29.4.2018 Bělorusko
Aby člověk opravdu poznal danou zemi musí se vydat mimo hlavní město, které se povětšinou od zbytu země odlišuje. Množství měst, které lze v Bělorusku navštívit je nepřeberné. Výběr nám ovšem ulehčil cestopis na vlaky.net, kde autor navštívil všechny významná města jako je Grodno, Gomel a Orša. Jediné, které vynechal, byl Brest. A jelikož mě z cestopisu nezaujalo ani jedno z dříve zmíněných měst, tak rozhodnutí padlo právě na Brest, kde by se měla nacházet alespoň bývalá vojenská pevnost.
Brest - Pevnost
Pro cestu do Brestu jsme využili tradičně vlak. A jelikož cesta tam trvá necelé čtyři hodiny, tak odjezd v 6:50 způsobil, že ranní budík v pět byl opravdu smrtící. Posnídali jsme, umyli jsme se a vyrazili na metro, které začíná jezdit od 5:30. Metrem jsme se dovezli do stanice Ploščad Lenina, kde jsme se podzemními chodbami dostali až na nádraží, jehož část leží ve stejné úrovní jako chodby metra. Na světelné tabuli jsme si zjistili, ze kterého nástupiště to jede, a pak už jsme šli čekat přímo na náš rychlík z Moskvy. Jízdenky jsme měli koupené elektronicky, kdy dva dny dopředu byl ještě více než dostatečný počet volných míst ve třídě Plackartnyj. Jízdenka v jednom směru vyšla na 100 Kč. Jakmile vlak dorazil vykoukla ze dveří průvodčí, která nejprve otřela všechny madla a teprve poté spustila schody dolů a nechala vystupující vystoupit. Poté následovala kontrola jízdenek těch, co nastupovali. Elektronické jízdenky kontrolovala průvodčí jen podle vytištěného seznamu a na mou jízdenku se vůbec nedívala. Jediné co chtěla vidět byl pas. Poté jsme mohli nastoupit. První, co vás při vstupu do útrob vagonu překvapí, je čistota interiéru. Podlaha vydrhnutá, že by se z ní dalo jíst. A okna byly, tak čisté, že jsem si v jednom případě nebyl jistý, zda v tom okně je vůbec sklo. Jinak se jednalo o klasický Plackatnyj vůz, jaký známe z Ukrajiny. Jediné čeho jsme si na Ukrajině nikdy nevšiml, je signalizace obsazeného WC, která tady fungovala. Další odlišností od Ukrajinských železnic, je ta že za povlečení se platí až na místě a nelze koupit na e-shopu (resp. jsme si té možnosti na e-shopu nikde nevšiml). Proto průvodčí všechny nově nastupivší obejde, zda chtějí povlečení. Cena za balíček je příjemných 11 Kč. My jsme se bez něj obešli a jakmile se dal vlak do pohybu, tak jsme se rozhodli naplno využít možnosti této vlakové třídy a ulehli jsme ke spánku, abychom si vynahradili to brzké ranní vstávání. Po asi dvou hodinách jízdy se cítím plně vyspaný, a tak si jdu do samovaru pro teplou vodu na čaj a dám si druhou snídani. Mezitím se probudí dvě Bělorusky co žijí v Moskvě a dají se s námi do řeči, která probíhala pouze v ruštině, takže z toho ani jedna strana moc neměla. Nicméně jak se dozvěděly, že bychom chtěli jet příští rok do Moskvy, tak nám hned napsala na papír svůj kontakt s tím, že nás povodí po městě a že nás i ubytuje, pokud budeme potřebovat. Během toho rozhovoru jsme dojeli až do Brestu, rozloučili jsme se oběma Běloruskami a děvočkou co s námi sdílela kóji a přestože byla stydlivá, tak byla nenápadně zvídavá a vypadala docela vděčně za to jak nás ty dvě vyzpovídaly a ona se o nás něco málo dozvěděla. Toto všechno vím, protože cestou do Brestu si nás víceméně nevšímala, ale když jsme se vraceli do Minsku, tak jsme ji na nástupišti potkali a ona na nás vesele z dálky mávala. Bohužel jsme měli jiný vagón, tak tím náš navázaný kontakt skončil. Nicméně my vystupujeme v Brestu na poměrně monumentálním nádraží. Nádražní budova leží mezi nástupišti a nádraží se tak dělí na Moskevskou část, kde jsme dorazili my a na Varšavskou část, kde asi zastavují vlaky z Evropy. Na nádraží se rovněž nachází i první atrakce a to socha „Děvočky s ukzateli“.
