17.4.2019 Česká republika, Slovensko, Makedonie
Makedonii mi strašně vychvalovali
kolegové z práce. A jelikož Žanet řekla Ukrajině letos o Velikonocích jasné ne, tak Makedonie pro mě byla jasnou volbou.
Večerní centrum Skopje (foto Žanet)
Letenky se dají v akci sehnat i za 500, ale na to jsem nechtěl spoléhat, a proto jsem je zakoupil několik měsíců dopředu, kdy s 20% akcí a WDC vyšla zpáteční letenka na cca 800 s odletem z Bratislavy. Jelikož jsme jeli na velikonoční svátky, tak odlet jsme naplánovali na středu. Přílet poté v neděli večer. Byla možnost letět i v pondělí, ale bylo tam riziko, že by nám ujel poslední vlak do Prahy a v té době už byla zpáteční letenka dražší. Proto jsme zvolili nedělní variantu s tím, že se po několika letech ukážeme na Velikonoční pondělí doma v Ostravě. S letenkami ještě zakupuji pro jednoho Priority boarding, umožňující vzít s sebou malé a příruční zavazadlo. Dále rovnou beru od Wizzairu i transfer z a na letiště ve Skopje, které je od centra vzdálené zhruba 30 km a v době našeho příjezdu už moc pravidelných spojů nejezdí. Do Bratislavy jsem využil včasné jízdenky od ČD, kdy cesta vycházela na 393 Kč z MB. Zkoušel jsem i Regiojet, ale levnější vlak byl pro nás časově nevýhodný a autobus, který by pasoval, byl zase dražší než ČD. Z toho důvodu zvítězil národní dopravce. Pro cestu do Ostravy už to byla remíza. Jízdenka z Bratislavy byla u ČD předražená, a proto jsme zvolili do Břeclavi Regiojet, který jede půlhodinu před ČD a z Břeclavi do Ostravy klasicky ČD. Úspora asi 100 Kč. Během této čtyřdenní cesty máme v plánu navštívit Skopje, kaňon Matka a Ohrid.
Je středa 17.4. což je náš den D. V práci končím dříve a jdu rovnou na vlak směr Kolín. Na nádraží se střetávám s Žanet a vydáváme se na cestu. V Kolíně přípoj na Bratislavu nezklamal a přijel s 25ti minutovým zpožděním. Tohle jsem předpokládal, a proto jedeme o 2 hodiny dříve, než bychom mohli. Vlak je klasicky naplněný a díky nesmyslné politice ČD, kdy pro cestu do zahraničí nedostanete místenku zdarma, ale musíte si připlatit 3 Euro na osobu, stojíme do Pardubic na chodbičce. Pak už naštěstí sedíme až do Bratislavy. Tam přijíždíme s cca půlhodinovým zpožděním. Prohlídkou města se nezdržujeme rovnou jdeme hledat automat na jízdenky, protože se potřebujeme přesunout autobusem číslo 61 na letiště. Před koupí jízdenky nám automat dá 90 centů (asi na přivítanou) a pak ještě stihnu nějaké Slovence vysvětlit, jak jim v Bratislavě fungují zóny, protože neví, zda může jet s 30ti minutovou jízdenkou i do zóny 101. Systém zón a jízdenek je tam trochu zmatečný a je potřeba si pořádně přečíst jak to funguje. Bratislavský kraj má stejně jako Praha a Středočeský kraj kruhové zóny. Bratislava má dvě 100 a 101. Jenže 100 se počítá jako dvě zóny. Jenže půlhodinová platí jen na 2 zóny. Proto je k ní ještě dodatek, že pro Bratislavu to neplatí a můžete jet touto jízdenkou zónami 100 a 101. Možná by nebylo špatné někde poznamenat stejně jako v Praze, že platí pro zóny 100 + 101 nebo 101 + 102 nebo dvě vnější pásma. Jízdenky máme úspěšně nakoupeny a teď už jen počkat na náš autobus, který jezdí v závislosti na čase několikrát do hodiny.
Autobus číslo 61 u bratislavského hlavního nádraží
Medzinárodné letisko Milana Rastislava Štefánika Bratislava
Po cca půl hodině jízdy dorážíme na letiště. Času máme dostatek, tak ho trávíme na letištní wifi a poté přebalujeme batohy. Já, jelikož mám jen malé příruční, tak půlku svých věcí dávám do malého batohu Žanet, která má díky Wizz Priority nárok na malé a velké zavazadlo. Potom jdeme na security a ke gatu. Boarding probíhá dlouho a pomalu. Poté sedíme asi půlhodiny ve skleněné kukani, než je dav vyzván k nasednutí do letadla. Těším se na padesáti metrovou jízdu autobusem, kterou je toto letiště legendární, ale bohužel jsme odvážení někde mimo, takže jedeme dál. Asi se jim přistavený Airbus A321 nevleze na stání před budovou. Nicméně nám to bratia vynahradili tím, že k vyprodanému letadlu pro 230 lidí měli přistavené jen jedny schůdky, takže nástup šel dost pomalu. Až už i já jsem byl v půlce schodů, tak přijely druhé, které stihlo využít asi posledních 20 lidí. Když se konečně usadíme, tak zjišťujeme, že kolem nás sedí několik malých teroristů, kteří byli naštěstí jakžtakž v klidu. Let trval hodinu a půl a byl bezproblémový. Pasová kontrola byla velice rychlá a bohužel bez razítek. Díky oné rychlé kontroly jsme měli ještě dostatečnou rezervu na náš transfer, který měl odjezd až ve čtvrt na jednu ráno. Hledám směnárnu, kterou nenacházím (je u check in přepážek a je absolutně nevýhodná). Venku už vidím náš autobus, tak jdeme rovnou k němu. Místo velkým autobusem , který je polepen tak, aby vypadal jako letadlo, jedeme dodávkou, v té po chvilce usínám a budím se až na autobusovém nádraží ve Skopje. Tam ještě nevystupujeme a pokračujeme až na konečnou u hotelu Holliday Inn. Zde nás hned uvítá pěkně nasvícené budovy ležící u řeky Vardar.
Večerní centrum Skopje
My musíme ještě necelé dva kilometry pěšky na hotel Atika, který se nachází v historické části města zvané starý bazar.
Skopje - Liduprázdný popůlnoční Starý bazar
Recepce hotelu je otevřená, check in rychlý. Místo v místní měně platíme v Eurech, kdy nám chce recepční odpustit 20 centů, které máme v ceně 40,20 zaplatit, ale díky štědrému bratislavskému automatu na jízdenky je máme, tak doplácíme celou částku. Poté jsme uvedeni a na náš pokoj a jdeme hned spát.
Jen dodám, že cena 40,2 Euro je za dvoulůžkový pokoj s vlastní koupelnou a záchodem. Tato cena je za tři noci a jak jsem již psal dříve, tak hotel je situován v historickém centru. Takže cena cca 160 Kč os/noc je v tomto případě více než příjemná.
Skopje - Pokoj v motelu Atika (foto Žanet)
Užitečné odkazy:
Oficiální stránky Českých drah
Stránky MHD Bratislava
Oficiální stránky společnosti Wizzair
Jízdní řád autobusu z letiště do Skopje
Stránky motelu Atika na www.booking.com
