20.4.2019 Severní Makedonie
Dnes dočasně opustíme Skopje a na jednu noc se přesuneme do Ohridu, abychom navštívili známy kostel sv. Jana a vykoupali se v Ohridském jezeře.Budík v 6 je nekompromisní. Autobus jede v 8 a my se musíme sbalit a vypotácet z hotelu tak, abychom s dostatečnou rezervou stačili dojít na autobusové nádraží. Odevzdáme klíče od pokoje a dnes bez bloudění dorážíme s půlhodinovým předstihem na nádraží. Jdeme rovnou k přepážce. Pokladní, k našemu překvapení, přepne na angličtinu, čímž nám ušetří pěknou část peněz, a ještě nám vysvětlí, jak to tady funguje. V Makedonii je totiž možné na autobus zakoupit zpáteční jízdenku, která je daleko výhodnější 750 vs. 540 MKD za zpáteční versus jednorázovou cestu. Jízdenka platí několik dní a je jen na vás jakou společností a v jaký čas pojedete. Podmínkou je, že musíte ve stanici, ze které chcete jet, provést rezervaci míst. Pak ještě musíte autobusovému nádraží zaplatit ošlapné, ale o tom až příště. Zakupujeme tedy zpáteční jízdenku a jdeme čekat na peron. Autobus přijede asi deset minut před odjezdem a na čas se s námi vydává na cestu. Za Tetovem máme krásný výhled na zasněžené vrcholky místních hor. Jediná zastávka je pak v Kičevu.
Cestou přemýšlím, jak moc zisková tato link asi může být. Jede nás asi tak 15. Počítám, že každý zaplatí za cestu tak cca po 500 MKD. Jen na mýtných bránách jsem spočítal, že řidič nechal 450 MKD něco stojí benzín a něco řidič. Jen dodám, že zpátky nás jelo obdobné množství. Cesta trvá asi tři hodiny a od Gostivaru se proplétá mezi kopci. Nicméně od Kičeva až po Ohrid je v dosti pokročilé fázi stavba dálnice, která je vedena velmi velkoryse a do budoucna se tak dá očekávat, že cesta ze Skopje do Ohridu se výrazně zkrátí.
Do Ohridu přijíždíme někdy po jedenácté hodině. Nejprve jdeme rezervovat zítřejší cestu zpět. U prvního okýnka nepochodíme a jsme poslání do budovy přes cestu, kde už jsme úspěšní a k našemu štosku s jízdenkami je přicvaknut další kus papíru. Autobusové nádraží je docela mimo centrum, takže k našemu ubytování musíme jít ještě 2 km pěšky. Ubytování jsme v Guest house Dinara, což je takové Airbnb, kdy paní pronajímá několik pokojů. Nicméně, přesto že ubytování máme zadané v navigaci, tak správný dům nemůžeme najít, protože nikde není žádná informační cedule. Zachrání nás jeden kolemjdoucí, který nám nabídne svou pomoc a dovede nás až k majitelce. Kuriozní situace nastane při placení, kdy chceme platit místo jí preferovaných Eur v MKD a jelikož nemá na vydání zpět, tak nám část vyplatí v Eurech. Rychle se vybalíme na chvilku si odpočineme a pak jdeme rovnou k jezeru.
Focením okolí jezera zabijeme asi půl hodiny. Konečně se chceme posunout dále, ale Žanet se všimne nějakého průvodu v kostýmech. V Ohridu se právě konal Mezinárodní multikulturní folklórní festival. Vedle folklórních tanců se tam stihl vejít i balet.
Je čas oběda. Chtělo by to nějakou Pljeskavici do ruky nejlépe v hladovém okně, protože se nechceme zdržovat v restauraci. Bohužel v centru jsou jen obchody, pekárny, směnárny a restaurace. Všechny hladová okna s nápisy kebab nebo burger jsou v zavřeném a dezolátním stavu. Rozhodujeme se to risknout s jídlem někde po cestě a vydáváme se podél břehu jezera dále.
Cestou narazíme na chrám sv. Sofie a poté se průchodem úzkých ulic nacházíme na dřevěné lávce linoucí se podél skal nad jezerem.
Pokračujeme podél pobřeží až dorazíme k nejznámější památce Ohridu kostelu sv. Jovan Kaneo.
Od kostela pokračujeme pěknou pobřežní stezkou až k pláží Labino.
Přestože je zima, tak se odhodlávám do plavek a aspoň po kolena smáčím nohy. Moc dlouho tam ovšem nevydržím :D.
Od pláže už dále podél jezera nepokračujeme a vydáváme se k Samuelově pevnosti. Nejdříve trochu míjíme stezku, která je kvůli probíhající stavbě hotelu zamaskovaná. Nakonec ovšem správnou cestu nacházíme a ocitáme se před pevností. Za vstup se platí 60 MKD a přestože by mělo být už po zavíračce, tak nás pouštějí dovnitř. Kromě Čechů, na které zde narazíme, jsou zde pěkné výhledy na celý Ohrid i na jezero.
Opouštíme pevnost. Cestou od ní natrefíme na stánek s nejlevnějšími magnetky ve městě. Paní už chce zavírat, tak nás nutí ať vybíráme rychle. Úzkými uličkami scházíme od pevnosti zpět do centra k břehu jezera. Všímám si, že z většiny domů jsou zde apartmány.
Jelikož je podvečer a máme hlad, tak vynecháváme prohlídku kláštera sv. Pantelejmona a zapomínáme navštívit starý amfiteátr. Místo toho usedáme do první lepší restaurace, abychom si opět dopřáli naši klasiku Pljeskavicu s hranolkami a dnes už konečně přidáváme i salát. Má radost z toho, jak tady mají levné pivo opadne ve chvíli, kdy nám přinese jenom třetinky.
Po večeři skočíme do nedalekého Ramstoru pro láhev vína a něco k němu. V nedaleké pekárně si na snídani kupuji vynikající burek a naše shopování zakončíme návštěvou směnárny, kde nechám vyměnit ještě nějaká Eura ať máme hotovost na zítřek. Tímto centrum nadobro opouštíme a za západu slunce se podél jezera vracíme zpět na naše ubytování.
Cestou už mimo jezero narazíme na stánek s hamburgery. Pán ve středním věku nám je připravil tak poctivě a s takovou láskou a zaujetím, že jsem mu k ceně 100 MKD za kus přihodil ještě nějaké drobné jako dýško.
Na pokoji už to byla klasika. Zbagrovali jsme burgery. Do toho stáhli láhev vína a šli jsme spát. Zítra vstáváme brzo, protože se vracíme zpět do Skopje a poté domů.
Užitečné odkazy:
Ohrid na WikitravelGuest house Dinara na Booking.com
tonicove.sk - Makedonie a Ohrid