Brest - Moskevská část nádraží
Brest - Varšavská část nádraží
Brest - Děvočka s ukazateli
Brest - Varšavská část nádraží
Brest - Moskevská část nádraží
Brest - Budova nádraží
Abyste se dostali do města, nesmíte jít podchodem jako my, ale nadchodem, který vás dovede na Komsomolskou ulici, kterou po které chvíli jdeme, dokud neodbočíme a nedojdeme alejí k ulici Sovětskaja, kde na jejím začátku stojí kostel svatého Nikolaje.
Brest - Kostel svatého Nikolaje
Brest - Kostel svatého Nikolaje
Brest - Alej na ulici Mickeviča
Jelikož v kostele právě probíhala bohoslužba, tak jsme nešli dovnitř a pokračovali jsme dále ulicí Sovětskaja, což je pěší zóna plná kaváren, restaurací a drobných krámků. Také se zde nachází několik soch z nichž asi nejvtipnější je „Veselá bota“ v podobě železné kozačky do které jde strčit nohu.
Brest - Ulice Sovětskaja
Brest - Veselá bota na Ulici Sovětskaja
Brest - Ulice Sovětskaja
U pomníku zvaném jako Millennium monument na křižovatce s Gogolovou ulicí se nacházeli stánkaři se suvenýry, kde jsem si koupil matrjošku a Žanet hrnek.
Brest - Millennium monument
Brest - Prodej suvenýrů na Gogolově ulici
Pokračujeme ulicí Sovětskaja až kolem dalších kaváren a zajímavé budovy 3D kina dojdeme na její konec.
Sovětskajou ulicí se musíme kousek vrátit, protože potřebujeme odbočit na tzv. „ulici Milenců“ (Džeržinská ulice). Ulici milenců, tak nazýváme proto, že se tam nachází dopravní značka zobrazující zamilovaný pár a socha kouzelníka v trenkách, který se na patře někomu dobývá do okna.
Brest - Džeržinská ulice
Ulicí milenců dojdeme k Leninově ulici, která nás dovede k soše Gogola od ní posléze pokračujeme na ploščad Lenina, jehož socha neustále na dané náměstí dohlíží.
Brest - Busta Gogola na křižovatce ulic Gogolova a Leninova
Brest - Leninovo náměstí
Od ploščadi Lenina se dostáváme k Parku kultury a oddycha, který je plný rodin s dětmi. Podobně jako park Gorki v Minsku i zde se nachází hromada kolotočů a jiných atrakcí. A všude okolo voní šašlik.
Brest - Park kultury a oddycha
Po parku trochu bloudíme, protože na jeho druhé straně hledáme východ, kterým se dostaneme k pevnosti. Jenže ten ne a ne najít. Jakmile jsme úspěšní, tak se dostáváme na ulici, která nás zavede přímo k pevnosti. Cestou ještě narazíme na železniční muzeum, na které nám ale nezbývá čas, a tak jen smutně nakouknu a pokračujeme dále.
