25.9.2018 Gruzie
Druhý den v Mestii si dopřejeme pořádnou túru na jezera Koruldi
, které se nacházejí ve výšce 1800 m.n.m.. Nicméně jen výstupem k jezerům dnešní den nakonec neskončí.
Cesta z jezera Koruldi
Se vstáváním to je opět nevalné a z ubytování se vykopeme asi až po jedenácté. Počasí je lepší než včera, ale pořád je zde nízka oblačnost a nulové výhledy. Před výstupem se stavíme do místní pekárny na snídaní a pro svačinu na cestu. Také si koupíme na ochutnávku místní chléb Puri.
Chléb Puri (foto Žanet)
Poté se kolem dvanácté vydáváme na cestu. Nahoru vedou dvě cesty jedna kratší, ale strmější a druhá delší, ale méně náročná. Obě se pak v půlce setkají a druhou půlku už vedou společně. My si vybrali tu delší. Na obě vás nasměrují místní rozcestníky. Dále po cestě je to se značením bídnější, ale trasa je zaznamenána na Mapy.cz, které jsme v online verzi používali pro navigaci. Vyrážíme. Hned ze začátku začne cesta velmi strmě stoupat, a to až k lesu nad Mestii, odkud je na ní pěkný výhled. Po cestě je taky něco jako muzeum hlídkové věže, která se jmenuje Khergiani, a kterou lze za poplatek navštívit. To však vynecháváme.
Mestie - Věž Khergiani
Mestie
Mestie (foto Žanet)
Marek nahazuje vyšší tempo a pomalu nám utíká. My si jdeme vlastní rychlostí a setkáme se s ním až v místě, kde se setkávají obě již zmiňované pěší trasy a kde se nachází altán poskytující přístřešek v případě nepříznivého počasí. Až sem nám trvala cesta asi 2 hodiny.
Cestou na jezera (foto Žanet)
Místo, kde sbíhají obě stezky vedoucí z Mestie (foto Žanet)
Mestie (foto Žanet)
Mezitím se Marek stačil v altánu seznámit s Němkou Janou, která si tady udělala sólo výlet. Dále už pokračovat nechtěla, ale Žanet ji na popud Marka ukecala. Myslím, že později toho dost litovala :D. Odteď cesta připomíná ukrajinské poloniny a stejná je i vyjetá cesta, po které se nechávají japonští turisté vyvézt autem až na horu k jezerům. Bohužel stejně jako na Ukrajině se nás po celou dobu drží mlha, takže toho okolo moc nevidíme.
Výstup na Koruldi od altánu
Těsně před vrcholem nám začne Jana stávkovat, že tu na nás počká a dále nepůjde. Takhle to bylo asi 4x, ale vždy jsme ji nějak přemluvili. Nakonec s námi k jezerům došla. U jezer jsem ji pak předal českou tatranku jako vrcholovou prémii za její heroický výkon. Jinak cesta z Mestie sem nám trvala přibližně 3,5 hodiny. Jezera jako taková jsou spíše čtyři malé kaluže než nějaká větší vodní plocha.
Jezera Koruldi
Vrcholová premie pro Janu (foto Žanet)
Všude okolo nás je mlha. Nicméně na mapě zjišťuji, že se nacházíme pod 3500 metrů vysokým vrcholem. Ptám se Jany, jestli pokračujeme dále do kopce. Rezolutně odpověděla, že nikoliv. Posvačíme. O trochu jídla se podělíme s místním zaběhlým psem a jdeme dolů. Konečně po dvou dnech oblačnosti se mraky protrhaly a my konečně mohli spatřit zasněžené vrcholky Kavkazu. Jinak Kavkaz je v této době hodně barevné pohoří a střídá se na něm spousta barev.
Hlídač místní stezky
Turistika na japonský způsob
Nakonec i vrcholky na nás vykoukly
Mestie
Do Mestie dorážíme už za tmy. Ještě stihneme potkat skupinu mladých Rusů, kteří se nás ptají, jestli na jezera trefí s baterkou. Řekneme jim, že ne pokračujeme v cestě. S Janou se domluvíme na společné večeři a jdeme se všichni převléct na svoje ubytování. Na jídlo jdeme do Leily, kde na nás zbyde zase jen venkovní posezení. Nicméně dnes jsme připravení a jsme teple oblečeni. Všichni si dáme Kubdari a já nějakou místní polévku, která je plná masa. Jídlo zapijeme ještě dvojitou rundou Čači a pak se přesouváme k nám na pokoj, kde musíme popravit zbytek demižonu červeného vína ze včerejška. Tím by pro mě mohl den i skončit a už pomalu usínám. Jenže holky jsou v náladě slyší z ulice hudbu a chtějí jít tančit. Tak jsem tedy probuzen a vytáhnut na diskotéku. Vejdeme suverénně do restaurace, kde hraje hlasitá hudba. Na chvíli se rozsvítí a poté se zase pokračuje. Vzápětí se dovídáme, že jsem na soukromé narozeninové oslavě :D. „Ale můžete zůstat“ a už je nám nalíván místní alkohol, a dokonce i kousek dortu jsme dostali. Chvíli se tančí místní tance, pak se učí české tance a pak se zase jede místní klasika. Nakonec zde končíme ve tři ráno. Před tím vším jsme se původně domluvili, že budeme vstávat v šest ráno, abychom stihli první maršutku. To ale trošku nevyšlo, ale o tom až příště.
Užitečné odkazy:
Popis cesty na jezera v angličtině
