Jednodenní výlet po okolí polských Sudet, zaměřený na projížďku po bývalé hlavní pruské trati, dnes se pyšnící titulem nejkrásnější železniční trať v Polsku. Kromě toho jsme navštívili bývalou Německou muniční továrny Dynamit Nobel AG, Nowou Rudu a Kłodzko.
Jak se mi párkrát do roka stane, tak i tento výlet vznikl na základě náhody. Vše započalo tak, že na jaro jsem plánoval trávit víkend v polské Wroclavi. Vydedukoval jsem si, že toto město asi na dva dny nebude, a tak jsem začal pátrat co se dá dělat v okolí. Narazil jsem na zámek Ksiaz a město Wałbrzych. Při hledání podrobností o těchto místech jsem na vlaky.net narazil na článek o bývalé Pruské trati spojující Berlín s Vídní. Navíc jsem se dočetl, že poblíž tratí leží bývalá německá továrna s muzeem a nedaleko taky bývalý uhelný důl, kde je možno spustit se pod zem. Mé srdce milovníka železnice a dějin 2. sv. války zaplesalo a o programu na nejbližší víkend bylo rozhodnuto.
V šest ráno mě vyzvedává Marek autem, abychom se jím přesunuli do Nymburka, odkud budeme dále pokračovat vlakem.
Ranní Nymburk hl.n.
Auto pro tento úsek volíme proto, že budu-li upřímný, tak Mladou Boleslav lze o víkendu označit za díru co se týče ranních a večerních dopravních spojů. Jinými slovy do Meziměstí, které leží u polských hranic, bychom museli vyjet o hodinu dříve, abychom právě v Nymburce čekali na náš přípoj zbytečnou hodinu. Mohli jsme jet přes Turnov se třemi přestupy. Nicméně všichni známe České dráhy a čím více přestupů tím větší šance, že něco ujede nebo se zpozdí. Proto se ocitáme v Nymburce autem, abychom naskočili na rychlík z Prahy. Ten nás přes Hradec Králové odveze do stanice Starkoč, kde přesedneme na navazující osobák do Meziměstí.
Dle idosu byste tady skončili. Protože ani z Meziměstí a ani z nedalekého Broumova idos neukazuje žádné spojení s polským příhraničím, a to je z těchto měst na hranice skoro vidět. Dokonce ani Náchod až na jednu autobusovou výjimku nenabízí nic. Škoda. Nicméně zachránil mě článek na vlaky.net, který pojednává o MHD ve Wałbrzych s důležitou informací, že linka číslo 15 zajíždí čtyřikrát denně právě do Meziměstí.
Jízdní řád linky 15 z Meziměstí do Wałbrzychu
Autobusová zastávka pak leží u vlakového nádraží, které soudě dle velikosti nádražní haly asi obsluhovalo větší objemy cestujících, než je tomu dnes. Alespoň že část budovy je využita jako železniční muzeum.
Budova železniční stanice v Meziměstí (bohužel mám jen tuto rozmazanou fotku)
Budova železniční stanice v Meziměstí
Nás po příjezdu uvítal hustý déšť a zima. Tento nečas jsme trávili čekáním v autobusové zastávce na již zmiňovanou linku 15 do Wałbrzychu.
Linka č. 15 do Wałbrzychu (jak jinak než polský Solaris :D)
U řidičky za 3,3 Zlotých kupujeme hodinovou jízdenku a vydáváme se v sedmi lidech na cestu. V Mieroszówě se autobus naplní a docela plný pokračuje po celou dobu naší cesty. Tady na tomto úseku se bude tzv. lámat chleba, protože při vší dokonalosti tohoto přeshraničního spojení je zde jeden zásadní nedostatek a to ten, že autobus nezajíždí na hlavní vlakové nádraží ve Wałbrzychu. K tomu je třeba dojít přes les podél trati ze zastávky Moniuszki – Koszarka. To by nebyl až takový problém, jenže na tento dvoukilometrový lesní úsek máte necelou půlhodinu. Jakmile vám vlak ujede tak máte smůlu, protože další jede až ve dvě odpoledne. Pokud byste chtěli jet opačně tzn. z vlaku na autobus, tak tam je situace ještě horší, protože vlak přijíždí 2 minuty po tom co z té vzdálené zastávky odjede autobus do Meziměstí. Takže bez šance. Z tohoto důvodu jsem domů jeli přes Kłodzko a Ústí nad Orlicí, kde je přeshraniční spojení přeci jen lepší.
