2018 Česká republika, Ukrajina, Kazachstán
Budík v osm ráno signalizuje, že je den D a my se vydáme na naši velikou cestu do Kyrgyzstánu. Vyjíme poslední zbytky zásob, co sebou nevezeme, dobalíme se a pomalu jdeme čekat na náš odvoz do Prahy v podobě černé Fabie Terčiny mamky.
Kazachstán - Astana, věž Bajterek (foto Žanet)
Tam se setkáme i se Žďáňou a po půlhodině jízdy už absolvujeme pozdní snídani v KFC na Černém mostě. Po snídani se metrem přesouváme na stanici Veleslavín, kde se autobusem číslo 100 necháme zavést až na letiště. Moc nechápu, proč si někdo stěžuje na dopravu na letiště, která se mi zdála pohodlná. Na jednu jízdenku, bez většího chození dojedu poměrně rychle z Černého mostu až na letiště, a i přípojný autobus z metra je hned u východu.
Po úspěšném check inu projdeme pasovou a bezpečnostní kontrolou a čekáme na náš první let do Ukrajinského Kyjeva. Přestože ukrajinské aerolinky patří k těm standartním leteckým společnostem, tak let byl ryze nízkonákladový. K letadlu se jelo autobusem občerstvení placené, kromě vody, která byla zdarma. Vylétáme a po dvou hodinách i přilétáme na čas, čímž máme na přestup něco přes hodinu. Projdeme další bezpečnostní kontrolou omrkneme Duty free, abychom věděli, kolik zde stojí vodka, doplníme vodu do láhvi a jdeme na další boarding. Zde čekáme na Žďáňu, která si šla zakouřit a když už jsme mezi posledními a ona stále nikde, tak ji jde Terka vyvolat. Přitom se doví, že už dávno sedí v letadle. Jak let do Kyjeva jevil maximální známky nízkonákladovosti, tak let do Astany už byl trochu jiná káva. Přes můstek se nastupovalo přímo do letadla. Na každém sedadle byl připraven polštář s dekou a jako pro mě nečekaný bonus a premiéra jsme dostali i večeři, kdy byl výběr ze dvou jídel. Nějaký nudlový salát nebo řízek. K tomu dezert a zeleninový salát, ale to předbíhám.
Letiště Kyjev Borispol (foto Žanet)
Kvůli zpožděným přípojným letům nebo kufrům vylétáme s půlhodinovým zpožděním. Já před tím do sebe bouchnu prášek na spaní, dám si večeři a celou šesti hodinovou cestu zaspávám.
Jak jsme s půlhodinovým zpožděním vyletěli, tak s ním i přistáváme. To nám ovšem vyhovuje, protože je 4:30. Nám jede vlak do Alamaty až 20:50 a první autobus z letiště na nádraží jede až v 6. Jdeme tedy v klidu na pasovou kontrolu, kde si po vyplnění migrační kartičky chvilku postojíme v řadě. Pasová kontrola proběhla bez problému a po chvilce můžeme jít čekat na zavazadla. Nemilou novinkou je to, že ona výhodná směnárna, co zde byla je už zrušena a nezbývá nic jiného než si vyměnit peníze v příletové hale, za ne úplně nejlepší kurz. Nicméně jak získáme batohy jdeme si posedět do příletové haly. Provedeme ranní hygienu, vyměníme peníze, přebalíme batohy a po šesté jdeme na autobus číslo 10. Ten překvapivě stojí dnes před terminálem 1, takže nemusíme moc daleko chodit jako minulý rok.
