici v Praze. Vízum nelze vyřídit dříve než 3 měsíce před plánovaným odjezdem. Potřebujete platný cestovní pas, jeho kopii, potvrzení od pojišťovny o platném cestovním pojištění a pasovou fotografii. Můžete a nemusíte mít s sebou vyplněný elektronický formulář, který se vyplňuje na stránkách ruského ministerstva zahraničí. Když jsem si všechny potřebné věci vyřídil, tak jsme se na stránkách VHS nechal objednat a vydal jsem se do Prahy. Čekal jsem protivné arogantní chování, ale místo toho mě za přepážkou čekala milá a ochotná paní, která se mnou vše probrala. Měl jsem totiž formulář již vytištěný, ale ona se mnou prošla a upravila ho tak, aby udělení víza proběhlo bez větších problémů. Např. datum návratu jsem měl podle letenky, ale doporučila mi napsat si ho později, kdyby letadlo uletělo. Asi největší úpravou byla položka:"plánované navštívená města", což bylo v mém případě 9 míst. Poradila mi, že už by to mohlo vypadat, že jedu dělat byznys, a proto mi to vyškrtala a napsala jen čtyři města na kterých jsme se domluvili. Zvací dopis jsem si nechal vyřídit rovnou u nich. Na závěr se jí ještě nepozdávala moje pasová fotka, kde byl stín (všiml jsem si toho dost pozdě). Tak mě jednoduše vyfotila s tím, že když bude s fotkou problém, tak použijí tuhle a já doplatím 150 Kč. Naštěstí fotka byla uznána. Celá záležitost trvala cca 15 minut. Poté už stačilo dva týdny počkat na vyřízení. Navíc si pas není ani potřeba vyzvednout osobně a stačí jen osoba s potvrzovacím formulářem co dostanete.
Jakmile jsem obdržel víza, tak jsem se dal na nákup jízdenek na vlak. Neplatí na internetu často uváděná informace, že jízdenky nekoupíte dříve než 45 dní dopředu. Není to pravda a šlo to již 90 dnů dopředu. Další nepravdou, na kterou jsem narazil, je zmínka, že na e-shopu Ruských drah se můžete zaregistrovat jen s ruskou občankou. Není to pravda. ID dokument při registraci vůbec nechtěli a u jízdenky stačí cestovní doklad. V plánu byla následující trasa Petrohrad – Moskva – Kazaň – Jekatěrinburg – Novosibirks – Krasnojarsk – Irkutsk – Vladivostok. Kromě cesty Petrohrad – Moskva, kde jsme jeli Sapsanem, jsme volili třetí třídu tzv. Plackartnyj. Jednak je nejlevnější, ale hlavně lépe tak poznáte místní lidi a ruskou kulturu dálkového cestování. I když jsme očekávali dobytčáky jako na Ukrajině, tak až na jednu cestu měly všechny vlaky klimatizaci a vakuový záchod. Ve všech vlacích byly zásuvky u příčných postelí. U nejnovějších vagónů byly i u podélných. Jízdenky jsem kupoval cca tři týdny před odjezdem. Prakticky až do Irkutsku nebyl s nákupem žádný problém. Komplikace byly jen na trase z Irkutsku do Vladivostoku. Jednak se tam jede 3 dny v kuse a jedou jen 2 vlaky denně. Problémem bylo, že skoro měsíc dopředu už nebyly nikde dvě volné postele u sebe. Začalo tak spoustu dilemat. Jet vůbec do Vladivostoku ? Nebo místo toho trávit více dní u Bajkalu. Nejdřív jsem se přesvědčil, že Vladivostok vynecháme, ale pak se ozvala má cestovatelská čest, která by považovala za ostudu nedojet až do konce Transibiřské magistrály. Stejné dilema měla i Žanet, ale i ona se rozhodla pro projetí celé trasy. Teď tedy ten problém s těmi místy. Zkoušel jsem různé kombinace +- 1 den odjezdu a nic všude plno. Nakonec jsem našel dvě místa od sebe, ale ve dvou sousedících sekcích s tím, že v Rusku už jsou pokrokoví a do 6 hodin před odjezdem můžete za 100 rublů jízdenku stornovat a oni vám pošlou peníze zpět. Náš plán, v který jsme doufali, že výjde byl takový, že na místě se pokusíme zeptat, zda se neprodávají i místa mimo internet a zkusit dostat dvě místa tímto způsobem. Jak to dopadlo řeknu později, ale mělo to dobrý konec.
Peníze. V Rusku se 90% věcí dá zaplatit kreditní kartou. Nejvhodnější je použít kartu Revolut, která nabízí nejvýhodnější kurzy a všude po Rusku bezproblémově funguje. V hotovosti jsme nejvíce platili za ubytování, kde moc karty nebrali, dále pak za některé autobusy a mhd. Všechny metra šlo platit kartou. Ve Vladivostoku šla dokonce kartou zaplatit i maršrutka. V hotovosti jsem měl na celou cestu vyměněných 16 000 Rublů, což je v přepočtu asi 6 000 Kč a stačilo mi to bez problému. Ke konci jsem už platil i hotově, abych se zbavil všech peněz. Jinak zbytek jsem platil kartou. Ubytování jsme řešili hostely. Petrohradské a Moskevské hostely chtěly přes booking většinou platbu předem. Nicméně kvalita hostelů byla zatím nejhorší, s jakou jsem se setkal. Tak špinavé záchody a sprchy co jsme viděli tam, jsem už dlouho neviděl. Z toho důvodu nedoporučuji brát hostel s hodnocením pod 8,5. To byla hranice mezi úžasným hostelem a katastrofou.
Tímto jsme měli vše vyřízeno a vymyšleno. Plán cesty byl tedy takový 4 noci v Petrohradu – přesun do Moskvy a cesta z Moskvy do Kazaně – 1 noc v Kazani – 3 noci v Jekatěrinburgu – 1 den cesty do Novosibirsku – 1 den v Novosibirsku – 1 noc v Krasnojarsku – 4 noci v Irkutsku – 4 dny jízdy vlakem do Vladivostoku – 1 noc ve Vladivostoku – noční přesun do Chabarovsku – osmi hodinový návrat letadlem do Moskvy - 2 noci v Moskvě a návrat domů.
Nyní už nezbývá než čekat na 17. července, kdy začne naše veliká cesta. Při tom jsme plní očekávání, co zažijeme z níže uvedeného videa.
Užitečné odkazy:
Ruské vízové centrum VHSElektronický formulář potřebný pro udělení víza
Letecká společnost Smartwings
Letecká společnost ČSA
Letecká společnost Aeroflot
Letecká společnost Pobeda
Letecká společnost Ural Airlines
Stránky ruských železnic
