4 - 5.8.2017 Ukrajina
Původně byla má letní návštěva Ukrajiny plánovaná jako týdenní přechod Svidovecké poloniny a poloniny Krasne se zakončením v Koločavě. Zbylý čas jsme pak měli trávit u slaného jezera v Solotivu. Jenže zdravotní komplikace Žanet neumožňovaly několik dní pochodovat horami bez pořádného přístupu k civilizaci. Z toho důvodů jsme zvolili náhradní variantu dvou jednodenních výletů v okolí Užhorodu a poté třídenní návštěvu Kyjeva.Jelikož z výše popisovaných organizačních změn jsme museli program přehodnotit a vyjma zpátečních jízdenek Leo Expressu do Užhorodu, které jsem měl zakoupené již dva měsíce předem, jsme všechno rezervovali dva týdny před odjezdem, což sebou neslo jisté komplikace. Zaprvé v té době už byl můj oblíbený hotel Atlant vyprodaný a my tak museli vzít za vděk méně oblíbeným hostelem Hospoda. Dalším problémem byly jízdenky na noční vlak, kdy o prázdninách jsou dálkové vlaky na Ukrajině docela vyprodané. Z toho důvodu i přes různé jiné varianty, jako byla návštěva Oděsy či Charkova zvítězil Kyjev, kde byly ještě k mání poslední místa. Bohužel pro dva lidi už vždy jen podélná poblíž záchodu. A jelikož v rezervačním systému byly tyto místa obsazeny vždy jako poslední, tak jsme tušili, že to asi nebudou ty nejpremiovější místa ve vlaku. V Kyjeve jsme nebyli ubytování, tak jako loni v hotelu Citrus, který neměl volné dvoulůžkové pokoje, ale našel jsem podobně levné ubytování v hostelu Best4Rest. Jízdenky jsou koupené, ubytování zarezervované a plán vymyšlený. Nezbývá než vyčkat na pátek prvního týdne v srpnu a vyrazit.
Z Ostravy do Užhorodu jedeme již osvědčeným nočním spojem společnosti Leo Expres. Ten vyjíždí z Ostravy půl hodiny před půlnocí a po přestupu v Košicích autobusem pokračujme směrem do Užhorodu. Hraniční kontrola byla dnes velmi svižná a na hranicích jsme nestáli déle než jeden a půl hodiny. Díky takto rychlé kontrole se nám daří přijet na užhorodské autobusové nádraží na čas v 10 hodin. To mě moc netěší, protože ubytování máme až od dvou a do té doby se musíme potulovat městem s našimi těžkými batohy.
Peníze neměníme hned na nádraží, ale jdeme až ke Korzu, kde v místní směnárně už berou i české Koruny, které zkouším společně s Eury směnit, což proběhlo bez jakýchkoliv komplikací. Od teď už se musíme toulat městem, dokud neuplyne čtrnáctá hodina. Jelikož je zde Žanet poprvé, tak si postupně projdeme všechny zajímavosti tohoto města. Nějak detailněji se zde rozepisovat nebudu, protože kdo čte můj blog pravidelně, tak ví, že o Užhorodu už tu toho bylo naspáno více než dost, a proto není potřeba nudit čtenáře těmi stále stejnými popisy.
Jdeme tedy přes Korzo k Římsko katolickému kostelu, před kterým podle mě vyrostl nový parčík (nebo alespoň nikdy předtím jsem si ho nevšiml). Od kostela pokračujeme k Užhorodskému hradu a scházíme Zámkovou ulicí k ulici Ivana Olbrachta. Uděláme fotky s českými nápisy a přesouváme se k lipové aleji, chviličku si posedíme u fontány vedle aleje a poté se usadíme ve stínu mohutných stromů na volnou lavičku a pozorujeme ruch okolo.
Užhorod - Korzo
Užhorod - Kostel sv. Jurija
Užhoroddský hrad
Užhorod - Zámecká ulice
Užhorod - Ulice Ivana Olbrachta
Užhorod - Lipová alej
Po nějaké hodince nic nedělání pokračujeme směrem k Masarykově bustě a přes most Tomaša Masaryka se vydáváme na druhý břeh, kde dojdeme k pěší lávce a sošce Švejka.
Jakmile dorazíme k lávce, tak je čas akorát na oběd, který nemůžeme první den na Ukrajině realizovat nikde jinde než ve Vertepu. V ne příliš zaplněné restauraci si objednávám tradiční Bograč, Vareniky se smetanou a Černihivské pivo. Žanet zkouší Vareniky plněné višněmi, které jsou rovněž výborné a návštěvníkům Ukrajiny je doporučuji vyzkoušet.
Po obědě už se můžeme vydat směr hostel Hospoda a ubytovat se. Netěší mě, že se tam potkáváme s tou babiznou, co nás tady prudila už o velikonocích, ale alespoň je dneska v nějaké dobré náladě a při prohlížení pokoje nám říká, že jsme dostali velmi krásný pokoj. Vybalíme se, dáme si po cestě sprchu a malou pauzu a vracíme se zpět do města směr seřadiště mašrutek Korjatoviča . Odtud se již tradičně mašrutkou číslo 14 svezeme na Užhorodskou tržnici na Borodinově ulici.
Jakmile máme tržnici za sebou, tak se pěšky vracíme k pravoslavnému kostelu a hotelu Zakarpatí. Se zastávkou na autobusovém nádraží, kde si zajdeme na kvas. Řádnou prohlídku města jsme zatím nezanedbali co jsme ale doposud zanedbávali je konzumace místní vodky. Proto naše následující kroky vedou do Vopaku (místního supermarketu), kde musíme tento rest bleskurychle napravit. Cestou jdeme kolem stále neopraveného obchodního domu Ukrajina.
Nakoupeno máme, tak se vracíme Kapušanskou ulicí zpátky na Korzo. Tato ulice má jednu zajímavost. Na asi 50 metrech se zde nacházejí 4 lékárny.
U pěší lávky si dám točenou zmrzli netušíc, že za 30 Kč, což mi na chvíli zkazí den. Ne že by to byla v česku nějaké závratná částka, ale na Ukrajině jsou jiné počty a tohle bylo prostě drahé, protože za tu cenu koupím třetinku vodky :D. Nicméně hodí se drobné upozornění, že točená zmrzlina se zde většinou prodává na váhu, proto nikdy dopředu nevíte kolik budete platit. Chozením po městě nám vyhládlo a tudíž bylo potřeba si zajít na večeři. Volba padla trochu netradičně na podnik Chili Pizza, kterou jsem od mé první návštěvy Užhorodu již nenavštívil. 45 cm, pizza, 2 piva a mochito za 200 Kč mi po „předražené“ zmrzlině zlepší náladu a mohu jít v klidu trávit a popíjet vodku na pokoj.
Tím dnešní den končíme a připravujeme se na zítřejší remake neúspěšného výletu na Šipitský vodopád z Velikonoc.
Všechny zde zveřejnění fotky byly pořízeny Žanet/Darkmoond.
Užitečné odkazy:
Stránky společnosti Leo ExpressStránky hostelu Hospoda