10.7.2018 Kyrgyzstán
Tímto dnem začíná putování, jehož cílem má být zlatý hřeb Kyrgyzstánu jezero Ala Kol, nacházející se ve výšce 3520 m.n.m. Než k němu ale dojdeme, musíme nejprve ujít 16 km Karakolským údolím.Vstáváme brzy a počasí vypadá nadějně. Sbalíme vše potřebné. Necháme zde nepotřebné věci, rozloučíme se s holkama, které toto s námi nejdou a vydáváme se na maršutku. Nejprve jedeme číslem 110, která nás odveze na zastávku, kudy projíždí maršutka číslo 101. Ta jede až k bráně Karakolského údolí. Jestli k ní dojedeme si nejsme až do samého konce jistí. 2GIS, totiž ukazuje že do daných míst nic nezajíždí, ale nedá se na něj moc spolehnout, protože jsme až k bráně opravdu dovezeni. Vysedáme ještě s dalšími turisty a jdeme zaplatit za vstup do údolí. Chtějí tady docela nekřesťanských 150 Som za osobu a 100 Som za stan. Zvláštní na tom vše je, že když jdete z Jeti Oguz nebo z Ak Suu, tak nic neplatíte.
Zaplatíme, vydáváme se na cestu. Nejprve nás čeká 16 km po rovině na jejíž konci je kemp. Plán je takový, že když vše půjde dobře a budeme mít dostatek času, tak se vydáme k druhému kempu u chaty Sirota, který je uprostřed prudkého stoupání na Ala kol. To by nám ušetřilo spoustu času a energie, které bude potřeba zítra, kdy to bude o mnoho náročnější. Trasa z Karakolu přes Ala Kol do Ak Suu je poměrně dobře zdokumentována na různých blozích, kdy na jednom je i video návod, kde je celá cesta natočená, takže cca víme, do čeho půjdeme.
Prví kilometry se vinou s řekou po pravé ruce, kdy procházíme několika zapadlými vesničkami a všude se pasoucími krávami.
Po přejití řeky, a ne nijak zvláště zajímavých 7 kilometrech se po mírném stoupání dostanete do místa, kde se údolí více rozevírá a řeka se zde více rozlévá. Jako bonus se zde pase stádo koní. Taky to bylo místo, kde jsem brodil potok a nohou šlápl do vody.
Opouštíme tuto plošinu a začíná trochu větší stoupání. To nás dovede do míst, kde je pěkný výhled na údolí, kterým jsme šli a taky je to místo poblíž prvního kempu.
Tím že máme dostatek času, tak se rozhodujeme pokračovat prudkým stoupáním ke kempu u chaty Sirota. Nejdříve opět překonáme po dřevěné lávce řeku a potom už jenom stoupáme. Od lávky k jezeru je převýšení na 5 km stoupání přes tisíc výškových metrů a kemp, kde směřujeme se nachází zhruba v půlce.
V místě, kde nám zbývá asi hodina do cíle se nám otevře pohled na průsmyk, kterým jdete, když se k jezeru vydáváte z Jeti-Oguz. My se zde chvíli kocháme a poté na půl hodiny usínáme.
Jakmile se vzbudíme vydáváme se na cestu abychom dokončili náš výstup a zakempovali se. Během výstupu ke kempu nevidíte ani neslyšíte žádnou vodu. Buďte ovšem bez obav kempem protéká potok, který se navíc nerozvodňuje :D. Kemp se nachází na jediném plochém místě, které se v tomto plochém stoupání nachází. Dokonce je zde i menší lesík.
Taky je možnost se tu nechat občerstvit nebo ubytovat v jurtě nebo plechové chatce. Místní to tady zásobují pomocí koní.
My se ubytováváme kousek dále poblíž dřevěné chaty. Pěkně v lese vedle potoka.
Míst vhodných ke kempování se tady ale moc nenachází. Vybalíme stan uděláme večeři a v osm večer usínáme. Zítra musíme brzo vstávat, protože nás čeká nejnáročnější den jak fyzicky, tak psychicky. První úsek treku na Alakol není nikterak náročný. My oněch dvacet kilometru ušli s krátkým šlofíkem a pohodovým tempem za přibližně osm hodin. Jako mapa stačí úplně mapy.cz, kde jsou přesně vyznačeny cesty i kempy.
Užitečné odkazy:
(goatsontheroad.com) Detailní popis trasy včetně videonávodu(zahorami.cz) Trek z Jeti-Oguz do Karakolu přes Karakolské údolí