Type Here to Get Search Results !

Gruzie 1 - Kutaisi a okolí

22.9.2018 Česká Republika, Gruzie

Už jsi nepamatuji rok, ale přesně si pamatuji okamžik, kdy se mi Gruzie vryla do podvědomí. Bylo to ve vlaku do Ostravy, kdy jsem si otevřel místní časopis a s nadšením četl cestopisný článek o této zemi. Od té doby vím, že tuto zemí musím poznat osobně.

Ondra cestuje - Cestopis Gruzie, Okolí Kutaisi - Prometheova jeskyně a Okatse kaňon
Okatse kaňon


Bohužel absence spolucestovatelů a větší lákadla v podobě Ukrajiny a Kazachstánu, způsobily, že jsem cestu do Gruzie neustále odkládal. Nicméně na konci roku 2017 jsem si dal předsevzetí, že následující rok už na sto procent pojedu, a tak se taky stalo.

Termín byl stanoven na zářijový týden se státním svátkem. Na něj bylo ovšem těžké sehnat akční letenky, a tak jsme museli vzít za vděk dvacetiprocentní akční slevě u Wizz air, který po redukci pražské flotily nabízí jako několik z mála letů právě Kutaisi. Výhodou je že odlet i přílet je v sobotu. Nicméně jak jsem při plánování zjistil, tak týden je na Gruzii hrozně málo. Proto jsem plány zredukoval na okolí Kutaisi, Mestii a v případě, že zbyde čas, tak moře u Batumi. Tím jsme byli připravení na cestu.

Večerní odlet v sobotu má své kouzlo. Sice přijdete o cenné hodiny, které můžete v dané zemi trávit, ale zase se nemusíte hnát z práce a máte celý den na to se v klidu zabalit. Do Prahy se vydáváme 16:25 autobusem z Mladé Boleslavi, kde se k nám připojuje Marek. Na letiště dorážíme přibližně za hodinu a půl. Musím opět poznamenat, že dostupnost našeho letiště není tak hrozná a nepohodlná, jak se říká. Přestože cena letenky byly smrtelná, tak máme v ceně jen příruční zavazadla a jsme plní očekávání, jak bude probíhat nový (již neplatný) systém odbavování příručních zavazadel, které se měly u gatu odevzdávat do podpalubí, pokud nevlastníte Wizz priority, který nevlastníme. Jakmile projdeme pasovou kontrolou, tak se dovídáme, že letadlo bude mít 40 minut zpoždění. Před cestou na bezpečnostní kontrolu se nám povede ztratit Marka, kdy Žanet jde na záchod a já se jdu kouknout na odletovou tabuli a Marek jde pár kroků za mnou, jenže si mě nevšimne a myslí si, že jsme šli už na kontrolu, ale někam jinam, až dojde zpět k pasové kontrole. Já se mezitím sejdu s Žanet, vidím, že Gate je otevřeny a Marek už nesedí na svém místě. Z toho soudím, že už šel. Tak jsme šli na kontrolu i my, jenže před Gatem jsme ho neviděli. O chvíli později mi zvoní telefon, kde jsme, že nás nemůže najít :D. Nakonec jsme se ale v pořádku sešli. Tím, že měl let zpoždění vznikl trochu chaos při odbavení a zapomněli nám označkovat batohy do podpalubí a my si je tak vzali na palubu. Let trval 4 hodiny a byl bez jakýchkoliv zajímavostí, kromě hlášení letušek, které zní v gruzínštině jako kulomet a to co hlásí v angličtině minutu zvládne v mateřštině za několik vteřin. Navíc jsme měli pocit, že se přitom ani nenadechuje. Do Kutaisi přilétáme po druhé hodině ranní. Z letadla se jde rovnou do příletové haly, kde prakticky hned u vstupu proběhne rychlá pasová kontrola probíhající způsobem načtení pasu, razítko a „by“. Potěšující je zjištění, že občané EU chodí do stejné fronty jako občané Gruzie. Jinými slovy v Gruzii stále neopadla touha po vstupu do EU. Jakmile máme pasovou kontrolu za sebou ocitáte se prakticky hned v příletové hale, kde už stojí spousta lidí s cedulemi a otravní taxikáři. My máme domluvený transfer přes náš hostel, kdy jsem obdržel informace, že auto s touto poznávací značkou a řidičem nás bude čekat na parkovišti. Tam se, ale ještě nevydáváme. Potřebujeme sehnat peníze. Jenže. Letištní hala je hodně malá a kdo by jako my očekával směnárnu, tak by se krutě mýlil. Nicméně, spíš než, že tam nebude směnárna, jsem počítal s tím, že bude nevýhodný kurz a měl jsem připravenu kartu na výběr z bankomatu. Jenže i ten jsem nemohl najít, protože byl schovaný za čekajícím davem. Ještě poznamenám, že pokud se rozhodnete využit k transferu z letiště Gregorian bus, tak jízdenku je možné koupit přes internet, nebo hned na letišti vás hosteska, nasměruje k pokladně, kde lze jízdenky koupit. Já vybírám peníze a jdeme hledat auto. Venku je citelně tepleji než v Praze a lehce se začínám potit, a to i proto, že jsme prošli už 3 parkoviště a naše auto nikde nenašli. Pak už jsme z nouze kontrolovali i auta zaparkované u krajnice přes cestu. Když už jsme to vzdávali, tak se šel Marek podívat posledním pokusem ještě na jedno auto a zjistil, že je to ono, ale je prázdné. Rychle vzpomínáme, jestli jsme v příletové hale neviděli cedulku s mým jménem a jsem přesvědčen, že nikoliv. Nicméně jdeme se vrátit do odletové haly, přes skleněné dveře nakoukneme jestli neuvidíme něco, co by připomínalo náš hostel, až zahlédneme cedulku Forrest. S Žanet to jdeme prověřit, a nakonec jsme se úspěšně setkali s řidičem. Ten je se svou, ženou vlastníkem hostelu, který si udělali ze svého domu, kdy oni bydlí v horní části a v přízemí jsou pokoje pro hosty a sociální zařízení včetně kuchyně. Pán moc anglicky neuměl, ale naštěstí jsme se s ním domluvili mou Česko/Rusko/ukrajinštinou. Při cestě jsme dostali nabídku, že nás za 70 Gel zaveze autem do Prometeovy jeskyně a na Okatse kaňon. Na ten jsme chtěli, ale nevěděli jsme ještě, jak se na něj dostaneme. Prometeova jeskyně, by byla bonus, takže nabídku přijímáme a domlouváme odjezd na 12 hodin. Poté dojedeme na hostel, pán domácí nám ukáže, pokoj, sprchu kuchyň a ve 4 ráno jdeme spát.




