21.4.2019 Severní Makedonie
Poslední den v Makedonii bude především ve znamení návratu.
Ráno se musíme vrátit z Ohridu do Skopje. A večer nadobro opustíme Makedonii odletem do Bratislavy.
Skopje
Autobus nám jede v 7:30, a proto budík o třičtvrtě na šest je nekompromisní. Sbalíme věci a liduprázdnými ulicemi se vydáváme na autobusové nádraží. Cestou se k nám připojí psí hlídač, který nás doprovodí až před nádražní budovu. Když mu dá Žanet za odměnu kousek rohlíku, tak ho jen očuchá a opovrhne jím. Na autobusovém nádraží nám ochranka vysvětlí (anglicky), že k lístkům je ještě potřeba zaplatit u okýnka ošlapné za 35 MKD a do našeho štosku jízdenek je přicvaknut další kus papíru. Autobus vyjíždí na čas a opět nás jede tak do 15. Posezení je luxusní s obrovským prostorem na nohy a zásuvkami v sedadlech. Do Skopje přijíždíme v půl jedenácté. Za deset jedenáct by měl jet autobus k aquaduktu, tak se rozmýšlíme, jestli pojedeme nebo ne. Nemáme totiž nabité karty a ani si nejsme jistí kolik by to stálo. Jinými slovy nevíme, jestli se jedná o městskou nebo příměstskou linku. Nakonec to tedy zavrhujeme a místo toho se jdeme podívat na vlakové nádraží, které vedle toho autobusového působí velmi spustle. Taky tam jede za celý den asi 15 vlaků.
Po průzkumu nádražní budovy se vydáváme do centra. Projdeme si pravý břeh Vardaru a poté jdeme k pevnosti, abychom si vyfotili vyhlídku na fotbalový stadión a okolní hory se sluncem v zádech. Před vyhlídkou ještě rychle nahlédneme do kláštera Sveti Spas.
Skopje - Kostel sv. Bogorodica (foto Žanet)
Skopje - Starý most (foto Žanet)
Skopje - Filip II Makedónský (foto Žanet)
Skopje - Sveti Spas (foto Žanet)
Skopje - Filip II aréna s horským pozadím
Z vyhlídky scházíme ke starému bazaru, neboť je potřeba nakoupit domů suvenýry a magnetky. Já svou magnetku nakupuji u prodejce, který snad jediný v celém bazaru prodává magnetky místo 60 MKD za 50 MKD.
Skopje - Mustafa-pašova mešita
Skopje - Murat-pašova mešita
Je čas oběda, takže se rovnou uchýlíme do hladové uličky, kde leží Tavče gravče. Jenže dnes necháme vydělat konkurenci a sedáme vedle do Serdarotu. Toto je první restaurace, kde mají čepované Skopsko, ke kterému přidáváme zeleninový salát, Žanet opět Plejksavicu a já tentokrát Tavče Gravče, což je makedonské národní jídlo a jedná se o zapečené fazole.
Skopje - Oběd v Serdarotu
Po vydatném obědě dáme ve vedlejším stánku zmrzlinu, kdy 3 kopečky vyšly na směšné jedno Euro. Se zmrzlinou jsme si mohli sednout na zahrádku, a dokonce jsme dostali i sklenici vody zdarma.
Skopje - Poobědová zmrzlina
Do odjezdu autobusu nám zbývá ještě nějaký čas, tak se rozhodujeme jít si sednout do parku nacházející se u řeky. Nakonec ovšem skončíme na lavičkách u břehu, kde si na půlhodinku zdřímneme.
