1.8.2018 Ukrajina
Dnešním dnem opouštíme Usť Čornou a vydáváme se na další přechod. Tentokrát je na programu polonina Krásná.Vstáváme mezi osmou a devátou. Nasnídáme se, sbalíme věci a pomalu se chystáme k odchodu. S ním nás nakonec zdrží Žanet, která si šla ještě nakoupit do samoobsluhy ve vesnici. To způsobí, že vycházíme až v 11. Před odchodem ještě zaplatíme za večeři a ubytování. Platbu máme předem domluvenou v Eurech. Poté už se vydáváme po žluté směr polonina Krásná. Alternativou ke žluté trase je červená, která je delší o 5 km, ale zato se na ní asi méně stoupá. My si teda vybrali, tu kratší ale náročnější variantu.
Opouštíme Úsť Čornou a s koncem vesnice končí i asfalt a začíná hliněná silnice.
Asi po jednom a půl kilometrů u cedule Ruska Mokra trasa odbočuje ze silnice. Po dalších několika stech metrech začíná dost masivní stoupání do utrhnutého svahu. Stoupání je tak ostré, že chvílemi se mi zdá, že budu při chůzi dřít čelem o zem. Stezka je trochu navlhlá, je krásné dusno a v batohu mám 5 litrů vody.
Tato zátěž se ale rychle sníží, protože za současných teplot a náročnosti trasy v nás voda jen mizí. Komplikace je to v tom, že další lehce dostupný pramen je až na konci poloniny, kde dojdeme následující den odpoledne. Nicméně jakmile zdoláte tento šílený drapák, tak se cesta stane více serpentýnovitou a náročnost už není tak vysoká, ale ani nízká. Přesto pod vrchol Klimova, což je od startu 6 km, jdeme 3 hodiny, ale to bych ještě předbíhal. Stoupáme, stoupáme až trasa přejde na chvíli skoro do roviny. Na jednom palouku doháníme Marka a dáváme si krátkou pauzu. Poté pokračujeme dále. Na dalším palouku kousek dál narazíme na volně se pasoucí koně a posléze po projití lesa se objevíme na polonině, pod vrcholem Klimová. Až sem to trvalo ony zmíněné 3 hodiny.
Až doposud bylo slunečno a dusno. Jenže jakmile jsme se ocitli na polonině, tak jsme uslyšeli hřmění. Což je dost blbé, když jste na hřebenovce, kde není jediného stromu ani úkrytu. Nicméně dle hluků je jasné, že bouřka je až za Klimouvou a pohyb mraků dává tušit, že by měla jít směrem od nás. Uvidíme až budeme na hřebenu a budeme mít výhled na druhou stranu. Tam narazíme na rozcestník „Pod Klímovou“, který ukazuje 28 km do Koločavy.
Bouřka se od nás drží dále, tak můžeme pokračovat v postupu. Prvním bodem je vrchol Klimová (1492 m n.m), kam nám zbývá ujít ještě 1 km.
Za Klimovou nás potkal mega mokrý déšť. Nepršelo hodně, ale než jsem si stihl vytáhnout pláštěnku byl jsem totálně mokrý, a to včetně nepromokavých bot, ve kterých jsem měl kaluž. Už jsem nějaký ten déšť zažil, ale něco takového ještě ne. Po sestupu z Klimové následoval výstup na bezejmenný vrchol a za ním jsme v lesíku narazili na salaš, která byla otevřena, a tak jsem se tam vysušili a rovnou i poobědvali.
Kousek za salaší se měl nacházet pramen, ale ani po půlhodině hledání pomocí GPS jsme ho nenašli a pokračovali jsme dále směrem k vrcholu Gropa (1495 m.n.m). Počasí se razantně změnilo a zase začalo svítit slunce.
Polonina Krásná - Cestou na Gropu (foto Žanet)
Polonina Krásná - Výstup Gropu (foto Žanet)
Polonina Krásná - Vrchol Gropy 1495 m n.m. (foto Žanet)
Polonina Krásná - Pohled z Gropy na Růžu
Pod naším tábořištěm dle mapy pramenily potoky. Jen bylo potřeba sestoupit až k prvním dřevinám. Navíc díky borůvčí a absenci jakékoliv stezky zde člověk rychle ztrácí orientaci. To se stalo Markovi, který vylezl o 300 metrů dále, než původně zamýšlel.
Jakmile postavíme tábor dáme se do chystaní večeře. My si děláme chutné rizoto, které se mi stane po několik následujících dní osudné. Ve stanu usínáme při filmu Ali G. Zítra dojdeme na konec poloniny až do legendární Koločavy.