Kutaisi - Hostel Forest


23.9.2018 Gruzie

Vstáváme před jedenáctou hodinou. Tak trošku netradičně nás přijde uvítat paní domácí, kterou si pletu s běžným hostem a moc ji nevěnuji pozornost. Až se s ní dá do řečí Žanet, tak se dovídáme, že se jedná o paní domácí, a že v ceně máme i snídani, kterou nám za chvíli naservíruje. Snídaně je skromná, ale pestrá a hlavně chutná.

Mezitím jak snídáme, tak se zjeví pan domácí, který nám hned začne nalívat domácí Čaču, což je destilát z hroznového vína, který se chuťově a silově hodně přibližuje slivovici/kalvadosu. Poté se sbalíme a vydáváme se autem na cestu. Po cestě ještě vyměníme ve směnárně peníze a poté už pokračujeme k Prometheově jeskyni, která se nachází poblíž města Tskaltubo. Cestou objevujeme několik místních specifik. Zaprvé cesty tu mají v lepším stavu než na Ukrajině, v každé vesnici a zástavbě mají na hlavních tazích zpomalovací retardéry, všude se pasou krávy a jsou brány jako součást silničního provozu, takže vás po chvilce nepřekvapí, že si to nějaká kráva štráduje rovnou po prostředku silnice, nebo takto jde rovnou celé stádo. Co mě překvapilo bylo ovšem to, že všichni tady jezdí jako prasata, ale sraženou krávu jsem nikdy nikde neviděl. Dalším místním specifikem, je že skoro všechny vesnice končí svým názvem na i (Kutaisi, Tbilisi, Batumi, Poti, Zugdidi atd.). Poslední takovým do oka bijícím specifikem místních silnic je předjíždění v křižovatkách. Nemůžete někoho předjet na silnici, nevadí, zařadíte se vedle něj na křižovatce. Občas se tedy někdo zařadí ještě vedle vás, takže na jednoproudé křižovatce stojí vedle sebe i tři auta a platí zde pravidlo rychlejší bere vše. Před tím je potřeba si připravit pozici tím, že se co nejvíce natlačíte pomalým popojížděním ke křížení, aby jste získal nějaké ty centimetry navíc.






Cestou do Prometheovy jeskyně


Po hodině jízdy přijíždíme k jeskyni. Vstupné pro cizince je 20 Gel (cca 200 Kč), pro studenty je to méně a uznávají Isic kartu. Extra se připlácí za úsek, kdy jedete na loďce, ale údajně není nijak zajímavý a je docela krátký. Exkurze probíhá buďto v gruzínštině, nebo v ruštině a angličtině. Jeskyně jako taková s historickým odkazem Promethea vůbec nesouvisí a první co vám průvodkyně, řekne, že název „Prometheova“ je jen název pro turisty. Prometheus byl sice připoután ke Kavkazu, ale jeskyně s ním nemá nic společného. Prohlídka trvala necelou hodinu, a kromě pěkného nasvícení jednotlivých jeskynních útvarů neuvidíte nic víc než v Moravském krasu.












Prometheova jeskyně


Po prohlídce vyjdete mimo areál a čekáte až vás odveze místní mikrobus. Taky je to místo, kde vyústí říčka pro prohlídku jeskyní na loďkách. Vtipné bylo na tom, že než jsme vyšli chodbami ven, tak lidi z naší skupiny, kteří šli na loďky už tam stáli. Proto tato prohlídka asi za moc nestojí. Čekáme na mikrobus, protože jsem se do prvního nevlezli. Naštěstí za 10 minut přijel znovu. Nicméně jsme čekali zbytečně, protože mikrobus nás zavezl asi jen 400 metrů, což byla vzdálenost vstupní budovy od výstupu z jeskyně.