Brest - Železniční museum
Pevnost, která ve svém prvopočátku sloužila k ochraně hranic Ruské říše a svou největší slávu si vydobyla houževnatou obranou proti Wermachtu v prvních dnech útoku Německa na Sovětský svaz ve 2. světové válce, vás uvítá monumentální bránou ve tvaru vykrojené rudé hvězdy, ze které se line zvuk vítězných sovětských chorálů. Jako zajímavost dodám, že 8. května roku 1965 byl této pevnosti udělen čestný název „Pevnost hrdina“. Rovněž je to i místo, kde byl podepsán pro toto město asi nejslavnější dokument tzv. Brestlitevský mír uzavírající mír mezi Německem a Ruskem za první světové války.
Brest - "Zvězda" alias vstupní brána do Brestké pevnosti
Tím ovšem monumentálnost nekončí. Vstoupíte-li do pevnosti, tak v dáli uvidíte vysoký obelisk a monumentální sochu v podobě mužské hlavy symbolizující obránce vrostlého do ruin pevnosti symbolizující její urputnou obranu. Odtud název sochy „Mužestvo“ (odvaha). Všechny tyto monumenty slouží jako památník obráncům pevnosti padlých z již zmiňovaných bojů. O této bitvě byl natočen i velmi pěkný film „Brestská pevnost“, která detailně popisuje hrůzy a beznaděj jakými si museli obránci projít.
Brest - Socha "Mužestvo" a obelisk
Jakmile dorazíte blíže k obelisku ocitnete se v centru pevnosti. První, na co narazíte, jsou vystavené sovětské tanky a bunkr s nápisem Armějský klub a rudou hvězdu se srpem a kladivem. Tento bunkr pravděpodobně slouží jako muzeum, protože u vstupu se vybíralo vstupné. Jinak vstup do pevnosti je zdarma.
U tanků byl taky stánek, kde bylo možné se za úplatu nechat vyfotit v dobové uniformě. Poblíž se nachází socha plazícího se vojáka, kdy v natažené ruce drží helmu a výrazem v obličeji toužebně prahne po vodě, které se nedostávalo. I proto se tato socha nazývá "Žažda" (žízeň) a opět symbolizuje utrpení obránců pevnosti, poněvadž první, co Němci před útokem na pevnost provedli bylo, že ji odstřihli od pitné vody a během bojů všechny ostatní možné zdroje vody pokryli kulometnými hnízdy a hlídkami.
Brest - Žažda
Nutno podotknout, že pevnost byla plná rusky/bělorusky mluvících turistů, protože žádnou jinou řeč jme během naší návštěvy nezaznamenali. My si mezitím procházíme trosky pevnosti.
Brest - Zbytky Brestké pevnosti
Poté jsme se konečně přiblížili k soše Mužestvo za níž je ukryt kostel sv. Nikolaje Garnizona, kde probíhala jedna svatba za druhou. Rychle jsme během jedné svatby nakoukli do kostela, a pak jsme pokračovali k dalším troskám pevnosti k tzv. vostočnému fortu.