Skopje - Náplavka
Je půl třetí, autobus nám jede ve 4. Před odjezdem je ještě potřeba nakoupit nějaké jídlo na cestu. Prvně proto směřují do osvědčeného hladového okna na šiškebab. Oproti minule byla porce chudší a o 10 MKD dražší. Ještě jsme chtěli skočit do pekárny poblíž Makedonského náměstí, ale dnes měli zavřeno. Tak šla Žanet vedle ke konkurenci. Nyní už nám nezbývá nic jiného než se uchýlit na zastávku našeho autobusu k Holiday Innu. Ten přijede na čas a na letiště veze jen nás dva, takže máme celý autobus jen pro sebe. Čas do odletu trávíme na letištním wifi. Na základě informací z cestovatelských serverů jdeme na check in kde dostaneme palubní lístek (ovšem na boardingu byli i lidé jen s Wizz air aplikací a taky prošli) a jdeme na security. To proběhne stejně jako pasová kontrola rychle. V duty free nakoupíme s ráznou přirážkou vína Tikveš a poté už čekáme na náš odlet. Mínusem tohoto letiště je, že zde není pitná voda na záchodech, takže dnešní let bude hladolet a sucholet. Odbavení začalo dříve, než naše letadlo vůbec přiletělo. Přemlouvám Žanet ať vyzkouší priority a nechá se přednostně odbavit. Myslím, že mě pak řádně proklínala, protože všichni byli nahnání do prosklené kukani ve které bylo solidní vedro a nebyly žádné sedadla. Já si bez priority seděl pohodlně v klimatizované hale. Když jsem se šel odbavit mezi posledními, tak se sice řada posunula, ale v dáli vidím Žanet jak ještě stojí ve frontě, takže priority v tomto případě opět znamenalo postát si někde o něco déle než ostatní. Když se konečně usadím do letadla, tak zjišťuji, že kolem mě sedí 6 malých uřvaných děcek, které celou cestu brečí. Žanet to vyhrála ještě více protože měla za sebou kluka který ji pořád kopal a bouchal do sedačky. Jinak byla cesta v pohodě. Po přistání opět halo v podobě rychle vstát vzít si věci a pak deset minut čekat než se otevřou dveře. To asi nikdy nepochopím a letadlo opouštím mezi posledními. Sednu do autobusu, zavírají se za mnou dveře a jedeme na pasovou kontrolu. V tento okamžik přilétá více letů, takže u všech okýnek nekonečné fronty. Naštěstí si všímáme, že se otevírá nová přepážka a jakmile se rozsvítí EU citizens, neváhám a běžím k němu, než si všimnou i ostatní. Pro slovenské cestovatele. Ve vedlejší přepážce jsem svědkem, jak vyhazují od EU okýnka ne EU občana. Pasovou kontrolu jsme prošli rychle. Čekal jsem nějaké kontroly u celní zóny, ale nikdo si nás nevšímal. Autobus 61 má jet za deset minut, tak potřebujeme rychle splašit jízdenky. Jediný letištní automat mimo provoz. Začínám trochu nadávat naštěstí situaci zachrání 3 automaty u zastávky. Koupíme dvě jízdenky a po chvilce autobus přijíždí. Jedeme až na konečnou na hlavní nádraží, ale na vlak dnes nejdeme místo toho máme objednaný hostel kousek od nádraží. Tam trochu zmateme recepční, když ji řeknu, že máme rezervaci na mé jméno. Jenže ji nemůže najít a nakonec zjišťujeme, že to je na Žanet, protože jsme zkoušeli ty slevové kódy na bookingu (opravdu fungují cashback mi přišel po několika dnech na účet). Spát jdeme hned protože vlak nám jede o půl šesté ráno.
22.4.2019 Slovensko, Česká republika
Vstáváme před pátou rychle se sbalíme, vrátíme klíče a vydáváme se pěšky na nádraží. Tam už nás čeká vlak Regiojetu, který nás odveze do Břeclavi. Tam půl hodinu čekáme na náš vlak do Ostravy, do které přijíždíme na čas a zakončujeme tak naše putování po Severní Makedonii.
Severní Makedonie mě mile překvapila. Je velice dopravně i cenově dostupná. Navíc má i pěknou přírodu a kvalitní služby za nízké ceny. Rozhodně vím, že bych se zde chtěl ještě minimálně jednou vrátit.
