2.4.2018 Ukrajina
Poslední kompletní den na Ukrajině se ponese ve znamení Ivano – Frankivsku. Slavnostní zakončení výletu pak provedeme večer ve Lvovské Kryjivce.
Ivano-Frankivsk - Chrám svaté Marie
Jelikož jsme šli spát včera až kolem druhé hodiny ranní, tak dneska jsme to se vstáváním až tak nepřeháněli. A jelikož jsem s tímto počítal, tak jsem jízdenky na vlak koupil až na později. Sice nám to nechá jen 4 hodiny na prohlídku města, ale ty bohatě postačovaly. Mohli jsme se tak v klidu vyspat, nasnídat a o půl desáté ve trojko vyrazit na tramvaj číslo 6 směr hlavní vlakové nádraží. Když jsme tam dorazili vlak už tam stál a my tak mohli rovnou nalodit. Na starost nás měl dnes průvodčí, který byl dojatý z toho, že nějací Češi jedou ukrajinským vlakem.
Lvov - Vlak směřující do Ivano-Frankivsku na hlavním Lvovském nádraží
Cestou se nic mimořádného nestalo a s malým zpožděním jsme v jednu vystupovali v Ivano-Frankivsku.
Příjezd do Ivano-Frankivsku
Před staniční budovou hned zaujala nekonečná řada maršrutek a naháněčů, z nichž velká část směřovala na lyžařské centrum Bukovel.
Ivano-Frankivsk - Maršrutky čekající na své cestující před nádražní budovou
Nádražní budova v Ivano-Frankivsku
Jelikož je čas oběda, tak se rovnou rozhlížíme, kde zakotvíme, protože ta restaurace, kde jsme jedli před rokem a půl moc nenadchla. Naštěstí jsem nemuseli hledat dlouho, protože na Grjunvadlské ulici hned u nádraží mě zaujala cedule s nápisem boršč za 11 UAH a jelikož na dveřích byl nakreslený kuchař, jdeme se podívat dovnitř. Jak se dalo tušit, tak se tu z toho vyklubala tradiční levná jídelna Stolovka No 1, kde za boršč, řízek s bramborem a salát jsme platil necelých 70 UAH (1UAH/0,8 Kč).
Ivano-Frankivsk - Jídelna Stolovka No 1
Nasyceni se konečně vydáváme na prohlídku města. První, na co narazíme, je Jezuitský kostel, který si jdeme prohlídnout.
Ulice Ivano-Frankivsku
Ivano-Frankivsk - Jezuitský kostel
Od kostela pokračujeme přes park „Na valach“ k tržnici, která se nijak výjimečně neliší od těch ostatních, co jsme navštívili. Jen nám tady chybí úsek s volně položeným masem. Chvíli se tady zdržíme Žanetiným výběrem trika s květinovým vzorem.
Ivano-Frankivsk - Centralnyj rynok
Ulice Ivano-Frankivsku
Jelikož se tržiště nachází poblíž náměstí, tak směřujeme rovnou tam. Zde se toho nachází poměrně hodně k vidění. Když pominu specificky vyhlížející budovu radnice, tak je to chrám svaté Marie. Zaujme i její socha, která má vysochané oči, jako by si něco šlehla. Kousek od sochy se pak nachází Katedrála svatého vzkříšení.
Ivano-Frankivsk - Budova radnice
Ivano-Frankivsk - V dáli Katedrála svatého vzkříšení
Ivano-Frankivsk - Chrám svaté Marie
Ivano-Frankivsk - Socha svaté Marie
Ivano-Frankivsk - Katedrála svatého vzkříšení
Zajímavostí Ivano-Frankivsku je přítomnost arménského pravoslavného kostela, který se od Chrámu svaté Marie nachází naproti přes náměstí Rynok. Kostel se uvnitř nijak neodlišuje od těch ostatních, nicméně navenek je vidět, že se jedná o trochu jinačí architekturu než jsme na Ukrajině zvyklí.
Ivano-Frankivsk - Arménský kostel
Od arménského kostelu pokračujeme k Ivano Frankivskému bílému domu a od něj se napojujeme na prospek Svobody.
