14.7.2018 Kyrgyzstán
Předposlední den v Kyrgyzstánu navštívíme nejznámější
historickou památku této země, a to věž Burana. Poté se přesuneme do Biškeku, kde si půjdeme prohlédnout novou centrální Biškeckou mešitu.
Věž Burana
Přestože máme taxi domluvené na 9, tak už na nás buší recepční o několik minut dříve. Sejdeme dolů s taxikářem se domluvíme na ceně zpátečního odvozu a hodinového čekání za 500 Som a vyrážíme. Cesta zabere asi 15 minut. Na místě kromě nás a hromady japonských turistů zatím nikdo není. Areál věže obsahuje věž samotnou plus malé muzeu a jurtu sloužící jako prodejnu suvenýrů. Věž samotná je jedna z nejznámějších památek v Kyrgyzstánu. Nyní má výšku 25 metrů, protože z původní dvojnásobné velikosti ji ukrojilo zemětřesení v 15. století, po kterém se věž zhroutila.
Vstup do areálu věže Burana
Věž Burana
Stav před rekonstrukcí, původní vzhled a výška věže Burana
Nejprve jdeme přes skleněnou tabuli nakouknout do muzea, poté zkontrolujeme suvenýry v jurtě, kde zrovna Japonci zuřivě nakupují všechno možné i nemožné. Nicméně situaci využíváme a jdeme rychle na věž, než se nám tam nahrnou. Stoupání do věže je dost strmé a klaustrofobní. Chodba je tak úzká, že máte sami co dělat, abyste se tam vešli a někdo z opačného směru nemá šanci přes vás projít.
Věž Burana - Průchod byl dost natěsno
Pokocháme se výhledy na okolní krajinu a pohoří Tjan Šanu, když v tom spatřuji, že Japonci vstupují do věže. To znamená, že se náš jediný východ na několik minut ucpe.
Čekáme až všichni vylezou a poté jdeme konečně dolů. Za věží jsou ještě v poli náhrobky s lidskými obličeji takzvané Bal-bal kameny, které si taky projdeme.
Pohřebiště s náhrobními kameny Bal-bal
Poté se vracíme k taxíku. Cestou nás ještě stihne babka zkasírovat o 60 Som za vstup. Udělali jsme chybu, že jsme si rovnou nevzali všechny věci, abychom mohli rovnou na mašrutku. Teď proto musíme jet zpět na hotel. Sbalíme se a vydáváme se na autobusové nádraží. Toto nádraží se mi zapíše do paměti tím, že jsme nemohli sehnat maršutku na Biškek, a to je to do něj jen hodina cesty. Kupodivu ani žádný naháněč co by se nás ujal. Nezbývalo nic jiného než se jít poptat ke každé nově příchozí maršutce. Nakonec jedna přijela. Rozběhl se za ní dav čekajících lidí, takže to spíš vypadalo jako by přijela humanitární pomoc, než že by se jednalo o dopravní prostředek. Množství lidí ve mně vyvolává pochybnosti, zda se vejdeme. Beru Žanet batoh a posílám jí se probít pro dvě místa. Když mi potvrdí, že má tak ukládám batohy dozadu a jdu si sednout. Cesta stála 50 Som a na jejím konci přišlo nemilé překvapení v tom, že maršutka končila na východním nikoliv západním nádraží. Protože jsme, ale měli rezervaci ve Freedom hostelu, tak jsme se ocitli na druhém konci města, než jsme původně plánovali. Nezbývalo, než si v 2Gis vyhledat číslo maršutek co nám jede k hostelu a urazit ten zbytek tímto způsobem. Přicházíme na hostel a hned u vchodu nás vítá Pepa/Josif a poté proběhne vřelé přivítání s holkami, se kterými se shledáváme po týdnu odloučení. Řekli jsme si v rychlosti ty nejlepší zážitky z uplynulého týdne, zabydleli pokoj a vyrazili jsme do města. V plánu bylo se najíst, podívat se na mešitu a nakoupit zbytek suvenýrů. Žanet si předtím vyhlédla hrnky u Oš bazaru, tak jsme šli tím směrem. Ve směnárně se opět marně pokouším směnit natrhlou padesáti eurovku a po tomto neúspěchu jsem nucen hledat bankomat. Naštěstí výskyt bankomatů akceptující master card je v Biškeku dostatečný. Nakoupíme hrnky a jdeme do jídelny na oběd. Tam si dám konečně manty s masem, které jsou výborné.
Když jsme poblíž Oš bazaru, tak si tam ještě jednou zajdeme a třeba tam něco zajímavého objevíme. Objevili jsme tam obrovskou prodejnu s masem, která v těch čtyřiceti stupňových vedrech vydávala fakt skvělou vůni. Poté jsme úplně náhodou objevili obří přístřešek, pod kterým se prodávaly plné pytle Kurutu, což jsou kuličky ze sušeného jogurtu, které chutnají stejně hnusně jako kymiz.
Biškek - Oš bazar, prodej Kurutu
Biškek - Další střípky z Oš bazaru
Z bazaru se chystáme směřovat k obchodnímu domu Tzum. Přes 2Gis zjistíme číslo maršutky a odkud vyjíždí a poté se tam přesuneme. Do Tzumu ještě nejdeme, protože se chceme ještě podívat na novou centrální mešitu. Bohužel v té době ještě ve výstavbě. Tak jsme se u ní alespoň vyfotili.
Biškek - Nová centrální mešita
Poté jdeme rovnou do Tzumu. Zkušeně míříme do posledního patra, které je plné prodejen se suvenýry. Máme zde vyhlédnuté trika s nápisem Kyrgyzstánu. Kupujeme je v jediném stánku, kde berou karty mastercard a překvapivě zjišťujeme, že když platíte kartou dostáváte 3 procenta slevu u obchodníka. Rodičům ještě nakoupím štamprle a tím zakončuji nákup nejedlých dárků. Ty jedlé a hlavně tekuté nakupujeme v protějším supermarketu.
Biškek - Závěrečný nákup domů
Jakmile máme vše nakoupeno jdeme na první večeři. První proto, že večer bude v hostelu pravé Italská pizza od Angela. A proč že jsem nevydržel až do hsotelu. Jsme poslední noc v Biškeku a toto je poslední možnost, jak si dát tradiční jídlo. Najíst jsme se jako minule šli do jídelny na náměstí Ala to. Dal jsme si salát, kuřecí Kurdak a Okružku. U pokladny jsem dostal slevu, protože pokladní se více než mi věnovala mobilu a místo 20 Som mi vrátila 50 Som. Tím že se plně nevěnovala své práci, tak jsem se ani já neobtěžoval ji na tuto chybu upozornit. Po jídle jsme se vrátili na hostel a do večeře jen relaxovali. Jakmile byla pizza hotová rozjela se řádná rozlučková party.
Biškek - Rozlučková pizza party
Nejdříve to začalo nevinně jen pizzou a pár panáky vodky a pivy. Jakmile vodka došla šlo se do ochodu pro další a koupila se rovnou litrovka. Party skončila v okamžiku, kdy došla i tato litrová láhev a Pepa už nebyl schopen chůze a musel být odveden do postele. Poté jsme i my šli zaspat svou poslední noc v Biškeku.
Užitečné odkazy:
Věž Burana a blog Romana Herdy