Kazachstán - Astana, Nazarbajevovo letiště (foto Žanet)
Kazachstán - Astana, autobus číslo 10 z letiště na nádraží (foto Žanet)
Průvodčí zaplatíme 90 Tenge za jízdenku a pak už se hodinu vezeme ranní Astanou. Oproti minulému roku zde poměrně pokročili se stavbou nadzemní dráhy, kdy cestu do města lemuje velké množství pylonů, které tady v září ještě nestály, jinak se zde na první pohled nic moc nezměnilo. Na nádraží hodíme batohy do úschovny (300 Tenge za kus) a autobusem číslo deset se vracíme zpět do centra a vystupujeme u Nazarbajevovy univerzity. Prvním cílem totiž je areál expa, který byl v září veřejnosti nepřístupný kvůli přestavbě. Dnes centrální kopule areálu slouží jako technické muzeum, kde jsou prezentovány moderní a budoucí způsoby získávání elektrické energie. Ostatní budovy fungují jako huby a inkubátory pro start upové firmy.
Kazachstán - Astana, Nazarbajevova univerzita (foto Žanet)
Kazachstán - Astana, areál expa (foto Žanet)
Po dokončení prohlídky bývalého expa, se právě otevřelo protilehlé nákupní centrum Mega Silkway, které je největší v Astaně. Holky jdou na kafe a já s Žanet omrknout supermarket Ramstor. Objevuji dvě nepříjemnosti. Přestali prodávat Kazachstán colu a taky už nebyl k dostání mango kari dresing, který byl fakt výborný. I přes mé varování kupuje Žanet na zkoušku půllitr zkvašeného kobylího mléka Kymyz a jde s ním za holkama, aby jej vyzkoušely. Úspěch to mělo nevalný a půllitrová láhev zůstala téměř nedotčená.
Kazachstán - Astana, obchodní centrum Mega Silkway (foto Žanet)
Kazachstán - Astana, Kymyz (foto Žanet)
Pokračujeme dále a autobusem se přesouváme od Nazarbajevovy univerzity k mešitě Nur Astana. Dovnitř zatím nejdeme, to si necháváme až na druhou mešitu a pokračujeme směrem k věži Bajterek.
Kazachstán - Astana, mešita Nur Astana (foto Žanet)
Kazachstán - Astana, věž Bajterek (foto Žanet)
Do věže nás ovšem dnes nepustí. Jestli je ještě zavřeno nebo to souviselo s oslavami dvaceti let od založení Astany nevíme. Nicméně je čas oběda, tak si zajdeme zpravit chuť do nedalekého obchodního centra Keruen a první jídlo nemůžeme zahájit nikde jinde než v Izbušce. Tam si dávám boršč a maso po krestjansky v goršočke za nějakých 70 Kč. Výborné jako vždy jen to maso bylo nějaké šlachovité.
Kazachstán - Astana, obchodní centrum Keruen (foto Žanet)
Jakmile dotrávíme oběd a dostatečně zrelaxujeme, tak pokračujeme třídou Water-Green Boulevard směrem k prezidentskému paláci Ak orda.
Kazachstán - Astana, Water-Green Boulevard (foto Žanet)
Kazachstán - Astana, budovy ministerstev a parlamentu (foto Žanet)
Kazachstán - Astana, prezidentský palác Ak orda (foto Žanet)
Od paláce to stočíme k budově filharmonie a budovu knihovny si vyfotíme jen z dálky. Pokračujme přes řeku k pyramidě Míru a souznění, která se mi jeví nějaká poškozená a kde je dnes kvůli oslavám uzavřená desetiproudá silnice, na které stojí pódium s obří pozlacenou hlavou orla. My si kromě pódia vyfotíme budovy nezávislosti a umělecké univerzity a pokračujeme k mešitě Hazrat Sultan, která se nějakou dobu pyšnila titulem největší ve střední Asii, než ji předběhla mešita v Turkmenistánu.