Vraťme se ještě do autobusu. Na mapy.cz mám zjištěno, že nejblíž na nádraží to je ze zastávky Moniuszki - Dom Dziecka. Jenže přesto, že jsme zmáčkli stopku, tak tam autobus nezastavil a odvezl nás až na Moniuszki – Koszarka. Navíc tím, že hodně lidí si kupovalo jízdenky u řidiče, tak jsme měli několik minut zpoždění. Déšť ustal a my se vydáváme na rychlo pochod. Trasa vede podél náspu, kde leží železnice na Jeleni Góru. Stezka pak od náspu podle mapy odbočuje. Kdybychom se mapou řídili, tak to nestihneme. Využijeme proto stezky vedoucí na násep do kolejiště, kde se proplétáme mezi kolejemi.
Kolejiště poblíž stanice Wałbrzych Główny
Na nádraží dorazíme necelých 5 minut před pravidelným odjezdem. Vlak ale nikde. Na jízdním řádu v rychlosti zjišťuji, že místo něj jede bus stojící opodál. Do něj jsme nasedli dvě minuty před odjezdem. U průvodčího jsme za 40 Zlotých (240 Kč) kopili jízdenku Bilet Sudecki, což je celodenní jízdenka pro dva, platná po celé délce trati z Wałbrzychu přes Kłodzko až do českého Lichkova. Jednotlivé jízdné by nás vyšlo každého o 7 Zlotých dráž. Pokud nejste držiteli slevové karty ČD IN 50 a jedete např. ze Středních Čech tak se vám spíše vyplatí na pokladnách ČD prodávána víkendová jízdenka + polské příhraničí, která je platná buďto na celém území ČR nebo v libovolném kraji a celém polském příhraničí. Zpět do Wałbrzychu. Autobus vyjíždí na čas a převáží nás do stanice Jedlina Górna. Tam nás čeká moderní motorová jednotka, kterou bych si dokázal představit jako náhradu Regionov. Tímto jsme připraveni o jedno nej, kdy právě tento úsek je veden v nejdelším železničním tunelu v Polsku, který má délku „úchvatných“ 1601 m. Momentálně zde dochází k rekonstrukci kolejového svršku, a proto je zde výluka.
V dáli konec nejdelšího polského železničního tunelu
Stanice Jedlina Górna
Přesedáme na vlak a konečně se tak dostáváme na nejkrásnější železniční trať v Polsku. Se stavbou této trati se začalo v roce 1876 a první vlak v 52 km dlouhé trase vyjel o čtyři roky později. Byla vedena jako součást Slezské horské dráhy, která měla zkrátit spojení Berlína a Vídně o 120 kilometrů oproti dráze přes Drážďany a Prahu. Již v letech 1909-1912 se dočkala zdvoukolejnění a modernizace. Standardem se staly ostrovní nástupiště a podchody. Vrcholu tato trať dosáhla v meziválečném období, kdy zde denně jezdilo 27 osobních vlaků a stejný objem nákladní dopravy. Po druhé světové válce území včetně tratě připadlo Polsku a trať nabyla spíše lokálního charakteru. Po roce 1989 následovalo na této trati snížení počtu spojů a spolu s mizernou údržbou se prodlužovaly jízdní časy. To vedlo k odlivu cestujících, až byl v roce 2006 na této trati provoz osobních vlaků zcela zastaven. V roce 2009 po opravě nejponičenějších úseků tratě se zde vrací opět osobní doprava, kterou dnes obsluhuje sedm párů vlaků (zdroj vlaky.net). Nicméně o tom, že má tato trať to nejlepší za sebou nás záhy přesvědčí stanice Jedlina Zdrój, která je fakt v ubohém stavu.
