28.7.2018 Česká Republika, Ukrajina
Rok se s rokem sešel a po loňském neúspěšném
pokusu se opět vydáváme na Zakarpatskou Ukrajinu zdolat Svidoveckou a Krásnou poloninu a pochod zakončit v Koločavě. Na závěr se máme v plánu okoupat ve slaných Solotvynských jezerech.
Rachiv (foto Žanet)
Jak je již zvykem, tak pro cestu na Ukrajinu volíme Leo Epress, kterým tentokrát dojedeme až do Rachivu. Jelikož jsou tyto poloniny značeny českými turistickými značkami, tak je možné zakoupit v Praze nebo na internetu aktuální turistické mapy těchto oblastí. Kromě prvního ubytování a map vše ostatní budeme řešit operačně až na místě.
Jelikož na Ukrajinu jedeme týden po Kyrgyzstánu, tak je potřeba udělat zastávku v Ostravě, abychom se ukázali doma. Před půlnocí se vydáváme na vlak a pokračujeme společně ještě s Markem dále na Košice. Tam dojíždíme na čas. Na autobusovém nádraží překvapí dva Leo Express autobusy, které se zcela zaplní. Hraniční kontrola proběhla vcelku rychle a po necelé hodině a půl stání jsme byli na ukrajinské straně.
Státní hranice Užhorod - Vyšné Nemecké(foto Žanet)
V Užhorodě se autobus vyprázdni a dále už nás pokračovalo jen pár. Po zastávce v Mukačevu si autobus dojel do depa, kde nás vyhnali z busu, aby dotankovali a vyměnili stewardy. Od této chvíle se z tohoto autobusu plnící západní standarty stala mašrutka. Stewardka tam byla, ale vůbec se nám nevěnovala. A když bylo potřeba, tak si ze silnice místní autobus odmávli a normálně se za úplatu svezli. Nicméně díky klimatizaci a funkčním tlumičům byla jízda daleko pohodlnější než před dvěma lety maršrutkou. Otázkou ovšem je, jak dlouho tu tato linka vydrží, protože od Mukačeva nás jelo kolem patnácti, a to jsme jeli o prázdninách a v sobotu, tedy v turisticky nejatraktivnějším čase. Do Rachivu jsme dorazili kolem šestnácté hodiny.
Než se půjdeme ubytovat, tak nejprve potřebujeme vyměnit peníze. Jenže jednak se to tady za ty dva roky docela proměnilo a na to že je sobota je tady toho docela hodně zavřeného. Původní směnárna s prodejnou mobilů, kde jsme vždy měnili již neexistuje. Banka naproti je zavřená. Jdeme s Markme dále po cestě, ale už nic nenacházíme. Nakonec to jdeme zkusit ještě cestou zpět a všímám si, že ve zlatnictví mají otevřenou směnárnu. Tady vyměním konečně natrhnutou padesáti eurovku, kterou se mi nedařilo v Kyrgyzstánu udat, a ještě navíc českou tisícovku, které už na Zakarpatí berou téměř všude. Poté se jdeme ubytovat do nedalekého Rakhiv Hotel & Apartments. Na recepci mě totálně rozhodí týpek, co jak vidí naše pasy, řekne „Áá Češi“ a začne na nás mluvit plynně Česky. Nastavený na ukrajinštinu a angličtinu to nečekám a ze začátku jsem úplně mimo. Zaplatíme, dostaneme klíče a jdeme na pokoj. Vejdeme tam a jsme v šoku. Tento hotel udává novou laťku tomu, jak levný ještě luxus může být. Pokoj hotelového standartu s vlastní koupelnou se záchodem a obrovskou terasou, za 150 Kč os/noc je naprostý luxus.
Rakhiv Hotel & Apartments (foto Žanet)
Po vybalení a sprše jdeme provětrat peněženky do nedaleké restaurace u Dream hostelu Carpatia. Zde se toho kromě cen, které byly stále položeny nízko, nic moc extra nezměnilo. Opět jsme tady chytili nějakou akci, ale ta nebyla tak veselá jako minule, protože to vypadalo, že zde slaví nějaký místní farář narozeniny. My si objednali boršč a půl kila šašlíku a k tomu na pití Kvas. Na šašlik jsme si sice chvíli počkali, ale byl opět výborný.
Rachiv - Pozdní obědo/večeře (foto Žanet)
Po vydatné večeři si ještě dáváme procházku po místních zapadlých částech Rachivu. Při návratu na hotel si projdeme ještě park podél řeky. Na začátku parku polehávali bezdomovci, kousek za nimi probíhala svatba a na konci parku byl postavený cirkus.
Poté se vracíme zpět na pokoj se zastávkou v samoobsluze, kde nakoupíme zásoby na hory a vodku na večer. U ní a u televize posléze usínáme. Zítra nás čeká první den treku po Svidovecké polonině.
Užitečné odkazy:
Stránky Leo Express
Rakhiv Hotel & Apartments