Kazachstán - Astana, budova filharmonie (foto Žanet)
Kazachstán - Astana, budova Knihovny prvního prezidenta Kazachstánu (foto Žanet)
Kazachstán - Astana, monument Kazak Eli (foto Žanet)
Kazachstán - Astana, Budova Umělecké univerzity (foto Žanet)
Kazachstán - Astana, mešita Hazrat Sultan (foto Žanet)
Dnes se do mešity vstupuje přes hlavní vchod, u kterého není šatna na boty, a tak se nám to snaží ochranka marně v ruštině vysvětlit (tip. garderoba není v Kazachstánu oblečení, ale boty). Nakonec nám to přetlumočí jeden Kazach, který nám vysvětlí, že si boty musíme přenést přes mešitu do šatny. Jinak se zde nic nezměnilo. Muži zde musí mít dlouhé nohavice a ženy zelený župan s kapucí, který je zde volně k zapůjčení. Pokud jste muž a máte pouze kraťasy, tak musíte do županu taky. Já s tím ovšem počítal a v batohu si nesl kalhoty.
Kazachstán - Astana, mešita Hazrat Sultan (foto Žanet)
Po návštěvě mešity se usadíme do přilehlého altánku, kde všichni minimálně na deset minut usneme. Holt časový posun, nedostatek spánku, náročný program a horko dělají své.
Kazachstán - Astana, krátký oddych v altánku před mešitou (foto Žanet)
Po krátkém šlofíku jdeme na autobus a vracíme se k věži Bajterek. Směřujeme rovnou do Keruenu a do supermarketu Galmart, abychom nakoupili zásoby na cestu do Almaty. Já kromě jídla, pětiletého koňaku přibírám ještě deodorant, který mi vytratili při přepravě zavazadla. Poté jdeme na autobus. Chytáme zase dopravní špičku, takže jsme rádi, že se natlačíme do autobusu a na styl sardinky jedeme prakticky až na konečnou. Na nádraží jsme dorazili po sedmé hodině, takže máme ještě dost času, a tak asi tři čtvrtě hodiny sedíme před nádražní budovou a pozorujeme okolní ruch. Cestou do úschovny si všimnu zcela zásadního ukazatele, a to symbolu sprch. Jdu to s Žanet prozkoumat a opravdu. Záchrana v podobě sprchy za 300 Tenge je na světě. Rychle tedy pro batohy vybalit ručníky a sprcháče a hurá do sprchy. Vlak přijíždí na čas. Cestující kontrolují podle vytištěného seznamu, takže jízdenka už je tolik nezajímá. Před spaním nás čeká ještě jedna mise. Na Žďáňu už totiž nezbylo v našem kupé místo. Naštěstí s námi jela Kazaška, která byla ochotná si se Žďánou prohodit kupé, takže probíhalo stěhování několika kufrů přes celý vlak. Jsme ale pohromadě a party může začít. Nejdříve začínáme nevině karetní hrou puding, kdy každý, kdo prohraje, si musí loknout za trest Kymyzu. To hře přidalo na adrenalinu. Když už jsme dospěli do stavu, že nám ta hrůza začala pomalu chutnat, tak jsme si nechali rozložit postele, zamkli jsme dveře a otevřeli něco tvrdšího. Předtím jsme se ale dopustili menší mýlky, kdy jme si mysleli, že nemáme postláno, protože postel byla překryta dekou a polštář převlečen nebyl. Tu jsme si všimli že pod postelí je pytel s povlečením, tak jsme začali rozbalovat igelitové pytlíky a povlékat. Tak nějak si mezitím uvědomuji, že v držácích jsou ručníky a povlečení na polštář a že holky vybalují to samé znovu. Hups. Tak jsme tedy rozbalené povlečení vrátili zpět do pytlíků a nenápadně ho vrátili do pytle. Průvodčí se musel po našem odchodu divit. Nicméně ani to nám nezabránilo načíst láhev pětiletého koňaku, která nám moc nejel, a tak po jeho zdolání jsme se s chutí pustili do vodky Kabarga. Ta byla letos v obchodech nedostatkové zboží.
Tu nicméně nedopijeme a v poloopilosti usínáme. Ráno se snad plní sil vzbudíme v Alamaty, ze které se vydáme do hlavního města Kyrgyzstánu Biškeku.
Užitečné odkazy:
Stránky Ukraina airlines
Stránky, kde je možné nakoupit jízdenky na vlak po Kazachstánu
Mé poznatky z Astany z minulého roku