Ivano-Frankivsk - Bílý dům
Ivano-Frankivsk - Prospek Svobody
Prospektem svobody jsme došli na křižovatku s ulicí Ivana Franka. Tou dorazíme k parku Memorial skver, kde jsou pochování padlí bojovníci za svobodu v Majdanské revoluci a v bojích na východě Ukrajiny.
Ivano-Frankivsk - Park Memorial skver
Tímto jsme vyčerpali seznam „musím vidět“ věcí v Ivano Frankivsku a jelikož nám do odjezdu vlaku zbývalo něco přes hodinu, nezbývalo než se vydat zpět k nádraží. Na ulici poblíž prospektu svobody jsme narazili na veliký Vopak (supermarket), ve kterém jsme se rozhodli nakoupit zbylé jedlé a tekuté suvenýry domů, abychom se nezdržovali večer ve Lvově. Obtěžkaní láhvemi vodky, vína a kontiků jdeme přes náměstí směr nádraží. Než k němu ale finálně zamíříme, tak hledáme prodejnu se suvenýry, kde jsme minule nakupovali. Bohužel jsme si nedokázal vzpomenout, kde že se nachází, a tak musela vzít Žanet za vděk prodejnou vedle jídelny, kde jsme obědvali a kde nebyl až tak veliký výběr. Poté už jdeme přímo na vlak, který zde má stání necelou hodinu, neboť se zde připojují další vagóny. V 17:01 jsme se vydali na cestu. Jelikož jsem chozením docela unavení kvitujeme možnost prospat se na lehátku ve třídě Plackartnyj.
Momentky z cesty vlakem do Lvova
Jízda ubíhala celkem rychle až do doby, kdy cca 40 km před Lvovem vlak zpomalil na úchvatných 20 – 30 km/h a touto rychlosti pokračoval až do Lvova. Díky toho jsme přijeli s hodinovým zpožděním, což nám narušovalo plány s návštěvou restaurace Kryjivka. A aby toho nebylo málo, tak jsem sedli do tramvaje číslo 9, která místo toho, aby jela přímo do centra, tak s námi dělá okružní jízdu po celém Lvově, takže další zpoždění. Taky se mi v ní stala nepříjemnost, kdy jsem platil jízdenky v kopijkách, které se řidiči rozsypaly a než je všechny sesbíral, tak místo tří požadovaných jízdenek mi vydal jenom jednu. Zkoušel jsem protestovat, ale když neumíte v ukrajinštině nadávat, tak moc nepochodíte, takže jsme jeli jakože načerno. Ono pokuta 60 UAH je sice k zasmání, ale byla by to zbytečná ostuda. Navíc asi jsme ty zbývající lístky i dostali, protože jedeme a najednou k nám připutují dva necvaknuté. Tak si říkáme, že asi někdo potřebuje cvaknout (i když nikde neměl důvod), tak jsme je cvakli a poslali zpět. Místo v osm dorážíme na hostel až po deváté. Odhodíme batohy, vyzvedneme bráchu s Nikol a jdeme na večeři do Kryjivky. Otevřeno je tady non stop, takže nevadí, že jdeme tak pozdě. Navíc jako bonus není fronta před vchodem, takže zážitek je více autentický. Zabuším na dveře. Po chvilce otevře voják se samopalem a ptá se na heslo. Odpovím „Sláva Ukrajině“ a jsme vpuštění dále. Tam každý dostaneme panáka medové vodky a jdeme do podzemí, kde je restaurace. Usadíme se a začneme přemýšlet co si dáme. A výběr to byl opravdu povedený. Mamka si místo salátu vybrala aspik, i když výborný. Já věrný pravidlu, když nevíš co, dej si to s největší gramáží, dostávám opékané morkové kosti. O tom, že delikatesou je tem morek, se dozvídám až doma, a tak se nasytíme okusováním, těch kousků masa, co na kostech zbyly. Brácha se nám směje, protože si vybral dobře ochucený kuřecí steak, ale sranda ho přejde při placení, když zjistil, že za 0,7 l vody si naúčtovali 70 UAH. Pro srovnání my měli litrový čaj za 45 UAH. Takže všichni jsme měli šťastnou ruku.
Lvov - Vstup do restaurace Kryjivka
Lvov - Restaurace Kryjivka
Samozřejmě je zde stále možnost se vyfotit s dobovými zbraněmi a k půjčení jsou i vojenské kabáty.
