9.8.2017 Ukrajina
Po roce se opět celý nevyspaný probouzím v Kyjevě. Jestli se ptáte, co tady budu po tak krátké době dělat, tak věřte, že v tomto městě se nachází ještě spousta zajímavostí, ke kterým jsem se loni nedostali, respektive jsme o nich ani nevěděli.Tak hezky popořádku. Ve vlaku bylo celou noc nesnesitelné horko. Navíc dveře na představek, u kterých jsme spali nedovíraly, takže pokaždé jak někdo prošel a nedovřel je, jsme poslouchali monotónně bouchající západku, nebo rovnou celé dveře o postel. Proto se probouzím v 6 a nemám moc naspáno. Lehce posnídáme, zabalíme se a v po sedmé hodině přijíždíme na minutu přesně do Kyjeva.
Jelikož ubytování máme až od jedné hodiny, tak dopolední program bude hodně podobný tomu z minulého roku. To znamená nejdříve si uložit batohy do úschovny. Poté dojít k metru, koupit si, žetony, které od loňska podražily ze čtyř hřiven na pět. Jeli jsme asi v době dopravní špičky, protože řada u pokladen byla nekonečná. Když se žetonů konečně dočkáme, sedáme na metro a jedeme do stanice Dnipro.
Provedeme klasickou foto pauzu a popojedeme o jednu stanici dále (stanice Hydropark), kde je ostrovní nástupiště, které nám umožní bez nutnosti vhození nového žetonu jet zpět na stanici Arsenalna. Jenže jak jsme psal je špička a na Hydroparku jsme si kvůli přeplněnosti vozů museli nechat několik souprav ujet, protože bychom se do nich nevešli.
Ve stanici Arsenalna vystupujeme a pěšky jdeme k Parku věčného vítězství. Kde se zdržíme a posnídáme.
Jakmile jsme najedení a odpočatí pokračujeme k památníku hladomoru, který je po ránu ještě zavřeny a kolem Kyjevsko Pečerské Lávry a Afgánského pomníku dojdeme do parku u Matky vlasti. K mému zklamání Žanet neprojevila zájem o návštěvu jakéhokoliv z místních vojenských muzeí, a tak park jenom procházíme. U výstavy vojenských zbraní na mě dolehne únava a na chvíli si na lavičce zdřímnu s Matkou vlastí v pozadí.
Kyjev - Památník hladomoru
Kyjev - Kyjevsko Pečerská Lávra
Kyjev - Památnák Afgánské války
Kyjev - Park u Matky vlasti
První volba padla na blízký Vidubickyj Monastýr. Ten je situován za Matkou vlasti a cestou jsme potkali nově rozestavěný pravoslavný kostel, kterých zde očividně není nikdy dost.
Ve Vidubickém Monastyru to nejprve vypadalo na uzavřenou společnost, ale pak nám jeden místní řekl, že se tady můžeme libovolně procházet a fotit, tak jsme ho poslechli.
Klášter to byl zajímavý, takže nakonec ani nevadilo, že jsme v úplně jiném monastyru, než Žanet se svým seznamem zamýšlela :D. Od monastyru se vracíme k matce vlasti a od ní pokračujeme přes sousoší hrdinů veliké vlastenecké války k KyjevskoPečerské Lávře, poblíž které měla Žanet další zajímavý bod. K němu jsme se ale nedostali, protože na mapě zaznačená cesta byla nově přehrazená plotem. Po tomto neúspěchu se vracíme zpátky na metro s malou zastávkou u KyjevskoPečerské Lávry, kde si Žanet potřebuje koupit šátek, aby mohla být vpuštěná do místních kostelů a klášterů. Protože alespoň v Moldavsku platilo, že bez zakrytých vlasů, ramen a kolen vás do klášterů nepustí. Tady se nakonec ukázalo, že se to až tak nehrotí, a přestože většina žen si před vstupem uvazovala šátky, tak se našly i výjimky, které šátky neměly.
Kyjev - Hrdiné vyobrazení obětí sovětského lidu Veliké vlastenecké války
Kyjev - Odpovídající výzdoba pro návštěvu kostela
S check-inem žádný problém nebyl a dokonce jsme si mohli vybrat, který dvoulůžkový pokoj chceme. Jelikož v nich nebyl žádný rozdíl, tak to byla poměrně složitá volba :D. Po rychlém rozhodnutí se ubytujeme a objevujeme dokonalost úžasného vynálezu jménem větrák, který v tomto vedru naplno využíváme. Po vybalení si musíme na chvíli odpočinout. Den však ještě nekončí a v pozdní odpoledne se vydáváme zpět do centra, abychom si odškrtli další body ze Žanetina seznamu, kde první z nich byla katedrála svatého Vladimíra.
V něm objevuji dokonalost Pravoslavné církve. Kdy u nás se chodí ke zpovědi k faráři. Na východě to ovšem vychytali a zpověď se provádí do svatého obrázku nebo vitrýny, takže se současně dokáže samo odbavit několik hříšníků a že tam těch Ukrajinek stálo a brečelo. Od kostela pokračujeme ke Golden Gate, což je něco, co vypadá jako hrad, s tím rozdílem, že to stojí uprostřed města, a tedy v místech, kde hrad určitě nečekáte.
Od Golden Gate pokračujeme ke katedrále svaté Sofie, která byla v tuto pozdní dobu již uzavřená. Naproti katedrále svaté Sofie se u Michalivského náměstí a budovy ukrajinského ministerstva zahraničí nachází Michalský Zolotověrchyj Monastyr, který již je rovněž zavřený.
Tímto dnes končíme návštěvu klášterů a scházíme z kopce dolů na Maidan Nezaležnosti, kde čekám asi hodinu, než se Žanet kvůli fronty vrátí z McDonaldu, kde si zašla na záchod a jakmile dorazí tak se na náměstí rozjede světelná zvuková show, kdy vodotrysky tryskají do rytmu hudby a trochu to tak připomíná vodotrysky před Belagiem v Las Vegas. Tato show nás natolik zaujme, že se tady asi na hodinu zdržíme.
Poté jdeme na metro. Je deset večer a máme hlad. Puzzata chata bude už určitě zavřená (nakonec nebyla protože měla do jedenácti), tak si zajdeme na Kebab k stánkařům před nádražím. Dojdeme k prvnímu a prodavači z toho vedlejšího na nás začnou volat ať tam nechodíme, že oni jsou daleko lepší a levnější. Nakonec tomuto dravému marketingu neodoláme a jdeme tedy vedle ke konkurenci. Během čekání, k sobě ještě takto naženou další zájemce. Po vydatné večeři se vracíme na hotel a znaveni usínáme.
Většina zde zveřejněných fotek je pořízených Žanet
Užitečné odkazy:
Stránky Ukrajinských železnicStránky hostelu Best4Rest