7.8.2017 Ukrajina
Polonina Runa nepatří mezi českými a řekl bych i mezi ostatními turisty k těm nejznámějším. Nicméně přestože nepatří k těm největším a nejkrásnějším, je její největší výhodou to, že je poměrně lehce dostupná z Užhorodu, což se o ostatních poloninách říct nedá. Navíc si na ní vystačíte pouze s jedním dnem a zvládnete ji tak bez několika dní trvajícího přechodu.
Polonina Runa
Výchozím bodem na Poloninu Runu je lázeňská vesnička Lumšory. Jestli si pod pojmem lázeňská najednou začnete vybavovat Karlovy Vary či Luhačovice, tak se nenechte zmást. Lumšory je obyčejná zapadlá vesnice, která více než lázně připomíná bývalé socialistické rekreační oblasti v ČR, které dnes ve velkém chátrají. Co je ovšem pro nás větším problémem než vzhled samotné vesnice, je její dopravní obslužnost, kdy sem zajíždí mašrutka jen třikrát denně. To znamená vyjet první mašrutkou z Užhorodu v 7:50 a za sedm a půl hodin ujít dvacet kilometrů, protože poslední mašrutka do Užhorodu jede v 15:30. V případě, že by nám tato mašrutka ujela, tak naší poslední nadějí by bylo ujít cca 15 km do vesnice Turi Remety a nasednou na mašrutku z Tarji Poljany. Tyto všechny skutečnosti naznačují, že náš časový plán bude více než napnutý. Vstávat musíme tedy dříve než včera. Posnídat, dobalit batoh a vydat se na autobusové nádraží Užhorod 2. Jak jsem psal v minulém díle, přes noc pršelo a ulice města se proměnily v malá jezírka. Asi největší jezero přes celou cestu se vytvořilo u nádraží, kdy dle ponoru aut hloubka dosahovala do půlky lýtek.
Ranní Užhorod po vydatném večerním dešti
Po hodině jízdy přijíždíme do Lumšor, kde spatřujeme vysokou koncentrací mladých Ukrajinců, čekajících na mašrutku do Užhorodu. Důvod této koncentrace nám je vyjasněn posléze, když procházíme vesnicí a procházíme kolem areálu, kde podle plakátů skončil včera večer Wild festival. Počasí je zamračené a chvílemi i mrholí. Za točnou mašrutky je rozcestník s červenou značkou, která nás dovede až na poloninu a její nejvyšší vrchol Polonina Runa (1480 m.n.m.), který jak si můžete všimnout má stejné jméno jako polonina, kde se tyčí. Značka nás po chvíli svede z hlavní cesty a kolem lázní nás zavede na lesní cestu a začneme stoupat. Stoupání trvá asi hodinu, kdy dorazíme k první zajímavosti na cestě, a to ke Komsomolskému jezeru. V turistickém průvodci, co jsem měl s sebou se píše, že jezero je vhodné ke koupání. Pro tuto příležitost jsem sebou táhnul i plavky, ale realita byla více než nemile překvapující.
Komsomolské jezero co opravdu nebylo ke koupání
Pokračujeme stoupáním dále a po další hodině dojdeme k okraji poloniny. Lesní kamenitá cesta se napojí na cestu panelovou, která je vzpomínkou na sovětskou éru, kdy tady byla radarová základna, jejíž pozůstatky jsou zde ještě patřičné.
Polonina Runa - Pozůstatky sovětské radarové základny
Polonina Runa
Polonina Runa je také známá svými rozsáhlými pláněmi borůvčí, jejichž sběrem si místní přivydělávají a i dnes jsme ji na pláních v tomto nepříznivém počasí hodně potkali. V půlce naší cesty po polonině se zhoršilo počasí, kdy nejdříve padla mlha, začalo foukat a posléze i pršet.
Polonina Runa - Vrchol Menčul (1294 m.n.m.)
Polonina Runa
Za zhoršených podmínek jsme vrchol málem minuli, ale přestože tady chybí jakýkoliv ukazatel či cedule, že jsme na vrcholu Polina Runa, tak podle mapy odhaduji, že jsme byli správně. Dle mapy zde měly být poblíž i železné kříže, ale viditelnost byla tak nízká, že je těžko říct, zda už tady nejsou nebo jen nebyly vidět. Také se zde nachází další zbytky vojenské sovětské základny. Poznáte to podle betonových střílen, které zde ze země vykukují.
Nejvyšší vyrchol Poloniny Runy - Polonina Runa (1480 m.n.m.) (foto Žanet/Darkmoond)
Polonina Runa - Pozůstatky sovětské vojenské základny
Po prohlídce základny se vydáváme zpět do Lumšor. V půlce poloniny potkáme a zdravíme českou rodinku a pak už sami za deště pokračujeme až do vesnice. Když do ní dorazíme myslíme si, že máme ještě dostatek času, proto se před deštěm schováme u opuštěného altánu, abychom byli chvíli v suchu a mohli tak v klidu poobědvat. Mezitím si kontroluji jízdní řády, když zjišťuji, že jsem se celou dobu díval na odjezd z jiné vesnice a že nám to nejede za 20 minut, ale za deset a před námi je ještě minimálně kilometr. Rychle se tedy balíme a pod vidinou dalšího pochodu běžíme na autobus. S vyplazeným jazykem dobíháme na točnu a to v okamžiku, kdy mašrutka pomalu přijížděla. Naložila všechny lidi a o několik minut dříve než měla, vyjela. Naštěstí s námi. Unaven dnešním výletem a teplem uvnitř cestou usínám. V Užhorodě jdeme opět nejprve do Vopaku, poté se osprchovat na hostel a na večeři dnes vyrážíme do Veselého Monacha, kde si dáváme boršč, kvas a já k tomu pelmeně. Poté jdeme zpátky na hostel a spát. Zítra nás čeká poslední den v Užhorodě a odpoledne se nočním vlakem přesuneme do Kyjeva.
Boršč a Pelmeně v resrtauraci Veselyj Monach (foto Žanet/Darkmoond)
Užitečné odkazy:
Jízdní řády mašrutek na Zakarpatí
Polonina Runa na www.dusekarpat.cz