Výstup z Prometheovy jeskyně



Tržiště před vstupem do Prometheovy jeskyně


Najdeme pana domácího a jedeme na Okatse kaňon. Ten se nachází v kopcích, do kterých se autu moc nechce a téměř před cílem to vypadá, že nám snad došel benzín.






Cesta do Okatse kaňonu


Pan domácí zaparkuje u krajnice, vezme nás k pokladnám a ukáže nám kudy se musíme vydat. Vstup je 15 Gel dospělý a student je opět zlevněný. Lístky jsou kontrolovány až před kaňonem. Ke kaňonu se totiž běžným autem nedostanete, ale jde se asi 2 km po betonovém chodníku v lese, nebo využijete služeb místních podnikavců, kteří vás tam zavezou jeepem za nějakých 45 – 50 Gel. Cesta ke kaňonu nám zabrala asi 25 minut. Nejde se po rovině ale přes kopec. Během cesty rozjímáme nad tím, zda opravdu došel benzín, nebo jede na plyn, který to do kopce nevytlačil.






Lesni stezka k Okatse kaňonu


Došli jsme k místu, kde je vstup do kaňonu, nepoužívaná budova a nechutné toalety. U vstupu ukážete lístky a jste vpuštění dovnitř. Jelikož se jedná o zavěšenou konstrukci, tak je zarážející, že zde není žádné počítadlo a nikdo nekontroluje kolik lidí se na lávce nachází. Jde se v jednom směru a lávka je docela úzká. Nicméně zážitek je to parádní, i když ne moc pro lidi trpící závratí. Taky se lávka docela houpe. Občas si připadáte jak voliéře ve třetím díle Jurského parku.












Vyhlídka na Okatse kaňon





Lesni stezka k Okatse kaňonu


V půlce trasy nás přepadne hustý déšť, který naštěstí po chvilce ustane. Když dojdete na konec lávky, tak se ocitnete u vyhlídky, která je rovněž vedená nad kaňonem. Tady už se nadají dělat, takové kejkle jako na lávce, protože tady stojí hlídač a třeba fotku na lavičce vám z bezpečnostních důvodů nedovolí.




Okatse kaňon



Vyhlídková plošina na Okatse kaňon





Vyhlídka na Okatse kaňon


Poté se vracíme už normální cestou zpět. U východu je hospůdka a hejno taxikářů. My to bereme po svých. U vstupu posvačíme a pak pokračujeme k hlavnímu vstupu autu. Tam už nás čeká pan domácí, který nám zakoupil u místních trhovců khaki a poté jedeme zpět do Kutaisi.










Návrat na parkoviště z Okatse kaňonu



Pan domácí už na nás čekal


V Kutaisi míjíme moderní budovu parlamentu, která je na okraji města.


Kutaisi - Budova parlamentu


Do hostelu už dojíždíme za šera kolem šesté sedmé hodiny. Nicméně den ještě nekončí. Chceme si zajít na večeři a nejblíže je restaurace El depo, o které na wiki travel píšou, že se tam dělají nejlepší Chinkali. Tak to jdeme ověřit. Restaurace to bude asi, kvalitní, protože tam je docela plno. Naštěstí místo se pro nás najde. Dáme si místní čepované pivo a objednáváme dohromady 10 masových Chinkali a 10 sýrových. Chinkali je masem/sýrem plněná taštička, která má své specifikum, co se týče konzumace. Je totiž plná šťávy, a proto je nutné ji nakousnout a onu šťávu vysát. Poté můžete sníst zbytek, ale pozor šťopka se nejí. Dle Gruzínců její snězení přináší smůlu, a navíc máte přehled o tom kolik knedlíčků jste snědli. Na to, jak je restaurace oblíbená, jsou ceny velice příjemné.










Noční Kutaisi



Kutaisi - Chinkali v restauraci El Depo


Po večeři už se chystáme na hostel, když nás zaujme výloha cukrárny, kde je zajímavý interiér a všechny zákusky za 2 Gel. Neodoláme a jdeme ještě na desert.






Kutaisi - Zastávka na desert v místní cukrárně


Plně nasycení pokračujeme k hostelu. V centru se ještě zdržíme u koncertu a poté už opravdu jdeme až k našemu ubytování.






Kutaisi - Koncert v centru města


Nicméně marek dostane chuť na místní víno, tak jde od paní domácí odkoupit láhev bílého. Jako bonus poté dostaneme ještě jednu láhev a omluvu, že pan domácí s námi už neposedí, protože už šel spát. Už nevím, kolik bylo hodin, ale teprve až bylo vše vypité tak jsme šli spát i my. Zítra nás čeká návštěva hornického města Chiatura.

Užitečné odkazy:

Letecká společnost Wizz air
Hostel Forrest v Kutaisi
Cestopis o Kutaisi a jeho okolí


Okomentovat

0 Komentáře
* Please Don't Spam Here. All the Comments are Reviewed by Admin.

Below Post Ad