Lvov - Restaurace Kryjivka
Zaplatíme a vracíme se zpět na hostel. Nejprve je ovšem nutné při východu z restaurace projít sklepením, které nás dovede až k věži s protiletadlovým kanónem.
Lvov - Restaurace Kryjivka
Jelikož už je pozdě, tak se nedá pokračovat dále do obchodu se suvenýry, ale je potřeba se vrátit k tajnému vchodu, abychom mohli být vpuštění ven na ulici. Tímto návštěvu Lvova završujeme a vracíme se na hostel a do postele. Ráno nám totiž jede autobus už v šest ráno což sebou nese brzké vstávání.
3.4.2018 Ukrajina, Polsko, Česká republika
Je ráno a někteří už vstávají ve čtyři. Já o něco později. Dobalíme zbylé věci, vrátíme karty od pokoje a jdeme k divadlu na maršrutku 1H, která by měla jet podle googlu v 5:14. Jenže je 5:20 a ona stále nikde. Naštěstí tady s námi stojí nějaký domorodec, který je neklamný symbol toho, že něco možná jen přeci přijede. Nakonec se tak stalo. Sice nestála obvyklých 8 UAH (10) a navíc zastavovala jen u Primestského vokzalu, ale hlavní bylo, že nějaká vůbec jela. Když přicházíme k nádraží, tak současně s námi přijíždí i černý autobus, do kterého rovnou nastupujeme a na čas vyjíždíme. Těsně před hranicemi vidíme mnoha kilometrovou kolonu čekajících aut, kterou v protisměru předjíždíme. Když už stojíme i my, tak si všímám, že nejsme u hraničního přechodu Krakivec, kterým jsme vjížděli na Ukrajinu, ale u Šehyni. Po půlhodině čekání jsme se dostali konečně na řadu. Na Ukrajinské straně jsme čekali cca hodinu s tím, že jsme měli možnost si čekání zkrátit u blízkého Duty free shopu, kde jsme provedli skandální odhalení. Vodku tady měli za ceny, začínající na 1,6 Euto za půl litru, což bylo tehdy v přepočtu asi 42 Kč. A my už máme plné batohy. Poté přejíždíme na polskou stranu. Snad hodinu čekáme, než vůbec přijdeme na řadu. Čekání si krátíme pozorování, jak polští celníci každého v autě detailně prošacují. Když už konečně přijdeme na řadu, začne scéna jak z válečného filmu. Nasupená polská celnice po nás začne řvát ať si vezmeme všechny věci a my si trochu připadáme jako občané nižší kategorie. Poté musíme potupně asi půlhodinu čekat, než začne pasová a celní kontrola. U pasové kontroly si ta polská sssčaka dává pořádně záležet a mezitím co u druhého okýnka zkontrolují asi 20 lidí, tak ona za tu samou dobu stihne 3 lidi. Navíc ty ukrajinské si opravdu vychutnává. Třeba tím, že zkoumá detailně pod lupou pas, chce vidět všechny dokumenty a když na ní jeden Ukrajinec, začne mluvit česky, tak se se ho ptá, jestli Ukrajinsky už zapomněl a jestli si jako že hraje na Čecha. Prostě ostuda. Když proběhne pasovka, přijde gorila a začne prohledávat zavazadla. Naštěstí jen zevrubně. Přesto u jedné Britky objeví nadlimitní počet cigaret a hned se ji ptá, jestli pašuje. Ta na něj jen nahodí otrávený výraz a on nad tím mává rukou a nechává ji jít. Tímto jsme se ocitli zpět na území Evropské unie. Kdy jsme na hranicích trávili rekordních čtyři a půl hodiny a marně vzpomínám jak krátký čas jsme trávili na přechodu Krakivec, když jsem se vraceli ze Lvova minule . To má za následek, že do Ostravy dorážíme před půl pátou s půlhodinovým zpožděním. Mi nezbývá než se s ostatními rozloučit a pokračovat vlakem do Mladé Boleslavi.
Všechny zde zveřejnění fotky byly pořízeny Žanet.
Užitečné odkazy:
Leo Express
Stránky Ukrajinských železnic
Dream hostel Lviv