Jedlina Zdrój - Zánik pruské slávy v přímem přenosu
Jakmile se ale vlak z této stanice duchů rozjede, otevře se před vámi místní krajina a vy tak hned pochopíte proč se jedná o nejkrásnější trať v Polsku. Kromě toho je možno pozorovat jak trať a její okolní infrastruktura postupně chátrá.
Úsek trati Jedlina Zdrój - Bartnica
Stanice Bartnica - Vybitá okna jsou typická pro celé polské sudety
Po půlhodině jízdy vystupujeme ve stanici Ludwikowice Kłodzkie. Vystupujeme zde proto, abychom navštívili německou továrna na střelivo Dynamit Nobel AG v nedalekém Milkówě.
Stanice Ludwikowice Kłodzkie
Ludwikowice Kłodzkie
Ludwikowice Kłodzkie - Železniční most a hora Wlodyka
Ludwikowice Kłodzkie - Železniční most
Z nádraží do areálu dojdete po turistické značce. Cesta tam trvá asi půlhodiny a procházíte bývalým průmyslovým areálem továrny, kde kromě pár projíždějících aut nenarazíte na živou duši.
Ludwikowice Kłodzkie - Rozcestník před železniční stanicí
Milków - Bývalý areál továrny Dynamit Nobel AG - pozůstatky železniční vlečky
Milków - Bývalý areál továrny Dynamit Nobel AG
Milków - Bývalý areál továrny Dynamit Nobel AG - pozůstatky elektrárenské budovy
Milków - Bývalý areál továrny Dynamit Nobel AG
Areál byl součástí projektu Riese (i když zdroje o tom, jestli tento komplex tam patřil či nikoliv se rozcházejí), který vedl k vybudování rozsáhlých podzemních komplexů v Sovích horách. Účel projektu není přesně znám, ale jedna z teorií hovoří, že do těchto komplexů měl být přesunut německý průmysl ze spojeneckým bombardováním zasažených průmyslových oblastí. V areálu v Milkówě se nachází muzeum Mölke, které je proslaveno záhadnou železobetonovou stavbou zvanou Mucholapka. Tento název ji dal polský spisovatel Igor Witkowski ve své knize Prawda o Wunderwaffe, kde popisuje, že se jedná o testovací zařízení pro tajnou německou zázračnou zbraň zvanou Zvon. Tuto teorii nabourává fakt, že konstrukce je velice podobná podstavci chladící věže v Siechnici. Nicméně protistrana argumentuje faktem, že se nedochoval jediný obrazový záznam továrny, kde by byla chladící věž vyobrazena.
Milków - Muzeum Mölke - Mucholapka
Do muzea se platí vstup 12 Zlotých. Za tuto cenu můžete navštívit 300 m chodeb po podzemní továrně a také vystavené zbraně a automobily. Kde nejzajímavější exponátem je pilotovaná verze rakety V1 zvaná Reichenberg, která čerpá inspiraci z japonského kamikadze. Pilot ji měr nasměrovat na daný cíl a při tom i zemřít.
Milków - Muzeum Mölke
Milków - Muzeum Mölke - Původní vzhled továrny Dynamit Nobel AG
Milków - Muzeum Mölke - Německá řízená raketa Reichenberg
Milków - Muzeum Mölke
Milków - Muzeum Mölke - Podzemní komplex továrny
Opouštíme muzeum a vydáváme se po hornické stezce kolem vrcholu Wlodyka do Nowe Rudy. Po cestě se nachází ještě několik pozůstatků po továrně. Zchátralé budovy a bývalé muniční sklady v lese.
Milków - Pozůstatky areálu továrny Dynamit Nobel AG
Milków - Muniční sklady jsou z cesty maskovány
Milków - Muniční sklad
Stezka je označená černou turistickou značkou a z lesa nás přivede na vlakovou zastávku Nowa Ruda - Zdrojowisko, kde se opět setkáváme s železniční tratí, která je v těchto místech jen jednokolejná.