Brest - Mužestvo
Brest - Kostel Nikolaje Garnizona
Brest - Vostočný fort
Tímto naši návštěvu pevnosti zakončujeme a bránou ve tvaru hvězdy se vracíme zpět až k ulici Sovětskaja, tam v aleji dokoupíme zbytek suvenýrů, protože v pevnosti a u ní se nám žádné nelíbily. A poté jdeme na hodně pozdní oběd, kde si dáváme Soljanku a Draníky se smetanou což jsou bramborové placky. Ale soljanku zde měli výbornou. Bohužel cena už na Bělorusko tak výborná nebyla a za dvě vody, soljanky a draniky jsme platili 270 Kč. Poté se začínáme pomalu vracet na nádraží, protože čas odjezdu našeho vlaku se pomalu blíží. Mezitím ještě stihnu nakoupit svačinu na cestu a Žanet stihne vyvolat povyk v kostele. Chce se jít podívat dovnitř. Na lavičce si začne vybalovat svůj šátek, když v tom nás začne prudit nějaká vedle sedící babka s tím, že kostel se nesmí fotit, což nás celkem nezajímá, protože ho už máme dávno vyfocený a foťák, tak jen visí na ramenou. Navíc, když si kostel začne fotit nějaký Bělorus, tak ho zpraží taky, ale naštěstí se objeví mnich, který babku usměrní. Mezitím si babka všimne, že se asi chystáme do kostela a zase nám cosi začne říkat. To samozřejmě stačí naprášit i mnichovi, který za námi přijde a něco nám začne vysvětlovat. Jediné co jsem z toho rozhovoru pochopil bylo odkud jsme a jestli jsme věřící. Poté nás nechá být. My tedy směřujeme dovnitř kostela. Těsně před vchodem slyším panický jekot té otravné babky a vidím mnicha jak k nám zase svižným krokem jde. Zase nám něco vysvětluje a furt říká něco o focení, ale my fotiti nechceme. Žanet se přiblíží o něco blíže ke vchodu a zase nám mnich začne něco vysvětlovat a zase tam slyšíme něco o focení. Vezmu tedy Žanet foťák s tím, že dovnitř nejdu, když furt s něčím prudí, ale ona už očividně naštvaná se naštve ještě více a rázně si to vykročí přímo do kostela, ještě jednou se ji snaží mnich zastavit ještě jednou mu ostře odsekne, že se chce jenom podívat a jde dovnitř. Mnich mezitím z druhou ženskou z kostela odevzdaně zahýbou rameny a já si mezitím na dveřích u vchodu všimnu značky, že ženy tam nesmí v kalhotách, ale jen v šatech nebo sukni. Docela absurdní a neobvyklé pravidlo. A to stačilo jen na ten obrázek ukázat a my bychom pochopili. Jakmile Žanet vyjde ven, tak ji se smíchem říkám o ceduli a tom, že kvůli jejímu hříchu je ten kostel znesvěcený a asi brzo vyhoří. Jdeme tedy raději rychle pryč. A jak to udělat, když šaty zrovna na sobě nemáte? Za drobný poplatek vám půjčí šátek hrající si na sukni.
Brest - Kostel svatého Nikolaje
Po tomto extempore už jdeme přímo na nádraží, kde chvíli posedáváme na lavičce a jakmile nahlásí náš vlak do Moskvy, tak si jdeme nastoupit. Tentokrát jedeme ve vagóně s informačním systémem, zásuvkami a v reproduktoru vyhrávajícím místním rádiem, které hrálo po celou naši cestu.
Brest - Interier rychlíku směřujícího z Brestu do Moskvy
My samozřejmě utahaní dnešním náročným program opět využíváme služeb lehátkového vozu a část cesty pohodlně v leže prospíme. Do Minsku přijíždíme na čas kolem deváté hodiny a metrem jedeme rovnou na stanici Uschod, kde se zdržíme fotografováním svítící národní knihovny a nákupního centra.
Minsk- Nasvícená Národní knohovna
Minsk- Nasvícený obchodní dům Dana mal
Cestou na ubytování se zastavíme v magazínu, který zavíral až ve 23:00 (obvyklejší je zavírací doba ve 22:00). V něm nakoupíme opět vodku a nějaké chipsy na večer, čímž zakončujeme dnešní náročný den. Zítra nakonec zůstaneme v Minsku, abychom stihli resty a trochu si po dvou náročných dnech odpočinuli.
Pozn. Později jsem se dozvěděl informaci, že pro města Grodno a Brest platí taky speciální bezvízový režim vstupu. Stačí mít jen cestovní pojištění a speciální online voucher pro danou oblast. Samozřejmostí je povolený vstup jen přes vybrané pohraniční přechody. Povolená doba pobytu v daném městě je 5 dní. Více na
https://bezviz.by/en/.
Všechny zde zveřejnění fotky byly pořízeny Žanet.
Užitečné odkazy:
Diskuze se spoustou zajímavých informací o Minsku a Bělorusku
Cestopis o Bělorusku na vlaky.net
Oficiální stranky Běloruských železnic