Nowa Ruda - Zdrojowisko
Na vlak ještě nenasedáme, protože chceme dojít až do centra, kde se nachází Muzeum Górnictwa s možností dostat se do podzemí a svézt se hornickým vlakem. Vedle dolu se rozprostírá halda z hlušiny, takže to tady vypadá jako na Ostravsku.
Nowa Ruda
Nowa Ruda - Muzeum Górnictwa
Bohužel jsme došli až po druhé hodině, což znamenalo, že kvůli prohídce bychom nestihli náš vlak. Z toho důvodu jsme místo do podzemí šli pěšky do centra Nowe Rudy. Cestou nás ještě zdržel supermarket Biedrunka, kde jsme si nakoupili svačinu. Cestou do centra nás míjí místní gang dvanáctiletých koloběžkářů, jedoucích si na pána po cyklostezce a poslouchajíc hlasitou disko muziku. Centrum Nowe Rudy vás nenechá na pochybách, že se jedná o původně německé město. Jen škoda, že trochu chátrá. Fotky děláme skoro za běhu, protože se blíží odjezd vlaku, takže musíme spěchat.
Nowa Ruda
Nowa Ruda - Radnice
Nowa Ruda
Z Nowe Rudy do Kłodzka se jede asi 20 minut. Trať je zde dvoukolejná, i když je zřetelné, že se využívá jen jedna kolej. V Kłodzku máme dvě hodiny čas, než nám pojede vlak do Čech. Trávit ho chceme prohlídkou centra a přilehlé pevnosti. Jenže ta už je zavřená, tak se jen protloukáme historickým centrem a hledáme nějaké občerstvovací zařízení, kterých se zde moc nenachází.
Centrum Kłodzka
Kłodzká pevnost
Centrum Kłodzka
Nakonec to zakotvíme v bistru s kebabem. Po večeři ještě skočíme na nákup do protějšího supermarketu a pak pomalým tempem jdeme na nádraží Kłodzko Miasto. Tam přijede moderní Impuls, ve kterém se pohodlně usadíme, abychom se za čtvrt hodiny dozvěděli, že z důvodů poruchy trakčního vedení, pojedeme autobusem. Výluka je poněkud komická. Pro jednotku s kapacitou asi 200 lidí přijede mikrobus, který si nic nezadá s ukrajinskou maršrutkou. Naštěstí lidí nejede tolik, tak se tam tak tak vlezeme. Hned, ale nevyjíždíme. Musíme počkat až strojvedoucí zamkne vlak a vydá se na cestu s námi. Už teď je jisté, že náš dvouminutový přestup v Lichkově nestíháme. Aby komedie nebylo málo, tak se řidič v Dlugopoli zeptal, kde že tady je vlastně nádraží. Místní kroutí hlavou a navigují. V Domaszkówě na nás čekala prázdná jednotka, kterou musel strojvůdce oživit, a tak trvalo dalších deset minut, než jsme se vydali na cestu. Do Lichkova přijíždíme s půlhodinovým zpožděním. Čekáme půlhodinu na další osobák, který nás doveze do Ústí nad Orlicí. Tam si přesedneme na další osobák do Pardubic. Z města perníku pokračujeme Railjetem do Kolína. V Kolíně ještě přesedáme na osobák do Nymburka, kde už nás naštěstí čeká auto. Na tomto příkladě je zřejmé, jak je Polsko veřejnou dopravou komplikovaně přístupné.
Shrnu-li to závěrem, tak Polské příhraničí mě mile překvapilo. Sice to tam vypadá jako týden po odsunu původních německých obyvatel o to více na vás, ale zapůsobí jedinečný Genius Loci. Tato oblast navíc není jen těch pár míst, co jsme navštívili. Projekt Riese nabízí daleko více a větších podzemních komplexů, ze kterých jsou dnes muzea. Oblast Kłodzka taky není jen uhelný důl v Nowe Rudě, ale je zde spoustu dalších zajímavostí, takže důvodů vrátit se sem je ještě mnoho.
